Svůj výkon už odvedla, teď se v teniskách vyklusávala. Když kolem ní jela Martina Sáblíková, bojující na tříkilometrové trati na MS v německém Inzellu o zlato, užívala si legendární Claudia Pechsteinová bezmála jako fotbalový rowdie. V předklonu, s dlaněmi u úst, na českou hvězdu křičela. „Pojď, zaber, budeš zlatá, pojď,“ fandila.
Jako kdyby jí nestačily emoce, které si prožila kolem svého závodu. Trojka na MS v Inzellu byla po dvou letech prvním velkým závodem, na kterém se po trestu za doping představila. Pro jedny jako vyvrhel, pro druhé hrdina, který se přijel očistit.
„Je jako hnusný vřed na těle,“ řekl o ní nizozemský trenér Bart Veldkamp.
Sáblíková je jednou z mála závodnic, které se k Pechsteinové dál otevřeně hlásí. Objaly se už během finále Světového poháru před týdnem, v Inzellu se scéna opakovala. Dávné kamarádky si zase padly do náručí. „Na této úrovni není snadné udržet si přátelství. Tohle je důležité pro nás pro obě,“ komentovala to Pechsteinová, když procházela do šatny.
Tomuhle se dá říkat opravdu těžkou zkouškou prověřené přátelství, co vy na to?
„To teda ano. Před lety přece Martina trénovala se mnou, pak byla rychlejší než já, nebo ne rychlejší, ale hodně dobrá, a já si říkala, hergot, co je? (směje se) Martina je dobrý sportovec, tvrdě trénuje. A je to kamarádka.“
Ne jako další lidé kolem.
„Co na to říct? Funkcionáři ISU nejsou šťastní, že jsem tady, že jsem se dokázala vrátit.“
Proč myslíte?
„Všechny ty jejich řeči, jak to bylo drahé se dva roky připravovat, jak jsem se pachtila. Já nevím. Můžete se zeptat jich.“
Vy jste na sebe očividně hrdá.
„To si pište.“
I s tím, jak vás přijali diváci?
„Slyšela jsem je kolem sebe volat moje jméno, podobné to bylo před týdnem v Heerenveenu. Mám tady i svoji rodinu. Připadám si trochu jako doma.“
S výkonem jste spokojená?
„To moc ne, ale jsem šťastná, že tady vůbec mohu být. (V závodě na 3 km skončila Pechsteinová osmá s časem 4:08,11) Byly to hrozně těžké dva roky, jsou za mnou a bylo těžké se kvalifikovat sem. Pojedu ještě pět kilometrů a týmový závod a třeba pojedu o lepší místo než je tohle.“
Myslíte, že na delší trati máte větší šanci?
„Uvidíme. Osmé místo není důvod k jásání, ale to umístění zároveň vůbec nevadí. Já si užívám, že jsem tady. Byla jsem šťastná, že tady mohu jet tři kilometry, lidi kolem mně povzbuzovali, volali Claudia, Claudia. Usmívám se, vidíte, že jo?“
Jste v takové formě jako před trestem?
„Těžko říct. Dva roky jsem trénovala sama, během té doby koordinovala svůj postup s advokátem. Nebylo snadné pořád dokola poslouchat, jestli je to (doping) pravda nebo ne. Já můžu říct, že to není pravda, nejsem dopingář, nikdy jsem nedopovala. Mohu se podívat do zrcadla a smát se. To je proč vstávám každé ráno a chodím na trénink.“
