PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Před čtyřmi lety seděla tehdy ještě tenisová juniorka Markéta Vondroušová na finále Roland Garros, které proti sobě svedly Lucie Šafářová se Serenou Williamsovou. V sobotu od tří hodin odpoledne se sama jednoho zúčastní. A připadá si z toho jak v Jiříkově vidění.
Kdyby vám tohle před čtyřmi lety v Paříži někdo řekl, co si pomyslíte?
„Že je blázen. (smích) Když tady Ostapenková předloni vyhrála, bylo jí stejně jak mě teď a říkala jsem si: Ty jo, tohle se povede jedný holce z tisíce. Že jsem to zrovna já, mi vůbec nedochází. Neskutečný.“
Říkala jste si během turnaje, že by se mohl povést takový úspěch?
„Cítila jsem, že hraju dobře, ale tohle je grandslam, největší turnaj na světě. Ani když někdo hraje dobře, většinou to nestačí. O to neskutečnější mi přijde, že jsem tady ještě neprohrála ani set.“
Uvědomujete si, že vám posledních čtrnáct dnů zcela změní život?
„Vlastně ne. Mám tady jen Herňu (kouče Hernycha), přítele, Koukyho (manažera Jana Koukala), co se děje doma na mě nedoléhá. Ale na druhou stranu otevřu internet a všude jsem já. Už mi to přijde docela hrozný. Asi větší to bude, až se vrátím do Česka. Mně to fakt ani moc nedochází, abych řekla pravdu.“
Máte ráda pozornost?
„Právě že vůbec. Nemám ráda tiskovky, rozhovory. Až takový zájem je pro mě nový. Snažím se to moc nevnímat a nic nečíst.“
Hned na kurtu jste se pochválila za to, jak jste semifinále s Kontaovou zvládla mentálně. Jste na sebe pyšná?
„Už předchozí zápas s Martičovou byl taky hodně o nervech, na mečbol jsem tam dala debla. Že jsem si tím prošla, mi pomohlo v tomhle zápase. Pořád jsem věřila, že to můžu zvládnout ve dvou setech.“
Na startu utkání jste prohrála deset míčů v řadě. Byla jste hodně nervózní?
„Před zápasem jsem ani tolik nervózní nebyla, ale prostě to na mě pak dolehlo. Začínala jsem podávat, vím, že ona do míčů hned jde. Říkala jsem si: Hlavně si podrž servis. A bylo to v háji. Ale naštěstí jsem ji rychle brejkla zpět, a byla jsem zpátky v zápase.“
S hlavním rozhodčím jste během utkání diskutovala a zdálo se, že chcete kvůli dešti zápas přerušit. Jak to bylo?
„Trošku začala vzadu klouzat lajna, už pršelo fakt dost. Jenže když začalo pršet víc, tak mi to šlo a vyhrávala jsem body. Takže pak už jsem radši byla ticho. Říkala jsem si, že to třeba dohraju, když bude pršet. Ona v tom dešti dělala víc chyb.“
Vaší finálovou soupeřkou bude Australanka Ashleigh Bartyová, s níž máte záporné skóre 0:2. Obě hrajete podobným stylem. Bude to jak pohled do zrcadla?
„Myslím, že jo. Ona taky dost nakopává forhend, hraje hodně čop. Super podává, hrozně zlepšila pohyb od té doby, co jsem s ní hrála. Bude teď asi čtvrtá na světě. Je to fakt top hráčka, bude to hrozně těžký. Ale je to finále, chci si to hlavně užít.“
A taky o sobě víte, že se v zápase dokážete vydat úplně ze všeho, za což vás mnoho lidí chválí.
„Takhle to prostě mám. Když něco dělám, tak to dělám na tisíc procent a nechci tam nechat jediný míček. A tady na grandslamu to bude ještě dvojnásob.“
Kolik vám zbývá fyzických a psychických sil?
„Docela dost. Přijde mi, že jsem v takovém tranzu. Slezu z kurtu a nevím, co se stalo. Vlastně i teď. Sedím, koukám si do blba a nevím, co se kolem děje. Fakt mi to nedochází. Pořád si říkám, že hraju nějaké béčko doma v Česku a ne grandslamový finále.“ (smích)
Je nakonec dobře, jak se vše seběhlo a finále půjdete hrát bez oddechu hned v sobotu?
„Jo, jsem ráda. Dva dny jsem teď nehrála. Když už jsem se zase dostala do rytmu, je lepší to odehrát hned. Zítra si s Herňou zatrénujeme, dáme si oběd a půjdu na to.“
Jak velký zájezd vám z domova dorazí?
„Přijede mamka, táta. Děda už přijel dneska. Dorazí kondiční Michal Vágner a taky pan Hřebec. Ten mi řekl, že přijede na turnaj, jenom když budu hrát grandslamový finále. Tak jsem mu hned po zápase psala, jestli už konečně přiletí.“ (smích)
Vondroušová je ve finále French Open! Jak vyzrát na soupeřku Bartyovou?
Video se připravuje ...
