PŘÍMO Z AARE | Servisman Petr Kouřil má před závody olympijské šampionky Ester Ledecké k ruce lyže, které byste na první pohled nerozeznali od těch z běžného obchodu. Rozdíl tu ale je. Poznají ho závodníci na svahu, kde rozhodují desetiny nebo i setiny sekundy. „Hobík takovou lyži v krámu nikdy nekoupí,“ říká Kouřil.
Ve své buňce pod sjezdovkou WM Strecke v Aare měl Petr Kouřil, v týmu zvaný svou přezdívkou Olsen, vyrovnaných několik párů závodních lyžích rakouské tovární značky Atomic. Většina měla na sobě označení Redster, což je běžný typ, který si můžete koupit na trhu. V těch se ale Ledecká a spol. ze závodních svahů nespouští.
Špičkoví závodníci Světového poháru dostávají z továrny lyže každé jaro na testování. Doprovodné týmy hvězd vybírají z toho nejlepšího, co je k mání. Výběr je takový, že když jedno eso lyže odloží jako nepotřebné, jinde mohou pomoct ke slávě. To byl případ vítězného páru Ester Ledecké v super-G na olympiádě v Pchjongčchangu, který se k ní dostal poté, co je nechala být Američanka Mikaela Shiffrinová.
„Lyže se vrací a někdo jiný si je přebírá, to je normální věc. Ester má taky dobré lyže a spousta z nich se vrací a vezme si je někdo jiný,“ vysvětluje Kouřil.
Základní parametry úspěšných lyží jsou jasné.
„Dost záleží, jak jsou řešeny konstrukčně, a pak samozřejmě na skluznici,“ líčí Kouřil. „Hobík v normálním krámu nikdy takovou lyži nekoupí. Koupí si výborné lyže, ale tohle je něco jiného. Když přijde jakýkoli závodník a bude si chtít koupit lyže od Atomicu, dají mu model, který vypadá stejně. Dobrou lyži z ní ale ve finále udělá ten servisák. Cena není rozhodující.“
Každá lyže má svůj příběh, vyžaduje čas na přípravu a také trpělivost. Kromě vlastností, které lyže dostane při výrobě v továrně, je totiž důležitý její vývoj přímo na svahu.
„Na lyžích se celý rok dělá. Celou dobu se na nich trénuje a člověk se snaží lyže připravit, aby byly v co nejlepším stavu,“ vysvětluje Kouřil. „Lyže musí být promazávaná, být neustále opečovávaná, aby byla rychlá. Ale tu práci musí vykonat kluk, který tu lyži dělá.“
Kouřil právě stojí v servisní buňce v Aare a pro příklad sahá na nejbližší lyži.
„Ta lyže může být superrychlá, ale v momentě, kdy závodnici nesedí pod nohama a není schopná oblouk vyřešit, nemůže na nich jezdit. Pokud se s tím závodnice není schopná poprat, lyže je k ničemu,“ líčí Kouřil.
Na agresivním sněhu v Aare hrál velkou roli i stav hran, Ledecká je potřebovala extrémně ostré, aby se po několika pádech cítila v zatáčkách pohodlně. Ale jde také o to, co je na skluznici. Zatímco amatéři se na sjezdovkách s mazáním lyží příliš nezdržují, při závodech jde o klíčový moment.
„Každá firma má svoje řady vosků. Já třeba mám rád Swix, někdy Holmenkol. Nic jiného nepoužívám. Občas sahám k tamtomu prášku, k tamtomu vosku,“ vysvětluje Kouřil.
Při závodech Ester Ledecké ho každý den čeká pečlivá, monotónní práce. Nejdřív lyže namaže, pak stáhne vosk, potom na lyže nalepí pásku, přes kterou ostří hrany. Následuje další vrstva vosku, která se pak musí ze skluznice celá vykartáčovat.
„Teprve pak na to přijdou prášky, liquidy. Je toho hrozně moc,“ pokračuje Kouřil, který v týmu Ester Ledecké kdysi začínal jako její lyžařský kouč.
Po nástupu Tomáše Banka se ale posunul na pozici servismana. A zatímco na snowboardu mu většinou stačí dobře připravit hrany, na lyžích na namazání opravdu hodně záleží.
„V lyžárně si přeju, aby byly lyže konkurenceschopné, v podstatě aby byly průměrné. Soupeřím s kluky, kteří jsou nejlepší na světě. Mně stačí, když nezkazím Ester závod. Když je lyže tak nějak v pohodě, jsem moc rád,“ vysvětluje Kouřil. „Pořád se učím, zkušenosti jsou moc důležité. Možná jsem až moc pečlivý. Tak dvě hodiny s nimi strávím, to rozhodně.“
Ledecká se svou výškou 173 centimetrů jela v Aare sjezd na lyžích dlouhých 2,15 metru a zkouší ještě o tři centimetry delší. Servisman musí při přípravě dávat pozor na to, aby se nevychýlil z povoleného rádiusu.
„Po každém závodě si jury může libovolně vybrat lyže některé závodnice, měří jejich rádius. Člověk musí být opatrný. Když hrana nahoře není tolik zbroušená a o něco níž zase hodně, rádius je pak větší a můžou vás diskvalifikovat,“ vysvětluje Kouřil. „Každá lyže je konstrukčně trošičku jinak řešená. Záleží na modelu, kde je nejširší a kde nejužší část. Dávám lyže klukům z Atomicu, kteří je změří. Mohl bych si to udělat sám, ale když jsou k dispozici odborníci, je zbytečné se tím zabývat.“
Zatímco běžný turista, který přijede do hor, jen nazuje lyže a vyrazí z kopce, tady se bojuje s nejlepšími na světě. Kouřil patří k držákům Ledecké doprovodného týmu a cítí za svou závodnici zodpovědnost. Zvlášť ve chvílích, jako minulý týden, kdy si na šampionátu procházela krizí.
„Snažím se teď o Ester starat, leží toho na ní hodně, pere se. Když lyže pokazím, nakládám jí na záda ještě věc navíc,“ zdůrazňuje Kouřil.
