100 kondičních trenérů, 100 názorů, jak správně připravit tělo. Jen shyb dokáže odlišné pohledy na věc a přístupy k tréninku propojit. Základní cvičící prvek, očista těla, shodují se obvykle "kondičáci". Jan Kareš udělal v sobotu 3569 shybů za šest hodin a překonal světový rekord. "Očista? Spíš totální psychický očistec, 800 sérií po pěti shybech člověka prověří," nechal se v rozhovoru pro Superlife slyšet 42letý český rekordman a osobní fitness kouč.
Pro Kareše je shyb víc než jen obyčejný cvik. „Je to král, základní cvik na horní polovinu těla. Pracují při něm mraky svalů,“ líčí nadšeně muž, který o víkendu v Bratislavě plánoval poslat na věčnost světový rekord v počtu shybů za 24 hodin. Cifra 7306 odolala, Kareš definitivně seskočil z hrazdy už po čtvrtině plánovaného času. Ztrhanou tvář ale dokázal zkroutit do unaveného úsměvu.
„Dal jsem jen šest hodin a 3569 shybů. Ale tím jsem překonal svěťák mladého a silného Američana, kterým je Andrew Shapiro, dal jsem o 54 shybů více než on," hrdě hlásil rodák z Liberce, majitel několika "shybovacích" zářezů v Guinnesově knize rekordů. Shapiro ale dál drží rekordy v počtu shybů za 12 a 24 hodin.
Druhým dechem Kareš tasil i jídelníček, který mu k rekordu pomohl. "Jedl jsem čokoládu, fíky, zázvor s cukrem, ten byl chuťově určitě nejlepší. A pil jsem Redbull, kafe a Aperol Spritz, tomu se každý smál, dal jsem si dva a asi jsem byl i nalitej trošku," křenil se tréninkový fanatik, který kromě shybů miluje i lezení. Ve středu startuje jeho další expedice v italských Dolomitech.
"Po šesti hodinách jsem byl už tak unavený, že když jsem si představil, co mě ještě čeká a že mám za tři dny jet do Dolomit na jeden kilometr vysokou stěnu Marmolady a tam něco předvést, tak rozum zvítězil a zabalil jsem to. Asi stárnu," smál se Kareš, který jednou přežil i pád z 26 metrů.
Na hory nezanevřel, prvovýstupy, to je jeho specialita. Své hlavní "lásce" shybům propadl v mládí. Shyboval, klikoval, benčoval, lezl na obtížnost, snažil se najít svůj styl.
Nechci vypadat jako zombie
Ve filmu Kawasakiho růže slavný český fotograf Antonín Kratochvíl, ztvárňující roli sochaře a emigranta Přemka - špičku na plastiky kulovitého tvaru, vysvětluje, proč zrovna koule jsou jeho doménou. "Musel jsem si zúžit záběr, jeden čas jsem zkoušel šišky, ale pak se zase pokorně vrátil ke koulím," říká v Hřebejkově snímku z roku 2009 oceněném dvěma Českými lvy. Kareš se shyby zažil něco podobného.
"Motivuje mě být v něčem nejlepší, tak jsem své cvičení omezil z velké části na shyby, celé tělo cvičím třikrát týdně. Nemám v Čechách, možná ve světě konkurenci, ale to není to hlavní, co mě žene do dalších pokusů o rekordy, chci motivovat lidi. A proto musím nějak vypadat, nechci mít vzhled jako zombie," směje se majitel pražského fitka, kam dochází třeba majitel Sparty Daniel Křetínský.
V mládí Kareš udělal třeba shyb na malíčku. „To byla doba. Kdykoliv i o půlnoci bych tehdy udělal na jakémkoliv prstu shyb jednoruč. Na některém i se závažím,“ řekl v rozhovoru pro Street Workout borec, pro kterého se stalo životním mottem heslo "Bolest je mýtus".
Ne každý si z jeho výkonů sedá na zadek, dost lidí si klepe na čelo. "Beru to, každý na to může mít svůj názor. Vlastně mě to zas tak moc nebaví, radši bych si hezky lezl nebo hezky cvičil, ale nebyl bych v tom tak dobrej, jsem egoista, proto shybuju,“ říká Kareš a dodává i radu pro uživatele aplikace Superlife.
"Shybujte a naučte se zapojovat správné svaly. Břicho, prsa, záda a ruce můžete zpevňovat v jediném cviku. Každý to má jinak, ale doporučoval bych začít s třemi tisíci shyby ročně. To máte deset shybů ani ne denně, už po půl roce tomu vaše tělo uvěří a začne sílit, pak vás to začne opravdu bavit. Závaží je dle mě blbost používat, shyby jsou těžké sami o sobě."
O tom není pochyb. Tak kdy začnete?
