Přestože tým pod názvem Scuderia Toro Rosso vstupuje teprve do své osmé sezóny, jeho historie je mnohem delší a spadá až do poloviny 80. let minulého století, kdy se v roce 1985 ve startovním poli formule 1 poprvé objevilo jméno Minardi. Malá italská stáj se sídlem ve Faenze nikdy nepatřila mezi přední týmy, ale vytrvalostí se udržela v šampionátu až do roku 2005. Za tu dobu během 21 sezón vyvinula 19 typů šasi, využívala motory Ford a jejich různé deriváty (Fondmetal, European), Motori Moderni, Ferrari nebo Lamborghini a také měnila majitele.
Jejím zakladatelem byl italský konstruktér Gian Carlo Minardi, jehož původním záměrem bylo vybudovat před sezónou 1979 tým pro účast v mistrovství Evropy vozů formule 2. To se povedlo, proto dalším logickým krokem byl v roce 1985 vstup do formule 1. V následujícím období lze za nejúspěšnější sezónu považovat rok 1991, kdy Minardi získal motory Ferrari a stáj s nimi obsadila celkově sedmou pozici v Poháru konstruktérů. Chybějící finance ale opět vrátily Minardi na konec startovního pole, a tak do týmu kapitálově vstoupili Gabriele Rumi a Flavio Briatore. Po Briatoreho odchodu v roce 1998 se Rumi držel ještě nějaký čas nad vodou. Po sezóně 2000 ale i on jako majoritní vlastník zvolil odchod a tým raději prodal Australanovi Paulu Stoddartovi.
Název týmu zůstal, jen se změnilo značení monopostů na PS s pořadovým číslem auta. Pro sezónu 2001 získal Paul Stoddart do týmu nováčka Fernanda Alonsa, jehož hvězda ale měla teprve vyjít. Bez bodového zisku proto přistoupil Australan k jezdecké rošádě a povolal do služby dalšího z tehdy začínajících jezdců, krajana Marka Webbera. Ten se v úvodním závodě sezóny 2002 zasloužil o skvělý vstup týmu do šampionátu. V domácí velké ceně získal při premiéře za páté místo své první dva body. Něco podobného pak Webber už nezopakoval. Paul Stoddart dál bojoval o přežití ve formuli 1, trvale podfinancovaný tým ale udržel jen do sezóny 2005.
Základní informace o týmu Minardi ve formuli jako předchůdci stáje Scuderia Toro Rosso:
1985 Vstup Minardi do F1, vůz M185 s motorem Ford, později Motori Moderni, jezdec Peirluigi Martini. Bez zisku bodu.
1986 Vůz M185B a M186 s motorem Motori Moderni, jezdci Andrea de Cesaris a Alessandro Nannini. Bez zisku bodu.
1987 Vůz M186 s motorem Motori Moderni, jezdci Alessandro Nannini a Adrian Campos. Bez zisku bodu.
1988 Vůz M188 s motorem Ford, jezdci Luis Perez-Sala a Adrian Campos, kterého nahradil Pierluigi Martini. Zisk prvního bodu (Martini v GP USA), celkem 1 bod a 10. místo v poháru konstruktérů.
1989 Vůz M188B, později M189 s motorem Ford, jezdci Luis Perez-Sala a Peirlugi Martini, místo něj v jednom závodě Paolo Barilla. Celkem 6 bodů a 11. místo v poháru konstruktérů.
1990 Vůz M189, později M190 s motorem Ford, jezdci Pierluigi Martini a Paolo Barrilla, v závěru sezóny jej nahradil Gianni Morbidelli. Bez zisku bodu.
1991 Vůz M191 s motorem Ferrari, jezdci Pierluigi Martini, Gianni Morbidelli a Roberto Moreno. Celkem 6 bodů a 7. místo v poháru konstruktérů.
1992 Vůz M191B, později M192 s motorem Lamborghini, jezdci Christian Fittipaldi a Gianni Morbidelli, místo Fittipaldiho ve třech GP Alex Zanardi. Celkem 1 bod a 11. místo v poháru konstruktérů.
1993 Vůz M193 s motorem Ford, jezdci Christian Fittipaldi a Fabrizio Barbazza, Barbazza později nahrazen Pierluigim Martinim a místo Fittipaldiho v posledních dvou GP Jean Marc Gounon. Celkem 7 bodů a 8. místo v poháru konstruktérů.
1994 Vůz M193B, později M194 s motorem Ford, jezdci Pierluigi Martini a Michele Alboreto. Celkem 5 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů.
1995 Vůz M195 s motorem Ford, jezdci Luca Badoer a Pierluigi Martini, kterého po 9. GP nahradil Pedro Lamy. Celkem 1 bod a 10. místo v poháru konstruktérů.
1996 Vůz M196 s motorem Ford, jezdci Pedro Lamy a Giancarlo Fisichella, místo něj ve třech GP Tarso Marques a v šesti GP Giovanni Lavaggi. Bez zisku bodu.
1997 Vůz M197 s motorem Hart, jezdci Ukyo Katayama a Jarno Trulli, po Trulliho odchodu k Prostu nastoupil Tarso Marques. Bez zisku bodu.
1998 Vůz M198 s motorem Ford, jezdci Shinji Nakano a Esteban Tuero. Bez zisku bodu.
1999 Vůz M199 s motorem Ford, jezdci Luca Badoer a Marc Gené, místo Badoera v GP Brazílie Stephane Sarrazin. Zisk 1 bodu a 10. místo v poháru konstruktérů.
2000 Vůz M02 s motorem Fondmetal (Ford 1998), jezdci Marc Gené a Gaston Mazzacane. Celkem 0 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů (nebodoval ani tým Prost, ale ve prospěch Minardi hovořila lepší umístění v závodech).
2001 Vůz PS01 s motorem European (Ford 1998), jezdci Fernando Alonso, Tarso Marques (14 závodů) a Alex Yoong (3 závody). Bez zisku bodů a 11. místo v poháru konstruktérů.
2002 Vůz PS02 s motorem Asiatech. Jezdci Mark Webber, Alex Yoong a Anthony Davidson (2 závody za Yoonga). Celkem 2 body a 9. místo v poháru konstruktérů.
2003 Vůz PS03 s motorem Cosworth. Jezdci Jos Verstappen, Justin Wilson (11 závodů) a Nicolas Kiesa (5 závodů). Celkem 0 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů.
2004 Vůz PS04B s motorem Cosworth, jezdci Gianmaria Bruni a Zsolt Baumgartner. Celkem 1 bod a 10. místo v poháru konstruktérů.
2005 Vozy PS04B (úvodní 3 GP) a PS05 s motorem Cosworth, jezdci Patrick Friesacher a Christijan Albers, od GP Německa Friesachera nahradil Robert Doornbos. Celkem 7 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů. Na konci sezóny prodal Paul Stoddart tým Rakušanu Dietrichu Mateschitzovi, který na jeho základě založil nový tým Scuderia Toro Rosso.
Z předchozích řádků vyplývá, že při svém debutu v roce 2006 se Scuderia Toro Rosso stala vlastně jakýmsi pseudonováčkem mezi týmy formule 1. Na základech týmu Minardi ji postavil Dietrich Mateschitz a učinil tak z ní sesterskou stáj svého prvního týmu Red Bull Racing. Úkolem Scuderie přitom bylo vytvořit prostor pro závodní nasazení jezdců z široké základny juniorky Red Bullu, pro něž by se v jediném týmu nenašlo místo.
Začátky neměla Scuderia Toro Rosso snadné. Vše začalo již tahanicemi o pouhý název týmu. Původní návrh zněl Squadra Toro Rosso, ale v italštině je slovo squadra mnohem více spojováno s fotbalovými kluby než s motoristickým sportem. Tím to ovšem nekončilo. Italští příznivci požadovali zachování jména Minardi a nasbírali na podporu svého požadavku na 15 tisíc podpisů. Mateschitz ale jako obchodník věděl přesně, co chce, a italský ekvivalent k anglickému označení nápojů Red Bull neopustil ani pod nátlakem.
Mnohem složitější situace nastala po prezentaci prvního monopostu Scuderie s označením STR-01, později zjednodušeně uváděném jako STR1. Bylo evidentní, že šasi nového závodního auta vychází z rok staré předlohy Red Bull RB1. Ostatní týmy se proto domnívaly, že došlo k porušení Concordské dohody, která ukládá každému týmu zkonstruovat vlastní automobil. Scuderia Toro Rosso se hájila tím, získala práva na původní konstrukci z roku 2004 týmu Jaguar Racing, který byl pro změnu předchůdcem týmu Red Bull Racing. To, co hovořilo v neprospěch Scuderie, byla skutečnost, že tým z Faenzy neměl vlastní konstrukční oddělení a šasi si nechal postavit v technologickém centru Red Bullu, byť se jednalo oficiálně o samostatnou firmu vedenou jejím ředitelem Adrianem Neweyem.
SCUDERIA TORO ROSSO – základní informace |
Tým založen | 2006 |
Šéf týmu | Franz Tost (Rakousko) |
Týmový manažer | Gianfranco Fantuzzi (Itálie) |
Technický ředitel | James Key (Velká Británie) |
Hlavní konstruktér | Ben Butler (Velká Británie) |
Hlavní aerodynamik | Nicolo Petrucci (Itálie) |
Hlavní inženýr | Laurent Mekies (Belgie) |
Jezdci | Daniel Ricciardo (Austrálie), Jean-Éric Vergne (Francie) |
Další významné osoby | Dietrich Mateschitz (Rakousko) – majitel, Roberto Monni (Itálie) – obchodní a výrobní ředitel |
Sídlo týmu | Faenza (Itálie) |
Počet zaměstnanců | 300 |
Roční rozpočet | 75 miliónů Euro |
Vlastník | Red Bull GmbH (100 %) |
První GP | GP Bahrajnu 2006 |
První body | 8. místo v GP USA/Indianapolis 2006 (10. závod týmu) |
První vítězství | GP Itálie/Monza 2008 (49. závod týmu) |
První pole-position | GP Itálie/Monza 2008 (49. závod týmu) |
Nejlepší umístění v kvalifikaci | 1. místo |
Nejlepší umístění v závodě | 1. místo |
Nejlepší umístění v MS | 6. místo (2008) |
Počet GP | 128 / 128 |
Počet vítězství | 1 (úspěšnost 0,78 %) |
Počet bodů | 130 (úspěšnost 1,02 bodu/závod) |
Počet nejrychlejších kol | 0 |
Počet pole-position | 1 (úspěšnost 0,78 %) |
Nedokončení závodu | 27 % |
Vůz – šasi 2013 | Toro Rosso STR8 |
Motor 2013 | Ferrari 056 |
Pneumatiky 2013 | Pirelli |
Aby toho nebylo málo, stalo se terčem protestu týmů Super Aguri a Midland F1 pokračování dodávek motorů Cosworth V10 Scuderii na základě předchozí smlouvy britské motorárny s původními majiteli Minardi. Zatímco většina týmů musela přejít na osmiválcové motory o zdvihovém objemu 2.4 l, týmy s malým rozpočtem mohly ještě na přechodnou dobu používat dřívější třílitry, ovšem s omezením otáček. Scuderia Toro Rosso se zázemím v impériu Dietricha Mateschitze však již mezi tzv. privátní týmy na rozdíl od Minardi podle názoru ostatních nepatřila. Realita nakonec ostří sváru otupila, protože výsledky nového týmy nebyly až tak slavné. Jediný bod v premiérové sezóně 2006 získal Vitantonio Liuzzi za osmé místo v GP USA.
Vedle Itala Liuzziho se v prvním roce objevil v kokpitu STR1 ještě Američan Scott Speed, oba doplňoval náhradník Neel Jani. Vitantonio Liuzzi působil již v předchozí sezóně na postu testovacího a náhradního pilota u Red Bullu a absolvoval v jeho barvách čtyři velké ceny. Scott Speed postoupil do formule 1 v roce 2006 jako nováček se zkušenostmi z GP2. Není bez zajímavosti, že polovičním spolupodílníkem na týmu byl od počátku až do roku 2008 Rakušan Gerhard Berger, který svůj podíl získal od krajana Mateschitze výměnou za jeho vstup do své špeditérské firmy.
Druhá sezóna ve formuli 1 znamenala pro Scuderii Toro Rosso přechod na motory Ferrari V8 typu 056 a také první změnu v jezdeckém obsazení. Na začátku byli sice opět Vitantonio Liuzzi a Scott Speed potvrzeni jako závodní piloti, ale od 11. velké ceny sezóny (Francie) již seděl v Američanově kokpitu Sebastian Vettel a zůstal v něm i v následující sezóně 2008. Pro vedení to byla snadné rozhodnutí. V předposlední velké ceně, která se konala na novém okruhu v Šanghaji, se mladý Němec postaral o doposud nejlepší výsledek, když dokončil závod na čtvrté pozici. Vitantonio Liuzzi současně přidal v Číně šesté místo a výsledných osm bodů zajistilo Scuderii konečnou sedmou příčku v Poháru konstruktérů.
Formule1.cz
Toro Rosso-Ferrari STR8 (2013)
V roce 2008 na sebe poprvé výrazně upozornil Sebastian Vettel, jehož novým týmovým kolegou se stal několikanásobný šampión americké ChampCar Sébastien Bourdais. Německý talent bodoval v polovině z vypsaných 18 závodů a v GP Itálie na okruhu v Monze dokonce zajistil italské stáji první a zatím poslední vítězství. Oproti očekávání se Bourdais s novým týmem sžíval mnohem hůře a první polovina šampionátu mu vůbec nevyšla. Ve druhé části bodoval pouze jednou (GP Belgie/7. místo), alespoň však dokončoval závody.
B-tým Red Bullu patřil od roku 2009 zcela Dietrichu Mateschitzovi, který vyplatil Gerharda Bergera. Mnoho radosti mu ale nezpůsobil. Za celý rok nasbírali jeho jezdci dohromady jen osm bodů namísto 39 z předchozí sezóny a z šesté pozice v Poháru konstruktérů tým klesl na poslední, desáté místo. Marc Surer, bývalý švýcarský pilot F1, ovšem prohlásil:
„Na dráze si ale nevedli tak špatně. Letošek byl prostě náročnější sezónou než rok předcházející.“ Jedním z důvodů byl také odchod Sebastiana Vettela do A-týmu, takže vedle Sébastiena Bourdaise, který u italské stáje zahajoval sezónu, ale jejího konce se nedočkal, se objevil Švýcar Sébastien Buemi. Bourdaisovy slabé výkony pokračovaly a moc mu nepomohly opakované nářky nad technikou. V interním kvalifikačním souboji zajel Bourdais pouze dvakrát rychleji než Buemi, v sedmi dalších případech si Švýcar vedl lépe. Před prázdninovou přestávkou následovalo při GP Maďarska logické nahrazení Sébastiena Bourdaise 19letým mladíkem Jaimem Alguersuarim ze Španělska. Ten se uvedl hned v prvním budapešťském tréninku skvělým časem. Po vydařeném debutu však jeho výkonnost nešla tak rychle nahoru, jak tým předpokládal. Alguersuari s rostoucím tlakem na svou osobu často chyboval a z osmi absolvovaných velkých cen jich pět nedokončil.
TORO ROSSO-FERRARI STR8 – technický popis |
šasi | z uhlíkových vláken vícevrstvé kompozitní struktury |
tlumiče | Sachs |
brzdy | Brembo |
kola | Avanti Racing |
nádrž | bezpečnostní ATL |
řízení | volant z karbonu vlastní výroby, posilovač |
elektronika | standardizovaná ECU – FIA/MES TAG310B |
převodovka | sedmirychlostní, podélně uložená, s hydraulickým posilovačem |
řazení | sekvenční, poloautomatické, bezprodlevové, ručně ovládané |
spojka | Sachs |
celková hmotnost | 640 kg (včetně jezdce a kamery) |
motor | Ferrari 056 |
zdvihový objem motoru | 2398 ccm |
vrtání | 98 mm (dle pravidel FIA) |
počet válců | 8 |
blok válců | Al slitina |
úhel sevření válců | V 90° |
počet ventilů | 32 pneumaticky ovládaných |
nejvyšší otáčky | 18 000 (omezovač FIA) |
hmotnost motoru | 95 kg |
palivo | Shell V-Power |
maziva | Shell Helix Ultra |
chladící systém | vlastní výroby |
výfukový systém | vlastní výroby/FEV |
Pro roky 2010 a 2011 se konečně stabilizovala jezdecká dvojice ve složení Sébastien Buemi a Jaime Alguersuari, stále ale platilo, že hlavním posláním Scuderie je příprava jezdeckých nadějí na postup do A-týmu. Změnily se také podmínky v konstrukci monopostů. Scuderia Toro Rosso jako člen skupiny Red Bull využívala až do roku 2009 služeb konstrukčního střediska Red Bull Technology v Milton Keynes. Měla tedy velmi podobný, ne-li shodný materiál jako Red Bull Racing z pera geniálního konstruktéra Adriana Neweyeho. To ovšem v roce 2010 po upřesnění pravidel nebylo dále možné, protože zákaznická šasi byla definitivně zakázána a Scuderia musela spoléhat při stavbě typu STR5 jen na vlastní síly. Původní konstrukční oddělení, zaměřené pouze na vývoj dodaného šasi, muselo personálně posílit a začít plnit zcela nové úkoly. To vedlo k razantnímu nárůstu počtu členů týmu na 250, jenže postavit konkurenceschopný monopost si žádá svůj čas a zkušenosti. A ty týmu scházely. Naděje vkládané do sezony 2010 se proto nenaplnily a nebýt příchodu tří nováčků (Lotus, HRT, Virgin), zbyla by na Scuderii opět poslední příčka.
Zlepšení se tým dočkal až v roce 2011. Technické oddělení Scuderie Toro Rosso už mělo za sebou rok zkušeností se stavbou a vývojem vlastního monopostu, takže bylo na čem stavět. Jestliže v roce 2010 oba jezdci dohromady nasbírali 13 bodů, v sezóně 2011 už to bylo 41 bodů. Nechali za sebou slavný Williams a výkonnostně se dotáhli na Sauber, od něhož ho po posledním závodě sezóny v brazilském Sao Paulu dělily na výsledné osmé pozici pouhé tři body.
V roce 2012 nastal čas na další obměnu jezdeckého složení. Mladší generace z juniorky Red Bullu se hlásila ke slovu, a tak místo Sébastiena Buemiho a Jaimeho Alguersuariho hájili v zatím poslední sezóně barvy italské odnože Rudých býků Daniel Ricciardo a nováček Jean-Éric Vergne. Oba jezdci znali tým poměrně dobře. V předcházejícím roce už s ním absolvovali několik prvních pátečních tréninků. Kromě toho Australan Ricciardo ve druhé polovině roku 2011 působil jako hostující pilot u HRT, takže měl možnost poznávat některé závodní okruhy šampionátu po celý závodní víkend. Taková změna se logicky promítla do výkonnosti, zejména v první polovině kalendáře se oba mladíci hledali. Po prázdninové přestávce tu ale byl zcela jiný tým. Ricciardo v posledních devíti velkých cenách bodoval pětkrát, Vergne třikrát. V konečném zúčtování patřila Scuderii Toro Rosso devátá pozice s 26 body na kontě. Oba jezdci si udrželi podobně jako jejich předchůdci místo v kokpitech ještě pro další sezónu, a tak se s nimi budeme setkávat za volantem novinky STR8 také v roce 2013.
Základní přehled působení týmu Scuderia Toro Rosso ve formuli 1 od prvního startu jeho vozu v roce 2006:
2006 Vstup týmu do formule 1. Vůz STR-01 (STR1) s motorem Cosworth, jezdci Vitantonio Liuzzi a Scott Speed. Celkem 1 bod a 9. místo v poháru konstruktérů.
2007 Vůz STR2 s motorem Ferrari, jezdci Vitantonio Liuzzi a Scott Speed, kterého v 11. GP sezóny na zbylých 7 závodů nahradil Sebastian Vettel. Celkem 8 bodů a 7. místo v poháru konstruktérů.
2008 Vozy STR2B a STR3 s motorem Ferrari, jezdci Sébastien Bourdais a Sebastian Vettel. Premiérové vítězství (GP Itálie/Vettel), celkem 39 bodů a 6. místo v poháru konstruktérů.
2009 Vůz STR4 s motorem Ferrari, jezdci Sébastien Bourdais, kterého v 10. GP sezóny na zbylých 8 závodů nahradil Jaime Alguersuari, a Sébastien Buemi. Celkem 8 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů.
2010 Vůz STR5 s motorem Ferrari, jezdci Sébastien Buemi a Jaime Alguersuari. Celkem 13 bodů a 9. místo v poháru konstruktérů.
2011 Vůz STR6 s motorem Ferrari, jezdci Sébastien Buemi a Jaime Alguersuari. Celkem 41 bodů a 8. místo v poháru konstruktérů.
2012 Vůz STR7 s motorem Ferrari, jezdci Daniel Ricciardo a Jean-Éric Vergne. Celkem 26 bodů a 9. místo v poháru konstruktérů.
2013 Vůz STR8 s motorem Ferrari, jezdci Daniel Ricciardo a Jean-Éric Vergne.
DANIEL RICCIARDO – závodní jezdec, startovní číslo 18
Australský talent zahájil svou kariéru v domácím motokárovém sportu. Neměl ale kvalitní stroje, a tak trvalo poměrně dlouho, než se prosadil. V roce 2005 se konečně dostal mezi elitu a až do posledního závodu bojoval o národní titul. V závěrečném kole ale příliš zariskoval a přišel o možnost proměnit snahu v titul. Následoval logický krok, když se rozhodl jít cestou řady svých předchůdců a odcestoval do Evropy. Prošel si zde několik nižších formulových sérií, než v roce 2009 uspěl v britské formuli 3 a stal se jejím šampiónem. O rok později mu utekl mezi prsty titul v Renault World Series, když ho dvě kola před cílem posledního závodu předjel jeho největší rival, Rus Michail Alješin.
DANIEL RICCIARDO |
Narozen | 1. července 1989, Perth (Austrálie) |
Bydliště | Fuschl (Rakousko) |
Státní příslušnost | Austrálie |
Výška | 178 cm |
Hmotnost | 66 kg |
Rodinný stav | svobodný (přítelkyně Jemma Boskovich) |
Manažer | Red Bull |
Záliby | cyklistika, tenis, motokros, sbírá modely motocyklů Valentina Rossiho |
1. velká cena | 10. července 2012 - GP Velké Británie/Silverstone s týmem HRT F1 Team |
1. bodované umístění | 18. března 2012 – GP Austrálie/Melbourne za 9. místo ve 12. GP kariéry |
Nejlepší umístění v MS | 18. místo (2012) |
Nejlepší umístění v kvalifikaci | 6. pozice |
Nejlepší umístění v závodě | 9. pozice |
Počet startů v GP | 31 |
Počet vítězství v GP | 0 |
Počet získaných bodů | 10 (úspěšnost 0,32 bodu/závod) |
Počet nejrychlejších kol | 0 |
Počet pole-position | 0 |
Nedokončení závodu | 13 % |
Roční plat | 400.000 Euro |
První test s monopostem formule 1 absolvoval Daniel Ricciardo v prosinci 2009. Příležitost dostal od Red Bullu a okamžitě z toho byla senzace. Mladý Australan zajel v Jerezu nejlepší čas dne. Podobný kousek se mu povedl o rok později v rámci listopadového Young Driver Test v Abu Dhabi, opět v monopostu Red Bullu (aktuální RB6). Kromě toho se stal od počátku roku 2010 oficiálním náhradníkem a testovacím pilotem týmů Red Bull Racing a Scuderia Toro Rosso.
1999-2005 Motokáry, australský národní šampionát
2005 Australský šampionát formule Ford, 8. místo
2006 Asijská formule BMW, 3. místo / formule BMW UK, 20. místo / světové finále formule BMW, 5. místo
2007 Italský šampionát formule Renault, 6. místo
2008 Evropský pohár formule Renault, 2. místo / 2 závody v evropské sérii F3 / západoevropský šampión formule Renault
2009 Šampión britské formule 3 / 2 závody v Renault World Series
2010 Renault World Series, 2. místo. Testovací jezdec Red Bull Racing a Scuderia Toro Rosso (smlouva do 2011).
2011 Renault World Series, 5. místo. Testovací jezdec Red Bull Racing a Scuderia Toro Rosso (smlouva do 2011). Od 9. závodu sezóny (GP Velké Británie) nahradil na zbývajících 11 GP Naraina Karthikeyana v týmu HRT. Celkem 0 bodů a 27. místo v šampionátu.
2012 Scuderie Toro Rosso. První úplná sezóna ve formuli 1. Celkem 10 bodů a 18. místo v šampionátu.
2013 Scuderia Toro Rosso (smlouva do 2013)
Silné stránky: rychlý, pohodový, dobrý v kvalifikaci, přizpůsobivý různým typům vozů
Slabé stránky: poněkud nestálý, neumí zatím plně využít výsledek z kvalifikace
Australan Daniel Ricciardo se závodní premiéry ve formuli 1 dočkal o něco dříve, než sám počítal. V roce 2011 pokračoval v práci pátečního jezdce Scuderie Toro Rosso a současně závodil v Renault World Series. Pak přišla rychlá nabídka, zda by od GP Velké Británie nemohl nahradit v týmu HRT F1 Team indického pilota Naraina Karthikeyana, jehož výkony zůstávaly za očekáváním. Pro následujících jedenáct velkých cen dostal jedinečnou příležitost sbírat zkušenosti ze světových okruhů, které zúročil v sezóně 2012, když jeho výkonnost prudce stoupla od okamžiku, kdy se vrátil na tratě, které již poznal o rok dříve.
JEAN-ÉRIC VERGNE – závodní jezdec, startovní číslo 19
Když otec Vergne vzal malého čtyřletého Jeana-Érica, narozeného v roce 1990, poprvé na motokárovou dráhu, poprvé svému synovi pootevřel dveře k motoristickému sportu. Zážitek se Jeanu-Éricovi vryl do paměti, a tak nepřekvapilo, že brzy zatoužil po závodění. Přes motokáry na národní i mezinárodní úrovni se v sedmnácti letech propracoval do francouzské formule Campus, jíž okamžitě opanoval. To byl rozhodující okamžik, aby se mohl stát členem juniorky Red Bullu, odkud už to do formule 1 není tak daleko.
JEAN-ÉRIC VERGNE |
Narozen | 25. dubna 1990, Pontoise (Francie) |
Bydliště | Pontoise (Francie) |
Státní příslušnost | Francie |
Výška | 182 cm |
Hmotnost | 69 kg |
Rodinný stav | svobodný |
Manažer | Renaud Derlot |
Záliby | relaxace s přáteli |
1. velká cena | 18. března 2012 - GP Austrálie/Melbourne s týmem Scuderia Toro Rosso |
1. bodované umístění | 25. března 2012 – GP Malajsie/Sepang za 8. místo ve 2. GP kariéry |
Nejlepší umístění v MS | 17. místo (2012) |
Nejlepší umístění v kvalifikaci | 11. pozice |
Nejlepší umístění v závodě | 8. pozice |
Počet startů v GP | 20 |
Počet vítězství v GP | 0 |
Počet získaných bodů | 16 (úspěšnost 0,80 bodu/závod) |
Počet nejrychlejších kol | 0 |
Počet pole-position | 0 |
Nedokončení závodu | 17 % |
Roční plat | 400.000 Euro |
V roce 2008 postoupil Jean-Éric Vergne do formule Renault 2.0, kde se stal nováčkem roku a v následující sezóně jejím vicemistrem. Když se pak v roce 2010 vydal do Velké Británie, bylo zřejmé, že jde ve šlépějích svého současného týmového kolegy Daniela Ricciarda. Stal se jeho nástupcem na trůně britské formule 3 a od GP Jižní Koreje 2011 ho nahradil na postu testovacího pilota v pátečním programu u Toro Rosso. O několik týdnů později nastoupil tehdy 21letý pilot k testování v rámci Young Driver Days 2011 v Abu Dhabi a rovněž podal přesvědčivý výkon v monopostu Red Bull RB7. K tomu se ještě stačil stát vicemistrem v Renault World Series pro rok 2011.
2004 Motokáry – francouzský národní šampionát (2. místo)
2005 Motokáry – evropský šampionát ICA (2. místo)
2006 Motokáry – světový šampionát (7. místo)
2007 Formule Renault Campus (1. místo)
2008 Formule Renault Eurocup (6. místo)
2009 Formule Renault Eurocup (2. místo)
2010 Britská formule 3 (1. místo), F3 Masters v Zandvoortu (4. místo), F3 v Macau (7. místp), Renault World Series (8. místo)
2011 Renault World Series (2. místo), od GP Jižní Koreje testovací jezdec Scuderie Toro Rosso a Young Driver Test v Abu Dhabi pro tým Scuderia Toro Rosso
2012 Premiérový rok ve formuli 1, závodní jezdec Scuderie Toro Rosso. Celkem 16 bodů a 17. místo v šampionátu.
2013 Scuderia Toro Ross (smlouva do 2013)
Silné stránky: vyrovnané výkony
Slabé stránky: nevýrazný v kvalifikaci
Výsledky Jeana-Érica Vergneho z nižších sérií přesvědčily vedení Red Bullu natolik, že dostal nabídku k podpisu dvouleté smlouvy se Scuderií Toro Rosso. Od sezóny 2012 se stal po boku Daniela Ricciarda jejím závodním jezdcem a hned v prvním roce čtyřikrát bodoval, vždy za osmé místo v cíli (Malajsie, Belgie, Jižní Korea, Brazílie). S 16 mistrovskými body se umístil na 17. pozici v hodnocení jednotlivců.