Jak pracovat se supertalenty? Hvězdy nechtějí výjimky, chtějí vědět proč, říká Ježdík
Jak pracovat s mimořádně talentovanými lidmi? Mají mít hvězdy v týmu zvláštní zacházení a výjimky z pravidel? Jak se chová supertalent pod tlakem a pokud nakonec chybuje, v čem jsou jeho chyby jiné než u průměrných hráčů? Nejen na tyto otázky odpovídal v rozhovoru se šéfredaktorem Lukášem Tomkem bývalý skvělý basketbalista i trenér a dnes uznávaný odborník na talent management Michal Ježdík na konferenci Sport&business 2026. Ta se konala pod záštitou redakcí E15 a iSport.cz v pražském Mánesu a jejím hlavním partnerem byla společnost Allwyn (dříve Sazka), která je dlouhodobým podporovatelem sportu a sportovních komunit.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
„Když dnes mluvíme o talentu, možná je lepší položit si nejdříve otázku. Je talent stvořený, nebo zrozený? A jsme jako společnost schopni vytvořit prostředí, ve kterém se talent projeví a rozvine? Třeba i na úrovni státu,“ otevřel debatu Ježdík.
Podle něj totiž talent není jen vrozený dar. Klíčová je takzvaná docilita – schopnost rychle se učit – a zároveň hluboký vztah podobný lásce k činnosti, kterou člověk dělá.
V elitním sportu podle Ježdíka hrají roli fyzické a biomechanické předpoklady, ale samy o sobě nestačí. „Na vrcholové úrovni mají talent všichni. Odpovědnost, odolnost, ochota respektovat nastavené vztahy – to jsou faktory, které často rozhodují v klíčových momentech,“ vysvětlil.
Ježdík během své kariéry pracoval s absolutní špičkou a právě u superelitních sportovců vidí několik společných rysů. „Extrémní soutěživost, schopnost jít příkladem, posedlost zlepšováním, vysoká vnitřní motivace. Tito lidé nejsou nikdy spokojení. Neustále hledají nové cesty, jak být lepší,“ popsal.
Nejlepší hráči jsou podle něj také často největší dříči. A mají obrovské sebevědomí, které okolí někdy vnímá jako aroganci. „Ve skutečnosti ale jen přesně vědí, co umějí a co chtějí dokázat. A nepochybují o tom, že to dokáží. To je jejich silný vnitřní hlas,“ dodal.
Podle něj mají elitní sportovci i jednu zásadní vlastnost: neopakují chyby. Když už chyby dělají, jsou většinou nové. „Je to logicky tím, že se neustále posouvají a hledají neprobádané cesty. To je navíc jeden z nejlepších indikátorů růstu.“
Hvězdy a výjimky z pravidel týmu
Zásadní rozdíl mezi běžným hráčem a supertalentem se ukazuje pod tlakem. Zatímco většina hráčů se mu snaží vyhnout, hvězdy ho vyhledávají. „V rozhodujících momentech chtějí být u míče. Chtějí rozhodovat. To je typická vlastnost elitních sportovců,“ vysvětlil Ježdík.
Jedna z klíčových otázek diskuse pak směřovala k tomu, jak se hvězdy mají chovat uvnitř týmu. Zda by měly mít zvláštní zacházení.
„Velké hvězdy většinou respektují ta základní pravidla. A co víc – chtějí, aby je dodržovali všichni. Oni sami totiž pracují víc než kdokoliv jiný v týmu,“ řekl a přidal i konkrétní příběh ze šatny: „Jeden hráč odešel po tréninku dřív. A hvězda týmu ho zastavila s otázkou: Kolikrát jsi dnes vystřelil? Neměl bys přidat? To je typické. Hvězdy tlačí na ostatní, aby zlepšily svůj přístup a ochotu pracovat pro tým.“
Současně ale zdůraznil, že hvězdy přece jen určité výjimky často vyžadují. Především v možnosti ovlivňovat strategii a hru celých týmů, někdy chtějí mluvit i do výběru spoluhráčů. „Pokud je zdravě zapojíte i do těchto věcí, vzniká silnější závazek. Oni pak sami pomáhají kulturu týmu držet,“ myslí si.
„Ale není to někdy dvousečné a nebezpečné,“ reagoval moderátor Lukáš Tomek. „Vrcholový sport a práce se s hvězdami je často balancování na laně,“ připustil Ježdík. Ten také popsal fenomén takzvaného elitního sportovce 2.0.
„Dnešní hvězdy nechtějí jen trénovat. Chtějí rozumět procesu, chtějí vědět, co a proč to dělají. A trenéři se tomu musí přizpůsobit. Pro ty staré autokratické typy trenérů, a že v českém sportu stále jsou, to bude čím dál složitější,“ vysvětlil Ježdík a uvedl i konkrétní případy trenérských legend, které kvůli svému přístupu musely v klubech skončit.
Co si z toho může vzít byznys?
Na druhou stranu i talentovaný sportovec má své limity. A ne vždy je přínosem. „Každý trenér dřív nebo později narazí na hráče, který je extrémně talentovaný, ale narušuje tým. A v tu chvíli musíte rozhodnout, co je důležitější.“
Podle něj je klíčové takové osobnosti rozpoznat co nejdříve. „Diagnostikujte rychle ‚teroristu‘ v týmu. Čím dřív to uděláte, tím méně škod napáchá.“
Na závěr nabídl Ježdík tři principy práce s hvězdami, které platí nejen ve sportu, ale i ve firmách:
- nebát se silných osobností a obklopovat se talentovanými lidmi
- rychle identifikovat „teroristu“ v týmu a zbavit se ho
- dát talentům prostor pro rozvoj a podpořit jejich zvědavost a chuť hledat nové cesty
Vystoupení Michala Ježdíka tak nabídlo pohled na talent jako na komplexní fenomén, který se netýká jen sportu. A pokud ho chcete celé zhlédnout, je součástí tohoto článku.
