Bank: Jsem rád, že jsem přežil
Chtěl dobývat krutý sjezd v Kitzbühelu, který jej po pádu na závěrečném skoku a otevřené zlomenině nohy připravil o rok a půl kariéry. Nakonec se z nejnebezpečnější sjezdovky Světového poháru vrací lyžař Ondřej Bank s pokorou a rozporuplnými pocity.
V kombinaci byl osmý, což je důvod k radosti. Bank však chtěl víc.
V jediné klasické kombinaci seriálu Světového poháru si připsal osmé místo, druhý nejlepší výsledek sezony. Jenže chtěl body ze sjezdu i slalomu.
„Celkový dojem je, že jsem si sjezd zkazil svou chybou. A v kombinaci jsem měl smůlu, že jsem ve slalomu byl o dvě setiny na 31. místě. To je pak ve druhém kole minimálně vteřina rozdílu. V kombinaci nevyšlo nic tak, jak mělo. Nakonec jsem rád, že mám aspoň nějaké body,“ říkal devětadvacetiletý sjezdař.
Ale pořád platí, co jste říkal po sjezdu? Že jste hlavně rád, že jste přežil?
„Určitě. Jedním z cílů bylo se sem vrátit a sjezdovku si znovu sjet, abych tady mohl pak v klidu další roky závodit, aniž bych měl respekt z nějakého skoku nebo z něčeho. Nevěděl jsem, jestli budu mít na to závod zkusit s tím, že pojedu na sto procent.“
Jako když si má člověk brzy po autonehodě sednout za volant.
„Zvolil jsem tuhle taktiku a s velkým štěstím jsem to nějak zvládl. Jsem lehce zklamaný, protože jsem měl na zajímavý výsledek, ale to se může stát vždycky. Snad to vyjde příště.“
Co se vám vlastně ve sjezdu přihodilo, že jste skončil na 52. místě?
„Udělal jsem velkou chybu hned nahoře a bylo po dobré jízdě. Jel jsem přímo na síť, musel jsem si do ní nadskočit a doufat. Ani jsem nestihl mít strach. Navíc to bylo při nájezdu do roviny, takže pak už bylo po všem.“
Naštěstí jste však situaci zvládl a skončil bez zranění. Přeci jen, vracely se vám v Kitzbühelu vzpomínky na tréninkový pád a zlomeninu nohy před dvěma lety?
„Ani ne. Ale dneska jsme zabloudili a projížděli jsme kolem nemocnice. Tak jsme říkali: Je hezké, že tady jezdíme jen kvůli tomu, že jsme se ztratili. Brácha má špatné vzpomínky. Jak tam za mnou pořád jezdil, zná tu cestu moc dobře.“
Před závodem jste říkal, že vám táta do telefonu říkal, ať nejezdíte. Co povídal po něm?
„Byl samozřejmě rád. Rodiče to prožívají hlavně z té zdravotní stránky, tenhle sjezd je nebezpečný. Nebo spíš celé lyžování.“
Organizátoři upravili závěrečný skok, na kterém jste se zranil vy, Američan Macartney nebo Švýcar Albrecht. O kolik byl letošní Hahnenkamm bezpečnější než v minulosti?
„Odhadem o deset procent. Kvůli tomu, že se fakt snažili, aby trať byla rovně udělaná. Skok byl připravený na to, že se bude jezdit rychleji. Ale bylo teplé počasí, a tak se nejezdilo až tak rychle. To byly tři aspekty, kvůli kterým byl mírnější.“
Před závodem se také konala schůzka, na níž se měly probírat další možnosti zvýšení bezpečnosti sjezdařů. Máte nějaké zprávy?
„Snaží se dělat čipy na vázání, aby vypnulo. Ale lyžař má na sobě jen spoďáry, kombinézu a jede stotřicítkou těsně nad zemí. To je samo o sobě riskantní. Moc se toho vymyslet nedá.“
Reprezentační parťák Filip Trejbal vám prý na cestě do Kitzbühelu říkal, ať na dálnici vystrčíte hlavu z okénka, abyste si připomněl, jak vám bude svištět vítr kolem hlavy. Dá se takhle Hahnenkamm připodobnit?
„Ještě opřít nohu do svodidel a pak by to bylo možná trochu podobné.“
Jak snesla zátěž nejnebezpečnějšího sjezdu vaše noha, již jste si před dvěma lety zlomil?
„Dobře. Trošičku se ze skoků ozvala okostice, ale na to jsem zvyklý. Ve slalomu to pak jakž takž šlo, druhé kolo jsem jel už docela dobře. Ale jsem na sebe naštvaný, že jsem to v něm zbytečně držel.“
Plánoval jste, že budete sjezdovku Streif dobývat. Povedlo se to tedy?
„Spíš ne. Zase mi ukázal, že je hodně zrádný. Před závodem jsem si fakt myslel, že vím, jak na něj. Stopu jsem hodně studoval, věřil jsem si, že bych mohl být kolem dvacítky. A stačily malinké chyby, které mohly mít velké následky. Zase jsem získal další zkušenost, že se Kitzbühel nesmí vůbec, ale vůbec podcenit.“
