Bauer: Tour de Ski pojedu

A také o rekord v počtu vítězství Světového poháru, který na jaře vyhrál. Nakonec však akci, z které chce mezinárodní federace udělat nablýskanou show, nevynechá.

Jak blízko jste byl rozhodnutí na Tour de Ski nezávodit?
„Po loňských zmatcích byla moje původní volba Tour de Ski vynechat a zúčastnit se testových závodů Světového poháru ve Vancouveru, kde se pojede olympiáda.

Jenže ve Vancouveru z programu vypadl jeden distanční závod. Proto jsme začali přemýšlet, jestli se Tour de Ski nezúčastnit.“

Nemáte strach, že se bude opakovat situace z minulého roku, kdy vám mezinárodní federace neuznala tři etapová vítězství, ačkoliv jste projel cílem jako první?
„Dočetl jsem se, že FIS konečně nastavila pravidla, aby byl možný jen jeden výklad. Kdo přijede první do cíle, bude první. Do přípravy jsem šel s cílem získat medaili na mistrovství světa v Liberci. Ale druhý cíl je Tour de Ski, chci se tam pokusit znovu uspět.“

Necítil jste ze strany FIS tlak, abyste se rozhodl v Tour de Ski závodit?
„Necítil. Účast v Tour de ski zvažuje víc výprav. Letos je prioritou mistrovství světa a Tour je ve sporném termínu s testovacími závody na olympiádu v Kanadě. Týmy si budou muset vybrat. My jsme si vybrali Tour de Ski.“

Měl jste velkou chuť Tour de Ski vynechat jako protest proti událostem z minulé sezony?
„Když jsme na začátku měli prvotní verzi, že pojedeme do Kanady, měl jsem radost, že se po těch problémech Tour de Ski nezúčastním.

A že tak budu moci dát trochu najevo, s čím jsem nesouhlasil. Když jsme se dohodli, že Tour absolvujeme, trochu mě to mrzelo. Ale o to víc mě to nakoplo. Vrátím se na místo činu a doufám, že dobře.“

Není účast na Tour de Ski měsíc před mistrovstvím světa v Liberci příliš riskantní?
„Riziko to může být, ale to může být jakýkoliv jiný závod. Pokud by něco bylo špatně, není problém operativně zasáhnout, i třeba Tour de Ski nedokončit. Ale to předbíhám.“

V létě jste kromě tréninku zvládnul i spoustu vedlejších aktivit. Co pro vás bylo největším zážitkem?
„Jednoznačně ta formule 1 vodních člunů ve Finsku. Když jsem sedal do kokpitu, neměl jsem ani helmu. Vyřítili jsme se k prvním bójkám a můj první pocit byl, že to není realita, ale počítačová hra.

Až když pilot zatočil a dostal jsem slušnou facku odstředivou silou, řekl jsem si: počítačová hra to asi není. Ze začátku jsem se bál. Ale pak jsem si to užíval. Zafungoval adrenalin, už jsem se jenom smál.“

Jak jste se k motorovým člunům dostal?
„Byl to dárek od sponzora. Závody vodních kluzáků jsem předtím sledoval v televizi. Udivovalo mě, když se to vznese. Představoval jsem si, jaké je tam asi přetížení, co se může dít.

Sám jsem se pak svezl ve dvousedadlové verzi. V rychlosti kolem dvou set killometrů v hodině je to zážitek. Stálo to za to.“

Ve Finsku jste se také setkal s Mikou Häkkinenem, bývalým šampionem formule 1. Jaké to bylo?
„Setkání proběhlo v pohodě. Nebyl problém s Mikou komunikovat. Srovnávat svět lyžování se světem formule 1 moc nejde. Bál jsem se, jestli nebude odměřený. Nebyl.

Bylo domluveno, že mě sveze na okruhovém speciálu. Ale nedošlo k tomu kvůli technickým problémům. Strávili jsme spolu odpoledne plus večeři. I pro něj to byla u vodních člunů premiéra. Mohli jsme si projít depo, kde se čluny připravovaly na závod.“

Jak jste na tom ve srovnání s loňskem?
„Loni po zdravotních problémech byla chuť do tréninku ze začátku větší. Teď žádné zdravotní problémy nebyly a hned na jaře jsem naskočil do těžkého tréninku.

Několikrát jsem bojoval s pocity únavy. Ale dobré výsledky v závodech na kolečkových lyžích ukázaly, že jsem dobře připraven. Těším se na sníh, a že se bude víc lyžovat a běhání bude míň.“

Minulou zimu jste vítězil s černým přelivem, letos nic podobného neplánujete?
„Nechám to na poslední chvíli, co mě napadne. Přeliv jsem shodil na přání syna Matyáše. Od jara prosil, abychom šli spolu na plešouna. Tak jsme se spolu ostříhali. Bohužel, jemu to dorostlo, mně to bude chvíli trvat.“