Lukáš Dryml: Nejsem žádná měkota
Před rokem zde kulhal Australan Jason Crump. Nyní ho v překonávání bolesti nahradil plochodrážník Lukáš Dryml, který musel tři týdny regenerovat po pádech v předchozích závodech.
„Jsem před startem dobře odpočatý, ne však stoprocentní. Správně by to chtělo odpočívat tři měsíce,“ tvrdí Dryml, jediný český stálý zástupce ve světové Grand Prix.
Přetržený vaz v koleni, pohmožděná stehenní kost a prasklá kost holenní. Nechybí vám v seznamu zranění ještě něco?
„Ještě se tam opomíjí pohmožděná holenní kost a stržený křížový vaz. Říkají mi, že visí jen na vlásku. A to vše je jen na pravé noze. Na levém koleni mám ještě natažený vnitřní vaz. Ten není tak stabilní, ač je po plastice, stejně se uvolnil. Musím to tejpovat a dávat ortézu.“
Je to vše?
„No ještě před tím jsem si v Kodani narazil záda a kostrč. I dnes to cítím. Vím, ten přehled se nečte hezky, žádná sranda… Ale cítím se dobře.“
Vždyť to vypadá, jako byste už v životě nemohl udělat krok…
„To zas ne (smích). Víte, já spíš cítím bolesti jen při větší námaze. Třeba když je dráha rozbitější. V tomto týdnu jsem měl tři tréninky, plus jsem celé dny stepoval v garáži nad motorkou.
Někdy večer jsem byl vyřízený, koleno jsem musel ledovat. Ano – koleno musím ledovat, aby se cévky uklidnily. Není to stoprocentní, ale jsem na to zvyklý. Nezabývám se tím.“
Loni Jason Crump kulhal o berlích a přesto závodil. Jsou opravdu plochodrážníci tak tvrdí?
„To nevím. Já mohu říct, že nejsem žádná měkota. Vynucenou pauzu jsem v podstatě odmítal. Chtěl jsem jezdit a jezdit. A s bolestí jsem to vydržel dva týdny. Po poradě s lékaři jsem si ale nakonec musel orazit.“
Ale chtěl jste ještě stihnout ligové závody před startem pražské Grand Prix?
„Naposled jsem startoval o minulém víkendu v Liberci, kde jsem získal domácí titul. Pak byla pauza pěti dní. Hold, potřebuji se víc rozjet, vždyť jsem měl jen tréninky. Člověk vypadne a je nesvůj. Kdybych jel ty dva ligové závody, zvykl bych si na ty ostré lokty hned v první zatáčce.“
Pražský ovál na Markétě pokryli organizátoři novým povrchem, jak vám sedl?
„Je to zvláštní, ale pražská dráha je pro mě cizí, neznám ji tolik. Letos jsem tam byl vlastně jen na jednom závodě. A to poprvé po dvou letech. V pondělí to bylo v perfektním stavu. Nedělají se větší rýhy a stopy. Tím se může předjíždět v celé šíři tratě.“
V čem tedy vnímáte největší rozdíly oproti jiným ročníkům?
„Je to jiné, co se týče motorek. Musí být jinak naladěná. Bude to ale klasická dráha, něco podobného jako ovály v Polsku.“
Jaké si tedy dáváte šance?
„Nechci dopředu mluvit o nějakých cílech. Chtěl bych jet tak, aby mě to bavilo.“
