Kukrleho velká chvíle: z trenažéru do úniku. Nejlepší den na kole, řekl
PŘÍMO Z TOKIA | Tato nominace vyvolala mnohé diskuze. Silniční závod na olympijských hrách v Tokiu pojedou se Zdeňkem Štybarem také Michal Schlegel a Michael Kukrle. Neměl jet spíš někdo ze závodníků z World Tour? Zvládnou to jezdci domácí stáje Elkov Kasper?
Schlegel kvůli pozitivnímu testu na covid příležitost ukázat se nakonec nedostal. Zato Kukrle ji využil maximálně. Hned po odmávání reálného startu si dojel skupinku uprchlíků a společně s nimi se vzdaloval od pelotonu. A že si prostoru v televizním přenosu tedy užil. Na očích celému světu byl dlouhých 186 kilometrů, tedy zhruba pět hodin a byl jedním z posledních, koho peloton dostihl.
„Rozhodně to byl nejlepší den na kole,“ pochvaloval si po závodu.
Byl také rád, že tímto výkonem zavřel ústa všem, kteří o něm pochybovali. „Jsem rád, že jsem ukázal, že jsem se připravil. Hodně jsem obětoval. Poslední dva etapáky a dvě jednorázovky jsem nejel na výsledek. Chtěl jsem se připravit na olympiádu. Mrzí mě, že poslední dva dny se tak zkazily, ale musím být spokojený,“ připomněl nepříjemnosti s karanténou, do které musel po kontaktu se Schlegelem jít.
Právě tyto patálie popsal už den před závodem na svém Facebooku. „Ve středu v osm večer se Japonci rozhodli, že si máme sbalit věci a v devět odjíždíme někam na testy, kde se dozvíme, co bude dál. Takže jsme se sbalili, v devět jsme byli připravení na odjezd, ale Japonci přesní nebyli a vyrazili jsme až před desátou. Dvě hodiny jsme potom cestovali a následně čekali v pokoji, který moc nebyl pokoj, vypadal spíš jak záchytka. V jednu v noci nás tedy otestovali a do čtyř jsme čekali na výsledek,“ napsal Kukrle.
Poté následoval přesun na karanténní hotel, což znamenalo zákaz tréninku venku, a tak byl český reprezentant odkázaný jen na trenažér. „V pátek jsem na něm jel dvě hodiny, to bylo v pohodě. Jenže ve čtvrtek jsem potřeboval trénink dlouhý čtyři hodiny. A to na tom trenažéru není ideál. Mně to teda nevyhovuje, nejsem na to zvyklý,“ postěžoval si šestadvacetiletý Čech.
A kromě všech těchto patálií ještě navíc horké tokijské počasí, které v horách vystřídala zima. „Bylo to fakt těžké. Nevím jak to popsat. Vlhko bylo strašně nepříjemné, brutálně jsem se potil. Ale to všichni. Z kopce někde byla zima, pak dole v údolích vedro. Kolem tisíce metrů bylo slušně. Ale při stoupání na Fudži bylo zase mokro. Déšť mi nevadil, ale vlhko ano,“ řekl Kukrle.
Ve středu ho ještě čeká časovka.
