Ironman na Sahaře? Přišla i písečná bouře. Moderátor Vágner o adrenalinových výstupech
Petra Vágnera můžete slyšet na Frekvenci 1, vidět v divadlech, ve filmu Jan Žižka nebo ve studiu na Primě, třeba vám odmoderuje večírek. Ovšem sotva ho potkáte při adrenalinových výstupech, protože zdolává výzvy v různých koutech světa. Od Sahary přes Himálaje, Dachstein a Mont Blanc po Grónsko. „Na konci ultra trailu přes Pyreneje jsem požádal o ruku svoji ženu Laskonku. Přímo v cíli, na útesu,“ připomíná nadšený dobrodruh.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Kdy jste si s manželkou během 29 dní v Pyrenejích lezli nejvíc na nervy?
(smích) „Na tuhle otázku se ptá snad každý. Odpověď asi hodně lidí překvapí, že ani jednou! Při takovém extrému, jakým bylo přeběhnutí celých Pyrenejí - od Atlantiku až ke Středozemnímu moři přibližně 920 kilometrů - řešíte úplně jiné věci než hádky, nebo že si lezete na nervy. My jsme s Laskonkou stále řešili nedostatek vody, protože bylo extrémní vedro a sucho, a studánky, říčky, potůčky byly vyschlé. Řešili jsme, kde dobře postavit bivak, kde doplnit chybějící zásoby atd. Na hádky prostě nebylo místo!“ (úsměv)
Co se o partnerovi dozvíte po třech týdnech s batohem, potem a únavou, co doma v kuchyni nemáte šanci zjistit?
„Tady se více poznáte hlavně v extrémních a vypjatých situacích, jestli držíte při sobě, jestli si vzájemně pomáháte, že vás jen tak nic nerozhází. Po tom všem se pak můžete spolehnout jeden na druhého a to je - hlavně v horách - to nejdůležitější. Není to, jako když vyrazíte na víkend do lesa, nebo pod stan. Tady mluvíme o situacích, když jste celý den nebo dva bez vody. Když běžíte v dešti a pak lezete mokří do spacáku. Nebo když vás ve třech tisících metrech nad mořem přepadne mlha a krupobití, navíc máte na zádech sedmnáctikilový batoh skoro měsíc. To se člověk ,odhalí‘ až na samou kost a nelze v tomhle předstírat!“
Kdo z vás dvou bývá v závěru podobných cest protivnější a kdo má ještě sílu dělat si z toho druhého legraci?
„Takhle to nelze definovat. Každý si v určité fázi tracku, hikingu, ultra trailu nebo ultra maratonu něčím prochází… Vzpomínám si, že jsme si třeba zpívali, vyprávěl jsem vtipy. Důležité je si to v hlavě správně nastavit. Zkrátka někdy to jde, někdy ne, ale jste dva a poradíte si.“
Máte za sebou Saharu, Grónsko, Himaláje. Kdy jste si naposledy během nějaké výpravy řekl: Petře, tohle byl opravdu pitomý nápad?
(smích) „Tohle si říkám na startu každé výpravy nebo závodu pořád a žena se mi už směje. Je to taková naše rutina. Když skončila naše cesta přes celé Pyreneje, řekl jsem jí, že už hory nechci nikdy vidět, ani v zimě na lyže… Pak ale přišlo Grónsko, Mont Blanc a teď Dachstein, takže nikdy neříkej definitivně nikdy.“
Hory, skály, lesy, poušť… Ve kterém prostředí zažíváte nejsilnější adrenalin?
„Když pominu potápění v lomech, 800 seskoků na padáku nebo samotné létání v letadlech Cessna… Tak asi ty naše společné cesty s Laskonkou. Vše, co jsme kdy podnikli, byl pořádný adrenalin!“
