Sáblíková má formu a chuť závodit

I když medailové ambice specialistka na dlouhé trati nemá, formu a pohodu, v níž nyní bruslí, si pochvaluje.

Vlakem obvykle sportovci na mistrovství světa necestují. Proč vy ano?
„Vždycky, když cestujeme do Hamaru, tak z letiště jedeme vlakem. To je taková naše norská tradice a rituál. Je nám jedno, jestli je to rychlík nebo courák, hlavně abychom se dobře dostali. Trvá to tak hodinku, podle typu vlaku.“

Užila jste si cestu?
„Tady je teď opravdu hodně sněhu, tak jsme kecali. Petr (trenér Novák) mi vykládal, jaké to bylo, když ještě u nás byly takové závěje každou zimu. Jak kolikrát na lyžích přeskakovali i ploty, kolik tam bylo sněhu. Až jsme se tak zabrali do hovoru, že jsme nepřišli na to, že v kupé netopí. Dvacet minut uběhlo a já najednou zjistím, že dvakrát teplo mi není. Museli jsme jít hledat vagon, kde by topili. Teplota tady večer klesá až na minus patnáct.“

Neodstonáte to?
„Zatím jsem v pohodě, tak myslím, že ne.“

V poslední době vás bolela třísla. Jsou teď v pořádku?
„Včera jsem si zkoušela třístovky na ledě a pak něco na suchu a nebolelo to. Což je dobré. Uvidíme, až zkusím starty, jestli to nezabolí znova.“

Mistrovství světa ve čtyřboji se koná přesně mezi dvěma klíčovými závody Světového poháru. Ten se blíží ke konci a vy usilujete o třetí celkové vítězství v řadě. Neuvažovala jste o tom, že byste do Hamaru nejela?
„To by musel asi říct kouč, jaký má plán. Já mu do toho mluvit nebudu.“

Do rozhovoru vstupuje kouč Novák.
„Je pravda, že jsem o tom uvažoval, ale vidím na Martině, že má formu, jezdí s chutí. A kdyby se jí povedla úvodní pětistovka, tak by mohla ostatní pěkně postrašit. Tím neříkám, že má na medaili. Takhle jsem uvažoval a nechtěl bych ji o tu možnost připravit. Nakonec bruslit někde potřebuje.“

Předposlední Světový pohár v Heerenveenu příští víkend však bude mnohem důležitější. Je to tak, Martino?
„Jo, Světový pohár vyhrát chci. Na mistrovství světa sice chce být každý co nejlepší, ale zase tak o moc mi nejde. Když se to nepovede, tak mi hlavu nikdo trhat nebude.“

Trenér ale mluví o tom, jakou máte formu a chuť do závodění. Cítíte to taky tak?
„Chtěla bych tomu věřit, ale to záleží na víc okolnostech. I na zdraví a třeba na tom, jak se člověk dokáže motivovat. Ve čtyřboji nejvíc záleží na pětistovce a každý ví, že když mi na ní hodně záleží, dokážu to taky občas pěkně pohnojit.“

Zato na delších tratích máte z poslední doby novou taktiku. Nečekáte až na druhou polovinu závodu, ale zkoušíte soupeřky válcovat už od začátku. Proč ta změna?
„Taktika je pořád stejná, ale tuhle používám od letošní sezony. Je to tak, že když se střídáme a já jedu z velké zatáčky do malé, tak si říkám, že na těch sto metrech soupeřkumusímdojet, vyděsit a zlomit. To je všechno.“

Takhle jste minulý víkend porazila slavnou Pechsteinovou a zdálo se, že to je reakce na nedávnou porážku s ní. Jako kdyby jste jí chtěla všechno vrátit a navrch dokázat, že jste lepší.
„Tohle nedělám jenom na ni. Zkusila jsem to i na začátku sezony na jinou Němku Anschützovou. S tím, že na můj první nástup se ještě udržela, a až na ten druhý ne. Není to taktika na konkrétního závodníka, jako spíš taková moje záležitost. Abych se nakopla, vyburcovala a byla ještě rychlejší. Dělám si tak náskok na poslední kolo, abych to tam měla pohodovější.“

Z evropského šampionátu ve čtyřboji máte bronz. Kdo z mimoevropských závodnic bude vaší největší soupeřkou?
„Určitě holky, co jezdí hodně dobře patnáctistovku i pětistovku a umí zajet i trojku. To jsou Nesbittová a Grovesová, možná i třetí Kanaďanka. Třeba tam bude i některá z Asiatek, ale ty teď nemám tak zmapované.“