77 let – pořádná doba. Tak dlouho čekali britští fanoušci, než přišel rodák ze skotského Glasgow a oprášil starou slávu Wimbledonu jako výsostného turnaje na britském území. Stal se tak první po Fredu Perrym, který zde vyhrál ještě před 2. světovou válkou - v roce 1936. „Nejlepší den mého života,“ uznal Murray a děkoval i trenérovi Ivanu Lendlovi. Za kanálem La Manche si s koncem jedné série pořádně oddechli.
Když vloni triumfoval na wimbledonských dvorcích, všichni si povzdechli: Škoda, že to je jen olympiáda a nepočítá se do grandslamů. Rok na to Andy Murray svou famózní jízdu zopakoval.
A tentokrát se počítala a předchozí špatná léta se mazala. Dočkali se, všichni mohou slavit, po sedmasedmdesáti letech pozvedl slavnou trofej konečně Brit.
„Vím, že tento wimbledonský triumf už ničím nepřekonám,“ uznal krátce po svém finálovém vítězství nad Novakem Djokovičem nový hrdina.
To je hold tak, když se čeká až moc dlouho. Taková fotbalová Chelsea musela čekat padesát let, než se dočkala v roce 2005 svého druhého titulu v historii. A na to, než přišel Murray, čekali britští příznivci Wimbledon celých 77 let.
Fred Perry jakožto poslední domácí šampion, byl už spíše vzpomínkou. Jeho výhra z roku 1936 byla stejně tak stará vzpomínka na období před druhou světovou válkou.
„Je to někdo, koho jsem nikdy nepotkal, ale on byl v mé kariéře hodně důležitý. Fakt,“ vyprávěl šestadvacetiletý Murray. Když Perry zemřel v roce 1995, bylo Murraymu teprve sedm let (a tenis začal hrát až od jedenácti)!
A teď v zádech ustál 15 tisíc fanoušků na Centre Courtu, další tisíce na pověstném Henman Hillu u celoplošných obrazovek a rovnou pak i miliony u televizí doma či v barech.
„Jen si to představte,“ smál se. „Ať už od této chvíle udělám cokoliv, už tam nebude ten velký tlak, to očekávání jako při tom finále. Spadlo ze mě obrovské napětí,“ liboval si Murray.
Spadlo z celé Británie. A jedna kletba tak byla prolomena.
Možná se tak od příštího roku přesune pozornost na turnaj žen. Zde už série vystoupala na 36 let, od chvíle, kdy naposledy triumfovala v roce 1977 Virginia Wadeová.
„Být Britem a vyhrát Wimbledon, to vás prostě posune na jiný level. Andyho zápas byl naprosto brutální a strhující,“ vzkázala novému šampionovi i Wadeová.
Ještě déle ovšem třeba čekají fotbalisté. Mistrovství Evropy nikdy neovládli a na titul z mistrovství světa zase čekají 47 let (od památného triumfu v roce 1966).
Murray je proto nyní zaslouženým středem pozornosti a mnozí, včetně českého tenisty Tomáše Berdycha už ho vidí jako budoucího šlechtice. „Nedokážu posoudit, kdo si šlechtický titul zaslouží a kdo ne,“ řekl nakonec mnohoznačně premiér David Cameron. To posoudí jen královna.
Britské čekání na tenisové tituly:
77 let: Wimbledon – muži (1936 – 2013) Fred Perry Andy Murray
36 let: Wimbledon – ženy (1977 –) Virginia Wadeová ---
Australian Open
44 let Australian Open – muži (1969 - )
41 let Australian Open – ženy (1972 - ) Virginia Wadeová ---
French Open
78 let: French Open – muži: (1935 - ) Fred Perry ---
37 let: French Open -ženy (1976 - ) Sue Barkerová ---
Kde se ještě čekalo či čeká na tituly
50 let: Anglická fotbalová liga (1955 – 2005) FC Chelsea
16 let: Formule 1 – (1976 – 1992) James Hunt Nigel Mansell
47 let: Mistrovství světa ve fotbale (1966 - ) Anglie
53 let: Mistrovství Evropy ve fotbale (1960 – ) Anglie
10 let: Mistrovství světa v ragby (2003 – ) Anglie
Související články
