Charouz: Málem jsem vzlétl

Ten dnes od 15.00 bojuje ve slavném závodu o co nejlepší umístění.

V královské kategorii LMP1 sedlá Jan Charouz nový prototyp společně s Tomášem Engem a Němcem Stefanem Mückem. Kdo však nastoupí jako první do závodu? „Vypadá to, že do úvodní jízdy vyjede Stefan, pak já a nakonec Tomáš,“ prozrazuje jezdec týmu Aston Martin Eastern Europe.

A jak se potom o závodní stroj střídáte?
„Buď po třech nebo čtyřech hodinách. Zhruba. Ten, co pak přijede, tak si jde lehnout. A ten druhý, který čeká v boxech, musí být v pozoru.“

Když přijedete pozdě večer do boxů, snažíte se usnout?
„Snažím. Aspoň na dvě hodiny. Už se mi to podařilo. Člověk si ale musí dát špunty do uší, všude lítají auta. Jde to. Blbý je, když je člověk nervózní, aby nezaspal. Kvůli tomu se trošku budím.“

A jaké máte sny?
„Jednou jsem jel na závodě čtyřiadvacetihodinovky ve SPA. Bylo tam hnusně, jenom pršelo a v závodě se nám také nedařilo. Zlobila technika a nebyla šance na lepší umístění. A mně se najednou zdálo, že se konečně auto rozbilo a závod skončil. Jenže pak jsem se vzbudil a musel jsem opět nasednout.“

Snažíte se pak po několikahodinové jízdě zklidnit mysl?
„Ani ne. Jen mě všechno bolí a mám namožené svaly. Proto si nechám dát masáž.“

A jsou nějací jezdci, kteří se zklidňují v průběhu přestávky i aktivní přítomností nějaké slečny?
„No párkrát se to asi povede. I mně se to stane. Ano, občas se tam nějaké podobné zklidnění najde.“

Má to pak vliv na závodní jízdu?
„Já myslím, že je lepší, když je člověk v klidu. A zvlášť na těchto závodech, kde není nutné jet na hraně, ale hlavně konstantně. Určitě to pomáhá. Je to naopak lepší.“

Takže to vlastně doporučujete?
„Dá se říct, že jo.“

Praktikuje se to často?
„Ne. Jen občas.“

Než nastoupíte do závodního vozu, jak se pak znovu nabudíte na jízdu?
„Když se potřebujeme rozjet, tak si na chvíli zavřu oči a v myšlenkách si projedu celý okruh. Tím si zrekapituluji, kde se na okruhu řadí. Všechno si vlastně promítnu.“

Když jsou tři hodiny ráno, nepřijde vám to všechno trochu stereotypní?
„Pokud člověk sedí v autě, tak je to fajn. Nejhorší je to vylézání z postele. To se pak moc nechce.“

A je nějaká pomůcka, která vám pomáhá zbystřit koncentraci během jízdy? „Ano. Nevím, jestli to budeme mít i nyní, ale minule jsme měli takový ukazatel času. Ten v každé zatáčce vypočítával, jestli jsme překonali své průměrně zajeté kolo, nebo ne. Tím jsem si mohl zkoušet různé věci. Je to motivující.“

Jak je to s předjížděním pomalých vozů - pouštějí pokaždé, nebo je to občas problém?
„Někdy je to potíž. Jsou někteří závodníci, kteří nejsou zkušení. Chtějí pomoct a nechat se předjet, ale nevíme, co přesně udělají. Snažíme se jim vyhnout.“

O závodě Le Mans se říká, že ho provázejí festivaly a také různé párty. Je to vidět?
„Ano. Někdo tu dokonce vydrží pít alkohol týden v kuse. Když se jedeme podívat do sekcí plných atrakcí, tak potkáváme hodně opilců. Většina lidí sem přijede na ferrari, postaví si vedle stan a grilují tam buřty.“

Vraťme se k závodění. Ve čtvrteční kvalifikaci jste s Astonem Martin havaroval. Co se přesně stalo?
„Máme nějaké problémy s autem. Ve vysokých rychlostech se klopí zadní kola při brzdění. Což by neměla. Je to dost nevypočitatelné. Tohle se stalo i Stefanovi, mně se to přihodilo ve čtvrtek. V dvěstědevadesátikilometrové rychlosti jsem pak narazil. Měl jsem i dost štěstí, málem jsem vzlétl.“

Nebudete mít strach, že se to stane i v ostrém závodě?
„Na to nemyslím. Nestalo se mi nic vážného. To jsou prostě závody a občas to ulítne. Nesmí se to ale opakovat.“

A jak si věříte v celkovém umístění, pomýšlíte na medaili?
„My věříme, že můžeme vyhrát benzinovou kategorii. To je náš cíl. Když nebudeme mít problémy, tak by to mělo vyjít. Ale na bednu celkovou, to bude těžké. Na ty diesely ještě tolik nemáme. V kvalifikaci nám dávají pět nebo šest vteřin. Ale před dvěma lety se skoro všichni nabourali. Uvidíme. Je to dlouhý závod.“