Pokořitelka La Manche: Nikdy jsem nebyla plavkyně
Láska, přátelství, vítězství, porážky i hořké spory. To vše plavkyně Yvetta Hlaváčová vlastní rukou vepsala do své životopisné knihy s výmluvným názvem Rebelka. Může to být její rozloučení s plaveckým světem.
„V knížce říkám opravdu všechno,“ říká Hlaváčová, které při křtu knihy asistovaly herečka Ilona Svobodová, moderátorka Ester Janečková a zpěvák Karel Gott.
Co je v téhle knize nejvíc rebelské?
„Můj život je celý takový rebelský, protože jsem si šla vlastní cestou. Mockrát v životě jsem stála před rozhodnutím, jestli zůstanu svá. Je tam láska, jsou tam přátelé. Je tam i moje tahání se s plaveckým svazem. Poprvé objasňuji, jak to bylo. Trošičku jsem se bála odkrýt soukromí, ale v téhle knížce říkám opravdu všechno.“
Kde jste se nejvíc odhalila?
„Ve všem. Nedá se říct jedna věc. Bylo to soukromí, zdraví, názory, zklamání, prohry, vítězství...“
Proč jste se rozhodla napsat knihu sama, bez profesionální pomoci?
„Řekla jsem si: Buď ji napíšu sama, nebo vůbec. Určitě to není dokonalý. Já nejsem profík. Ale nevím, jak by na tom byl Viewegh, kdyby v lednu začal plavat a v srpnu by šel na kanál La Manche. Já doufám, že by plaval hůř, než já jsem psala.“
Líbil se vám uvolněný ceremoniál, na jehož konci jste knihu klasicky polila sektem?
„Já jsem se toho hrozně bála. Měla jsem divoké sny, takže já vlastně křtím už podruhé. V tom snu mně Karel Gott utekl a novináři nepřišli. Nakonec to bylo úžasné a užila jsem si to. Všechny ty řeči, které jsem si připravila, jsem nepoužila. Ale jsem ráda. Bude asi lepší, když si z té knížky každý udělá svůj názor.“
Jaké to bylo na pódiu s Karlem Gottem?
„Byla jsem nervózní celou tu dobu, když jsme spolu jednali. Svým způsobem jsem nesla odpovědnost. Ne že bych nezvládla stát vedle Karla Gotta. I když je geniální, já ho vnímám jako člověka, ne jako zpěváka.“
Představila jste se v rudé róbě od návrhářky Marie Copps a čeká vás turné po módních molech v džínách. Těšíte se?
„Ne že bych se v tom vyžívala, exhibicionista nejsem. Ale bude to pro mě něco nového, zajímavého. Budou to tři přehlídky v Americe - v Chicagu, Los Angeles a New Yorku - pak v Londýně a v Melbourne. Nebudou tam žádné modelky, jen vysoké ženy, které něco v životě dokázaly.“
Je žena s vašimi aktivitami ještě plavkyní?
„Já jsem nikdy nebyla plavkyně. Patnáct let už podnikám. Plavání byla moje cesta, ale ne cíl.“
Cesta k čemu?
„Sama k sobě. Ten těžký náročný sport, jakým dálkové plavání je, mi dokázal přiblížit mě samotnou. Hrozně si vážím porážek. Úspěch je sice pěknej, ale ve chvíli, kdy se dostavil, jsem o dost přišla. Nejvíc mě naučily porážky.“
Neblíží se konec vaší plavecké kariéry?
„To sama nevím. Já jsem člověk, který řeší dnešek. Nebudu přemýšlet nad zítřkem. Vodu mám ráda pořád. Letos se zase pokusím o světový rekord. Místo si ale nechám pro sebe. Bude to v létě, bude to u moře.“
