Lamač po těžké nehodě: Dakar už nikdy nepojedu!

Jeden z nejzkušenějších navigátorů už ví, že se na Dakar nikdy nevrátí.

Co se přesně v osudný moment stalo?
"Vjeli jsme do příčné strouhy rychlostí 140 km/h. Ten naráz byl tak silný, že přes odpružení nám ta energie projela po zádech."

Jaký jste měl v tu chvíli pocit?
"Doslova a do písmene jako kdybych spadl z pěti metrů zadkem přímo na
kovadlinu."

Co jste cítil?
"Zakřupalo to ve mně. Okamžitě mě brněly nohy."

Měl jste strach, že už nebudete chodit?
"Přemítal jsem, co a jak bude. Viděl jsem světlo a naději. Od začátku věřím, že se dostanu zase do dobré kondice. Asi už to nebude to samé co předtím, protože mám sešroubované čtyři obratle. To budu cítit vždycky."



Prohlédnou vás ještě v Česku?
"Ano. Ještě absolvuji vyšetření doma a možná podstoupím další operaci."

Jak vaše zranění snášela manželka?
"Mám nesmírně statečnou ženu. Na dálku organizovala, abych měl k dispozici nejlepší chirurgy. Za to jí moc děkuji."

Pojedete ještě někdy Dakar?
"Byl to určitě můj poslední Dakar. Neměl jsem v plánu, že bych ho mohl jezdit do důchodu. Zrovna jsem si říkal, že by tohle mohl být můj poslední."

Tatra Martina Kolomého a Jaroslava Lamače sice přežila, ale její posádka na tom není dobře • Czech Dakar Team

Opravdu vás už nikdo nepřemluví?
"Už dvakrát jsem byl varován. V roce 1998 jsme čelili v Africe přepadení a teď se stalo tohle. Potřetí osud pokoušet nebudu."

Co se tehdy stalo v roce 1998?
"Přepadli nás pouštní bandité. Měli jsme strach, že nás chtějí postřílet. Zlomila se ve mně vnitřní síla a hodinu a půl jsem držel jejich vůdce jako štít. Říkal jsem si, když mám umřít, tak ať to odnese i někdo z nich. Nakonec nás pustili."

V letadle poletíte domů vsedě?
"Nakonec nás s Martinem Kolomým přepraví vleže. Budeme mít korzety a
vzduchový vak. V Argentině dělají maximum pro naše bezpečí."