Nezmar o Liberci i Kaniovi: Někdy je to s ním divoké. Ty v*le! Vy máte 80 milionů na přestupy
Coby hráč vyhrál s Libercem dva mistrovské tituly, v jeho dresu vstoupil do Klubu ligových kanonýrů. Dnes mu Jan Nezmar šéfuje. Ne jako před lety „jenom“ v pozici sportovního manažera, což byla funkce, kterou pak úspěšně zastával i ve Slavii, ale v roli generálního ředitele. „Největší tlak si na sebe vytvářím sám,“ vypráví 48letý inženýr ve VIP prostorech stadionu U Nisy, kam se loni v říjnu po potupné prohře 0:5 v derby s Jabloncem dobývali fanoušci. I k tomuto incidentu se vrací, ale nedémonizuje ho. Důležitý je pro něj proces, tohle slůvko padne několikrát.
Krátce před desátou dopolední zaparkuje SUV u tribuny a osobně probere novinky s majitelem klubu Ondřejem Kaniou, jemuž na tabuli představuje plánované pohyby v kádru. Pak se Jan Nezmar zastaví u trenéra Radoslava Kováče a jeho realizačního týmu. V ruce drží mobil, který mu neustále vibruje. „Teď jsem byl na schůzce a mezitím jsem měl na telefonu devět nepřijatých hovorů, takže doufám, že mě moc dlouho nezdržíte,“ usměje se před rozhovorem. Je z toho velmi výživná hodina, po které cítíte, že se na severu Čech buduje fakt promyšlená organizace.
Nezastavíte se. Kolikrát jste zalitoval, že jste se vrátil do vrcholné funkce v elitním fotbale?
„Takhle já to úplně nemám, člověk by neměl litovat kroků, které udělá. Ale určitě by si je měl vyhodnocovat. Táhne mi na padesát, takže už jsem dost starej na to, abych věděl, že nic není ideální. Vždycky je to něco za něco. Předchozí tři roky, které jsem strávil po odchodu ze Slavie, byly pozitivní v tom smyslu, že jsem byl pánem svého času. Mohl jsem si věci organizovat podle sebe, nebyl jsem na jednom místě, neležela na mně tíha extrémní zodpovědnosti za některá rozhodnutí a za lidi. Na druhou stranu bylo plno věcí, které mi chyběly. Beru to tak, že jsem se do toho teď pustil, protože jsem do toho z různých důvodů dospěl. Určitě nelituju, i když to samozřejmě náročné je.“
Které věci vám na každodenním stresu nejvíc chyběly?
„Nechci používat slovo stres, to je vždycky negativní záležitost. Člověk si ho buď od sebe umí nějak oddělit, nebo ho to dřív či později doběhne. Chyběl mi tlak, který se pojí se zodpovědností. Ale vždycky jsem říkal, že největší tlak a nejvyšší nároky na práci týkající se celého procesu a dalších lidí si vytvářím sám. Přijde mi to pořád stejné, ať už jsem byl dřív v Liberci, pak ve Slavii, nebo potom, když jsem pracoval sám. A teď taky. Nepociťuji rozdíl. Ale kdybych měl vypíchnout, co mi chybělo nejvíc, tak vliv na to, že se některé věci prostě dějí. Máte možnost to ovlivnit. Měl jsem super více než roční spolupráci s polským Rakówem, což je celým příběhem zajímavá organizace. Velmi rychle se dostali z amatérského fotbalu až na vrchol. Skvělá zkušenost, některé věci se realizovaly, ale ve finále jsem zjistil, že jako externí poradce nebo konzultant se bavíte, ale pak už jenom čekáte, co z toho vznikne. Jestli se to stane, nestane, jak se to stane…“
A nejistota vám nevyhovuje.
„Moc dobře mi to nedělalo, protože jsem zvyklý věci dotahovat. Chyběl mi i bezprostřední kontakt s kabinou, s hráči. Byť jsem měl pocit, že jsem po odchodu ze Slavie z fotbalu úplně neodešel, protože jsem měl několik zakázek coby konzultant. Hned po konci v Edenu mě oslovil pan Karl, pro Liberec jsem zpracovával strategii rozvoje. Byl jsem tomu blízko. S kolegou jsem se zase pustil do firmy starající se o profi sportovce, se kterou spolupracuju už dlouho. Tam jsem byl klukům zase blíž víc na individuální bázi než jen fotbalově. Bylo to fajn. Klienti jsou v podstatě všichni kluci, kteří jsou v reprezentaci a kteří mi prošli rukama. Získával jsem další rozhledy a kontakty mimo sektor. Nicméně celý život jsem ve fotbale, takže člověku samozřejmě chybí kabina a hřiště.“
Jak jste si vyhodnotil minulou sezonu? Ani ne z hlediska sportovního, protože výsledky a tabulku známe, ale spíš co se týče nastavování interních procesů?
„Máme tady jeden problém, že nikdy nejsem úplně spokojen. (úsměv) Věřil jsem, že ve spoustě věcí už budeme dál, ale udělali jsme za rok obrovský kus práce. Je tady momentálně úplně jiný klub. S jinou dynamikou, jinými procesy. Určitě to ještě není tak, jak bychom chtěli. Vize je tady minimálně pětiletá, takže je to dlouhodobý příběh. Nemáme hotovo. Odstartovali jsme však ve všech ohledech zostra, spousta věcí se hýbe. Jsem rád, že se to děje. Skládá se to jak mozaika, věřím, že se to ukáže v dlouhodobějším horizontu.“
Kde byste viděl klub v blízké budoucnosti, kdybyste do něj nevstoupili? Propadal by se podle vás i vzhledem ke konkurenci, kterou skupují miliardáři?
„Myslím si, že Slovan trošku stál na místě. Sice jsem pro pana Karla vytvořil strategii rozvoje na pět let, ale nemyslím si, že by byl klub připraven na její realizování.“
Proč?
„Pan Karl měl klub hrozně dlouho, proto se tahle moje odpověď rozhodně nedá paušalizovat. Ale v posledním období Liberec stagnoval, přešlapoval na místě. O to víc to bylo vidět v momentě, kdy okolí šlo dopředu a hodně se rozvíjelo. Ne že by to pan Karl nechtěl, ale zvyklostně tady bylo něco zajeté a asi nebyli ani lidi, kteří by proces rozvoje zachytili. To byl asi problém.“
Co česká liga? Jaký udělala od doby, co jste byl ve Slavii, progres?
