Vedle 77 let dlouhého čekání na britského vítěze Wimbledonu se na stejném místě a ve stejnou chvíli udála ještě jedna stejně neobvyklá událost. Ivan Lendl se na půdě All England Clubu usmál! Podle pamětníků jeho kariéry rozhodně poprvé v životě. "Není to ale stejné, jako kdybych vyhrál já," podařilo Radiožurnálu získat Lendlovy dojmy.
Nechtěl ubírat slávu svému svěřenci. Přitom Andy Murray právě Lendlovi složil poklonu bezprostředně po konci vítězného finále: "Tohle je pro Ivana, protože se moc snažil, aby tuhle trofej jako hráč získal. Je to fantastický člověk, tvrdý kouč a je se mnou trpělivý. Stálo to za to."
Když se pak Murray spolu s ostatními členy týmu radoval na večírku z wimbledonského triumfu, jeho český kouč zůstal v šatně.
Možná přemítal, proč se také takhle nemohl radovat ještě jako hráč. Vyhrál všechno... Kromě Wimbledonu. Do finále nejslavnějšího tenisového turnaje světa se dostal dvakrát (1986 a 1987), ale nikdy v něm neuhrál ani set.
Musel cítit prokletí, podobně jako všichni Britové. Ti fandili domácím tenistům nekonečných 77 let, dočkali se až letos. A dočkal se i Lendl. "Jsem samozřejmě rád, že Andy vyhrál a doufám, že to není naposled," řekl Lendl Radiožurnálu cestou do auta.
Pospíchal, o své emoce se dělit nechtěl. Ostatně, jako nikdy. Na otázku, zda se to dá srovnat s pocity, jako kdyby vyhrál on sám, už jen odpověděl: "Ne, to určitě ne. To se nedá srovnávat."
Související články
