PŘÍMO Z PAŘÍŽE | V pouhých devatenácti letech je už Markéta Vondroušová v šatně proslulá. Která ze soupeřek s ní jde hrát, dobře ví, že si hodně zasprintuje. Ničivým trikem české tenistky jsou kraťasy, které delikátně posílá za síť. Zvlášť na antuce jde o velkou zbraň, jíž rozhoduje často i celé zápasy. „Dělali jsme si srandu, že by si mohla dát na triko Dropshot Queen. Má výborný cit v ruce nejen na kraťasy, ale i na loby a další vychytávky. To je prostě dar,“ říká Jan Hernych, trenér české tenistky, která hladce postoupila do čtvrtfinále pařížského grandslamu.
Na betonových kurtech ho tak často neuvidíte, není tak účinný, protože balóny z něj odskakují příliš vysoko. Na trávě vyžaduje po nízkých odskocích už opravdové mistrovství, aby ho člověk předvedl. Ale antuka? Tam letité umění tenisu platí nejvíc.
O čem je řeč? Kraťas, ten krásný moment, kdy do poslední chvíle předstíráte ostrý úder a najednou žlutý tenisák seknutím pošlete těsně za síť. A máte nádherný pocit, že jste soka kempujícího daleko za základní čarou, který s vyplazeným jazykem doklouže k míčku pozdě, přechytračili. „Tohle mě vždycky hrozně zahřeje u srdce,“ usměje se Markéta Vondrušová, pravděpodobně největší mistryně „padajících listů“ ze všech současných tenistek.
„Tady v Paříži se hrály kraťasy vždycky, krmili jsme jimi jeden druhého. Na antuce se pořád musí něco dít. Klasické tenisové zbraně se tady zmenšují, tohle není hala. V tu chvíli musíte zapojit hlavu, nějaké triky,“ líčí Jan Kodeš, dvojnásobný šampion Roland Garros.
Do arzenálu Vondroušové zkrácení hry patří už od dětských let. „V Sokolově jsem měla trenéra, který pořád tyhle věci hrál, a já běhala za míčem po kurtu jako blázen. Vyloženě chtěl, abych se to naučila taky a jen nestřílela do tenisáků.“
A že tohle umění dostala do krve náramně. Třeba v úvodním kole Roland Garros použila alespoň dvě desítky kraťasů proti Wang Ja-fan. Asiatku, jež má nadrilované nekonečné hitování od základní čáry, takhle naprosto umořila. Sama Číňanka už se v koncovce musela smát, když se znovu snesl padající list za síť. A takhle to vlastně chodí ve všech jejích pařížských zápasech.
Kraťas láme únavně dlouhé výměny, zrychluje jejich rozuzlení. Přitom nemusí jít o vítězný úder. Stačí, když si jím soupeřku pozvete k síti a pak ji prohodíte či přelobujete. „Holky z toho neumí moc zahrát. Nejsou na to zvyklé,“ míní Vondroušová, která svůj nejlepší úder používá i v nejdůležitějších chvílích. „Protože si na něj hrozně věřím.“
Její umění má i další přidanou hodnotu. Publikum dokáže ocenit, že hraje jinak než většina slečen. Takhle si například před dvěma týdny na Foru Italicu získala římské fanoušky v boji s o mnoho proslulejší Simonou Halepovou. „To bylo úplně super. Ze začátku všichni křičeli Simona, ale jak jsem vyhrála set a už jsem vedla, tak mi strašně fandili. Bylo to fakt příjemné. Je super získat si lidi na svoji stranu.“
Slavnou Rumunku a vládnoucí šampionku Roland Garros nakonec udolala, šlo o její největší skalp dosavadní kariéry. Dosáhla na něj i díky kraťasům, její oblíbené zkratce k úspěchu.
A v Paříži ji už dostaly do prvního grandslamového čtvrtfinále kariéry.
Související články
