Jeho život je stále rozpolcený mezi dvěma zeměmi, které dělí půlka světa. Stanley Hayer závodil na jedné olympiádě za Česko, ale příští rok na Hrách ve Vancouveru chce reprezentovat Kanadu.
V Severní Americe se narodil, později se na pár let usadil v Evropě. Teď žije v kanadském Calgary a stýská se mu po Praze.
Jak jste spokojen v Kanadě?
„Nevím, jestli to můžu říct. A přečte si to někdo v Čechách vůbec? Radši bych závodil v Čechách.“
Proč?
„Kanadský tým je výbornej. Máme dobrý lidi, máme všechno, co potřebujeme. Jenže v Čechách je větší možnost navázat se sponzory normální vztah. Firmy, co máme na bundách, mi vůbec nic neříkají. Kanada je ohromná zem. Velké firmy hledají týmy. V Čechách tohle bylo jednodušší.“
Takže jste si v Česku na reklamách víc vydělal?
„Nevím, jestli jsem vydělával, ale bylo to jiné. V Česku jsem si mohl dělat, co jsem chtěl. Zaměstnat trenéra, maséra a nemít lidi kolem sebe, kteří víc překáží, než pomáhají. Teď jsem v týmu a musím dělat, co říkají. To se mi moc nelíbí. Mám s tím problémy. Sedm let jsem byl zvyklý na něco jiného. Navíc český tým má na závodech fanoušky. Třeba na mistrovství světa v Itálii nám nosili lyže.“
Nelitujete, že jste se z Evropy vracel?
„Říkám si to skoro každej den. A navíc si myslím, že Tomáš Kraus by potřeboval ještě jednoho kamaráda do týmu. Šáfa (Zdeněk Šafář - pozn. red.) je dobrej, ale pořád někde kolem dvacítky.“
| Stanley Hayer |
| Narozen: 19. července 1973 Bydliště: Calgary Kariéra: lyžař, později skikrosař, závodil do roku 1999 za Kanadu, od roku 2001 reprezentoval Česko, od roku 2007 opět Kanadu Největší úspěchy: celkově 2. místo v sérii amerických závodů Honda Ski Tour ve skikrosu (2006), 2. místo ve slalomu mistrovství ČR ve Špindlerově Mlýně (2004), 6. místo v kombinaci ve SP Švýcarsku (2002). |
Jaký teď máte s Krausem vztah?
„Normální. Neříkáme si ovšem, jak přemýšlíme o trati. Ale když se potkáme po závodě někde v hospodě, tak je to v pohodě. Jsme kamarádi dál, možná ještě větší, než jsme byli v jednom týmu.“
Prozradil byste Krausovi finty pro olympijskou trať?
„Ne. Všichni na to musí přijít sami. On byl taky takový. Nemůžeme si pomáhat. Všichni jezdíme přibližně stejně, na podobné úrovni.“
A pomáhají vám na trati vaši kolegové z týmu?
„Mám v něm čtyři rychlý chlapy, to Tomáš nemá. Zase to má lehčí v tom, že se snadněji dostane na olympiádu.“
Narodil jste se v Kanadě. Jaké by to bylo pro vás jet za ni na olympiádě ve Vancouveru?
„Úžasný! Vždyť jsem se tam narodil. Přišlo by se na mě podívat hodně známých. Jet za Kanadu v Kanadě by bylo přece jenom hodně jiné, než když jsem byl za Česko na olympiádě v Salt Lake City. To byl pro mě takový docela normální závod.“
Když se na olympiádu dostanete, můžete třeba získat i medaili?
„Kdo by nechtěl. Jenže když udělají moc ledovou trať, tak nevím. Sice jsem teď hodně vylepšil starty. Paráda by byla, kdybych se dostal do finále a rozdali bychom si to s Krausíkem.“
Jaký vlastně byl váš hlavní důvod odchodu z Česka?
„Člověk, k němuž mám velký respekt, se mě zeptal, zda se nechci vrátit a jezdit za Kanadu. Vzal jsem to i kvůli němu. Kdyby to byla nabídka od někdo jiného, tak bych zůstal. Je to chlap, kterého znám od svých patnácti. Domluvili jsme nějaké věci. No, mohlo by to být trochu lepší, než to je.“
Co vám nejvíc chybí v Calgary ve srovnání s Prahou?
„Když si vzpomenu na ty její kavárny. V Calgary často ani nevylezeme z baráku.“
Rodina je třeba ráda.
„Táta? Tak to nevím, máma asi jo. Přítelkyni mám z Prahy. Bydlíme v malém baráku, máme psa. Je to trošku víc normální život, než jaký bych asi žil v Čechách. Ale teď vám řeknu jeden z důvodů, proč jsem se vrátil. V Čechách jsem dal peníze na byt. Firma mi slíbila, že mi vrátí peníze, když něco nesplní. Nesplnili to a peníze také nevrátili. Sto padesát tisíc. Bohužel, takových lidí v Čechách potkáte hodně.“
V Kanadě je to v tomto ohledu lepší?
„Nevím, jak to chodí ve velkém byznysu. V tom, v čem se točím já, jsou na všechno smlouvy. A smlouva je zákon.“
Chodíte se někdy podívat do haly Saddledome na hokejové zápasy Calgary Flames v NHL?
„Spíš se díváme na televizi. Na hokeji jsme byli jednou, je to docela drahý špás. Jenže není to jako na hokeji v Čechách, kde lidi chodí na tribunu třeba i s bubny a fandí. Tady si s sebou nemůžete vzít nic, možná foťák. Sedíte tam hodinu, někdo dá gól, lidi udělají yeah! A pak zase sedí. To v Čechách se pořád fandí.“
