Abraham před startem sezony: Rameno bolelo jako prase, ale závod dám
Jednotlivé části úponů, pletenců a vazů zná možná lépe než součástky motorky. Karel Abraham několik měsíců rehabilitoval své poraněné rameno, se kterým musel v říjnu minulého roku na operaci. Po prvních únorových testech v Sepangu se však k doktorům zase vrátil. „Bolelo to jako prase,“ štvalo jezdce z MotoGP.
A tak makal ještě víc, aby ho zranění ve víkendové GP Kataru tolik nelimitovalo. „První závod bych měl dát,“ ujišťoval nakonec Abraham před startem sezony.
Jaký je aktuální stav vašeho ramena?
„Jsem na tom daleko lépe než před operací nebo během prvních testů. To byla katastrofa. Nečekal jsem, že to bude takhle bolet. Ale samozřejmě, pořád to není stoprocentní. S lehčími rehabilitacemi se má správně začínat po třech měsících, já jsem cvičil měsíc po operaci, což je hrozně brzo. S ramenem pracuji dvakrát denně, někdy to trvá i dvě hodiny. Je to únavné, bolestivé. Ale musíme na tom makat.“
Jak například?
„Po operaci jsme potřebovali, abych dokázal s levou rukou alespoň trochu pohybovat. Pak jsme začali protahovat prsní svaly, které se za tu dobu hodně zkrátily. Když jsem dokázal zvednout ruku, zaměřili jsme se na hybnost. Teď pracujeme na svalech. V běžném životě mě to nelimituje, dokonce motokros jsem mohl jet. To na závodní motorce způsobuje zranění větší potíže.“
V čem vás poraněné rameno limituje?
„Kvůli svalům nevydržím zajet určitý počet kol. Nejprve jsem nemohl dát loket k nádrži, vůbec to nešlo. Teď objedu pár kol a jsem vydechlý, nemůžu. Činnost levé ruky, která to nezvládá, přebírají jiné svaly, které na to nejsou zvyklé. Pak mám unavené celé tělo, bolí mě další den. Navíc do jistých pozic se nemohu na motorce vůbec dostat.“
Budete schopný odjet o víkendu celý závod?
„Furt se to zlepšuje, pevně věřím, že závod v Kataru dám. Nejprve jsem byl od toho daleko, abych to objel celé. Teď věřím, že to půjde.“
Je reálné bojovat s vaším novým motocyklem Honda RCV1000R o top deset?
„Teoreticky ano. Je tam osm továrních motorek, pak tam jsou čtyři ducati, které jsou velice silné, přesto patří do naší třídy Open. V jednom úseku měřil někdo radarem rychlost na cílové rovince. Ducati tam jely 305 km/h, nám naměřili rychlost 285 km/h. Dvacet kilometrů na hodinu rozdílu je fakt hodně. Honda je ale jedna z nejlepších motorek, na které jsem jel.“
