Ondra slaví Paříž: Riskoval jsem moc. Snad nějaká naděje na medaili je
PŘÍMO Z BUDAPEŠTI | Lezec Adam Ondra překonal zdravotní potíže, na kvalifikačním závodě v Budapešti postoupil v kombinaci do finále a má jistotu startu na olympijských hrách v Paříži. Mezi posledních osm finalistů se dostal z posledního postupujícího místa. „Na olympiádě můžu být lepší a snad tam nějaká naděje na medaili je,“ říká Ondra.
Bylo to větší drama, než se čekalo. Adam Ondra v rozhodujících dnech boje o olympiádu bojoval s nataženým ramenem a jeho stavu přizpůsobil závodní strategii. V boulderingu dnes vylezl jen jeden boulder ze čtyř a skončil desátý. V lezení na obtížnost předvedl pátý nejlepší výkon a po postupu do finále má klid pro Paříž.
Slavíte jistotu startu na olympiádě?
„Jo, duševně už jsem si slavil včera, dneska je to potvrzení. Byl to dneska těžký závod, který jsem ustál. A hlavně jsem se nezranil, což je úplně to nejdůležitější, protože co postavili na těch boulderech, bylo velice zajímavé…“
Neznejistil vás výsledek boulderingu, kde jste vylezl až poslední ze čtyř boulderů a získal jen 49,6 bodů ze sta?
„Kdybych si nenačal rameno, můj boulderový výsledek vypadá úplně jinak. Zázračně jsem o rameni skoro nevěděl, což potvrzuje, že s ním nic není, a do Paříže o něm nebudu vědět. Myslím, že kdybych tyhle bouldery lezl včera, tak zaskóruju maximálně deset bodů. Protože každý boulder kromě dvojky byl na rameno docela hodně, zvlášť na to levé. Přirovnal bych to k lezení free solo (bez jištění – pozn. red.). Protože jsem riskoval strašně moc. A u spousty kroků jsem si říkal, jestli to mám vůbec zkoušet, nebo jít zpátky do izolace. Krok na konci třetího boulderu bych v tréninku nedělal nikdy.“
Byl to pro vás oproti kvalifikaci psychicky náročnější závod?
„Pro mě všechno měnilo to rameno. Ráno jsem se rozlézal a říkal jsem si: Bude to v pohodě, je to vyřešené, když budu mít smůlu, bude tam jeden boulder, který mě bude limitovat. Ale že budou tři, to jsem nečekal…“
Závod v boulderingu byl o dvě hodiny odložen kvůli dešti, jaké pro vás bylo delší čekání?
„Pro mě v pohodě, protože jsem se ještě ani nezačal rozcvičovat, takže jsem si aspoň víc odpočal. Pro závodníky, kteří měli třeba půl hodiny do startu v momentě, kdy bylo oznámeno, že se závod odkládá, to mohlo být nepříjemnější, pro mě to byla spíš výhoda.“
Ovlivnilo zranění vaši strategii v lezení na obtížnost?
„Ne, šel jsem na max. Co se týče ramene, to jsou specifické kroky, které ze země odhadnu: Tady si musím dávat pozor. Ve zbytku lezení to bylo v pohodě. Oproti včerejšku ruka i fungovala. Včera byla zakřečovaná, dneska to z tohohle pohledu bylo v pohodě.“
Jak vidíte nedělní finále?
„Doufám, že se rameno vzpamatuje, trochu jsem ho v některých krocích pocuchal a v obtížnosti ho cítil. Naštěstí lezeme až odpoledne, takže by se mohlo trochu vzpamatovat a snad si pěkně zalezu.“
Olympiádu máte jistou, jakou máte motivaci?
„Je to dobrá možnost si ještě zalézt jednu sadu boulderů a jednu cestu a líp se tak na olympiádu připravit. S výkonem v obtížnosti, v tom, jak na tom jsem, jsem celkem spokojený. Líp jsem zalézt nemohl, ale chce to být lepší. Poslední tři týdny nebyly ideální, měl jsem nějaké zdravotní indispozice, ještě nachlazení. To mě trošku uklidňuje, že můžu být na olympiádě lepší a snad tam nějaká naděje na medaili je. Ale kluci jsou fakt neuvěřitelně silní. Upřímně si myslím, že tenhle výkon, který jsem v obtížnosti podal, by před dvěma, třemi lety stačil na vítězství. I jména, od kterých jsem to fakt nečekal, neuvěřitelný výkon…“
