Je jedním z největších českých hrdinů Her v Soči. Lyžař Ondřej Bank překonal vážné onemocnění a sezonu plnou drsných karambolů, aby na olympiádě téměř v každém závodě útočil na medaili. Ta mu ale stále uniká.
V obřím slalomu byl po prvním kole druhý jen za fenoménem téhle disciplíny Tedem Ligetym. Po finálové jízdě mu patří páté místo, se ztrátou 36 setin sekundy na bronz.
Dojel do cíle a věděl, že mu olympijská medaile zase unikla. Stejně jako v superkombinaci, kde byl po sjezdu také druhý. A stejně jako v Super G, kde soupeře ztratil na mezičasech. Ondřej Bank si tentokrát dával pozor, aby v prvních emocích neházel hůlkami. Do jedné z nich se místo toho zakousl.
To, abyste někoho nezranil?
„Ne, já radši ujel někam do háje. Někdo mi říká, že jsem v cíli emočně plochý. Když hodím hůlkou, tak že chci někoho zase zabít zase… Hned v tom cíli bylo čtvrté místo krásné, já jsem sem jel pro bramborovou…“
Nakonec je to páté místo, skvělý výsledek, ale medaile je opět pryč…
„Převládají ty pozitivní pocity, je to jako super. Zároveň to je hrůza, musím říct… Ale dneska jsem si to užíval tisíckrát víc než u té kombinace. Fakt to byl skvělý zážitek. Když jsem byl malej, tak jsem neříkal, že budu mistr světa a vyhraju olympiádu. Já jsem chtěl být nejlepší v republice, pak že udělám bod ve svěťáku. Takhle jsem si posouval ty sny. Je to skvělý…“
Dalším snem je teď medaile?
„Nemám žádné sny na medaili. Měl jsem v kombinaci, tam jsem si věřil. Stát před Ligetym v budce na olympiádě, to je super zážitek. Toho jsem dneska nechtěl porazit, ale ty ostatní jo.“
Byli z vás zase soupeři vystrašení?
„No, chodili za mnou různě. Je to super. Oni ví, asi…“
Po superkombinaci jste přiznal, že vás medailová šance dostala pod tlak, jak jste to snášel teď?
„O dost líp. Věděl jsem, že mi slalom nejde. Nevěděl jsem, co tam mám dělat. Ani dneska jsem nejel první jízdu extra. Viděl jsem tam spoustu chyb a nedostatků, takže jsem byl fakt hodně překvapený, že jsem byl po prvním kole druhý. Vzal jsem totálně nové lyže. Byl to jeden z rozhodujících faktorů.“
Na co jste myslel před druhým kolem?
„My jsme tam se servisákem tak laškovali. Snažil jsem se uvolnit. Z padesáti procent jsem si ty momenty užíval a z padesáti procent jsem se soustředil na trať. Koukal jsem na ty těžké pasáže. Vršek mně nevyšel. Tam jsem nechytil rytmus. Věděl jsem, že kluci za mnou tam byli strašně napráskaní, že to bude těžké. Tři tam proklouzli…“
Pomohla vám zkušenost ze superkombinace?
„Pomohla mi ve všem. Je dobré, když je člověk v takové situaci častěji. I to Super G. Ztráta na třetí místo tam nebyla velká, Honza Hudec byl třetí. Člověk si uvědomí, že na to má taky. Stačí jet akorát naplno s tou hlavou, což jsem tady udělal. A najednou to funguje.“
S Čechokanaďanem Hudcem se hodně hecujete, platilo to i po jeho medaili ze Super G?
„Byl za námi, přijel za mnou na pokoj. Vyfotili jsme se s medailí. Já se jí nechtěl dotýkat, možná jsem měl… Jen jsem se s ní vyfotil, nechtěl jsem ji osahávat.“
Myslíte, že vám medaile není souzená?
„Já nevím. Pokud se mi podaří být do trojky ještě na svěťáku, bude to podobné. Samozřejmě, olympiáda se cení trochu víc, hlavně kvůli penězům, lidi na to reagují trochu víc. Mám ještě minimiálně rok na to si tohle splnit a tu medaili získat třeba ve svěťáku.“
Olympiáda končí slalomem, počítáte s ním?
„Pojedu ho, ale jsem úplně hotovej, protože jsem třináct dní na lyžích, všichni kolem mě jezdí na hokeje, biatlony. Já se tam furt protahuju, dávám se do kupy. Jsem starej, že jo… Teď jsme dva roky trénoval bez závodění, což je strašně psychicky náročné. Byl jsem nejtlustější v životě. Musím na sobě pracovat.“
