Emil a atletika? Na 90 procent!
Zvlášť u atletů musí sedět, když se řekne, že někdo někoho zná jako své boty. V případě Emila Zátopka byl jeho dlouholetým přítelem ing. Jindřích Roudný (84).
Jindřich Roudný byl rovněž vynikající atlet, mistr Evropy na 3 kilometry překážek z roku 1950. Dnes žije na okraji Zlína a chystá se vydat atletické paměti. Samozřejmě o Emilu Zátopkovi.
Jen málokdo znal Emila Zátopka tak dobře jako vy. V čem byl podle vás tak výjimečný?
„Byl to velmi inteligentní člověk, který si vždy vše dovedl srovnat v hlavě. Oceňoval jsem na něm skromnost, která mu vydržela i v době, kdy už byl slavný. Musím ale říct, že Emil byl lehce ovladatelný, nikomu nedokázal nic odepřít. Bohužel tato vlastnost byla mnohdy zneužívána v jeho neprospěch.“
Trénovali jste spolu hodně?
„My jsme začali s Emilem běhat až v 19 letech. Chodili jsme do Baťovy školy práce a náš první závod se narodil vlastně z donucení. Nechtělo se nám běhat, ale Emil i já jsme to dostali příkazem. A ve škole se neodmlouvalo, prostě jsme museli jít a hotovo.“
A od té doby dělal Emil Zátopek atletiku na 100 procent!
„Právě, že ne! Emil a atletika? Na 90 procent! Pamatuji si, jak nám vždycky říkal: chceš-li v atletice vyniknout, musíš se jí věnovat na 90 procent. To ostatní dělej levou rukou, ale pořádně. On se toho držel. Vystudoval při práci s vyznamenáním chemickou průmyslovku a dovedl studijní poznatky dobře uplatnit v praxi.“
Na dobu po druhé světové válce to zní zajímavě.
„On nám tehdy přednášel o vitaminech, které si tělo neumí samo vytvářet. Říkal, jak člověk ztratil během evoluce potřebné geny pro syntézu vitamínů a musí je proto získávat denní potravou.“
Držel se toho?
„Snažil se jíst co nejvíc zeleniny, ořechů a taky si někdy dával kvasnice. Navíc si vypracoval zajímavou metodu. Dělal si citrónovou šťávu a do ní si strouhal plavenou křídu. Vysvětloval, že vitamin C poškozuje zuby a vápník je zase chrání. Emil vždy vytáhl ze sportovního vaku malé párátko a z kila křídy si nabral špičku do láhve s citronem.“
To mu kilo křídy muselo vystačit na celou kariéru!
„Kdepak. To se zase Emil projevil jako šprýmař. Taky jsem se ho zeptal, proč si koupil celé kilo křídy. On mi na to odvětil: Kamaráde, vždyť to kilo stálo dvacet haléřů!“
Dnes je sport velká věda a snad každý špičkový atlet má svého poradce na výživu. Jak to bylo ve vaší éře?
„My jsme razili heslo „kašlem na kvalitu, chceme kvantitu“. Jídlo, které jsme mohli tehdy získat, bylo chudé na tuky, cukry i vitaminy. Emil říkal, že musíme jíst mnohem větší množství, abychom z té potravy získali co nejvíc prvků, potřebných pro sportovní energii. Vzpomínám si, jak jsme jednou kradli na chodbě jídelny syrové brambory, které obsahovaly škrob, a Emil tvrdil, že se v organismu mění v cukry.“
Chytili vás?
„Ale kdepak! Naopak, Emil měl režim chodu školní jídelny dokonale zmapován. Zjistil si, že si k nám chodí pro jídlo pejskovi služebná pana správce. V době, kdy měla přijít, přistoupil k okénku, natáhl ešus a zavolal – pro Sonyho. Kuchař mu tam kydnul dávku jídla a Emil se rychle vytratil. Proto si taky jeden čas vysloužil přezdívku Sony.“
Vy jste byl elitní překážkář a pan Emil zase vytrvalec. Běželi jste někdy za jeho slavné éry společné závody?
„V roce 1953 jsem běžel s Emilem maraton. Dnes si to nikdo nedokáže ani představit, ale tehdy se běžela celá trať bez jediné občerstvovací stanice. A bez jediné možnosti doplnit tekutiny. Byli jsme z toho oba pořádně vyřízení. Když jsme si pak vyměňovali poznatky, se smíchem jsme se shodli, jak jsme čtrnáct dní chodili po schodech pozpátku. Tak jsme měli zničené nohy!“
Chodil Emil Zátopek „zamlada“ za holkama?
„Jednou si dojednal rande s nejhezčí atletkou v oddíle. Její otec měl řeznictví a to bylo za války terno. To víte, druhý den jsme se Emila ptali na zážitky. A víte, co nám odpověděl? Muckat by se chtěla, ale kus buřta nedonese. Chudák holka. Šla na rande se Zátopkem se zcela jinou představou.“
