Ty ohlasy jsou výmluvné: Fenomenální. Z jiné planety. Házenkářský Jarda Jágr. Jakoby věk nehrál pro házenkářskou brankářku Lenku Černou význam. Ve svých pětačtyřiceti letech vyhrála svůj jedenáctý titul, když skvělými zákroky dovedla v pátém finálovém zápase Interligy Veselí nad Moravou k vítězství 28:21 nad Slavií. „Klouby občas bolí, končit ale nehodlám,“ vzkazuje.
Kdo neviděl, neuvěří. Pět let do padesátky a ta vitální blondýnka skáče po každé střele s neutuchající energií a vášní. „Házená se musí dělat srdcem,“ objasňuje svůj recept na úspěch Lenka Černá, finálová hrdinka házenkářek Veselí nad Moravou, které také díky jejím zákrokům mohly ve středu slavit mistrovský triumf.
Cítíte po finálové sérii vůbec nějakou únavu?
„Teď nebudu dlouho unavená. Budeme slavit a ta únava proto rychle spadne. Ve finále jsem se cítila dobře, bolí mě sice kolena a klouby, ale jinak jsem byla psychicky dobře naladěná, což je důležité. V brance se hraje hlavou a když se cítíte dobře, tak se vyrovná i to, že něco bolí.“
Navíc jste dostála pověsti, že i ve vašem věku se vrháte za každým balonem s vervou.
„Jo, to je můj styl. Vrhám se v bráně jak lev v kleci, to je o mě známé. A když je to vyhecované, tak jsem schopná skočit klidně tři metry. Každá holka má ale svůj styl a já nechci hodnotit ostatní. Je to o tom mít rád házenou a chtít být nejlepší. Musí se to hrát srdcem.“
Je tedy možná zbytečné ptát se, zda šlo o váš poslední zápas, že?
„To by byla škoda, kdybych skončila ne? (směje se) Když mi to pořád jde... Třetí desítku titulů ale už nenačnu. Jen spoléhám na to, že mě můj jednadvacetiletý syn neudělá babičkou. S tím vědomím už by to bylo horší se do brány stavět. Jinak ale dokud na tom budu zdravotně dobře, tak chci pokračovat.“
Trenér Pína o vás prohlásil, že jste jako házenkářský Jarda Jágr, jak se vám to přirovnání líbí?
„Samozřejmě mě to těší, v mým věku jsem ráda, že hraji a jde mi to. Uznávám všechny sportovce a je jedno kolik mají roků. Jen je to pak větší dřina držet se i po tolika letech v kondici. Musí se na tom hodně pracovat a já třeba trénuji i sedmkrát týdně.“
V týmu nicméně nejste jediná zkušená hráčka. Myslíte, že se zkušenosti proti Slavii promítly?
„To nevím. I Slavia má dobrý tým. vždyť má devět reprezentantek.“
Tak to možná bylo o odhodlání. Vloni jste totiž ve finále se Slavií prohrály.
„Těžko říct, spíše jsme věděly, že nemáme co ztratit. I já bývám obvykle v takovýchto zápasech vystresovaná, ale letos jsem ani moc nebyla. Byly v pohodě a i trenér nás dobře připravil. Dělaly jsme nové věci, nacvičovaly různé taktiky a kombinace.“
Jak bude nyní vypadat oslava?
„My jsme to moc neplánovaly, nemáme zatím nic připraveného. Bude to ale velké, zvláště cesta zpět na Moravu. Už teď naši fanoušci dovezly šampaňské a vítězná trička. Myslím, že je to můj nejhezčí titul.“
Související články
