PŘÍMO Z LONDÝNA | Přes tři hodiny se lopotil, aby mu nakonec zbyly prázdné ruce. Radek Štěpánek prohrál v úvodním kole s domácím Aljazem Bedenem 5:7, 6:1, 6:4, 3:6, 4:6 a svůj třináctý Wimbledon skončil hned na úvodní překážce. Ani to ho však nezlomilo.
Přišel jste o vedení 2:1 na sety, prohrál na nejoblíbenějším turnaji v pěti sadách, přesto vypadáte vyrovnaně.
„Peťan (kouč Korda) mi teď psal, že na to, že jsem měl před týdnem rakety zapíchlé ve slámě, tak ať to teď beru jako vítězství. Přál jsem si jiný výsledek, ale musím být střízlivý a makat dál. Sice jsem na tom byl v zápase lépe, ale bohužel mi v posledních dvou setech trochu docházela šťáva.“
Takže se projevil další tréninkový výpadek, jenž jste měl po Stuttgartu s bolavými zády a nachlazením.
„Bohužel. Bylo cítit, že mi to v závěru tolik nekope tak jako na začátku. Dneska bych potřeboval, aby se hrálo jen na dva vítězné. Prohra moc mrzí. Wimbledon je tenisový Vatikán, každý trénink a zápas je pro mě mše. Ale dívám se dál do druhé půlky roku, zítra hrajeme ještě debla s Južným. Je pořád o co hrát.“
Jak vydržela zápřah pěti setů na trávě záda?
„Musím zaklepat, úplně v pohodě. Nemám ani náznak problémů. Člověk se má radovat z maličkostí, pak se ohlédne zpátky a zjistí, že to jsou velké věci. V tomhle směru bylo pozitivní, že tělo drží a mám zase prostor zlepšovat svou hru.“
A taky žebříček, momentálně jste až na 203. místě.
„Už mi vypadly poslední body, žádné jiné letos k obhajování nemám, už to může jít zase jenom nahoru. Žebříček ale nemá cenu moc sledovat. Chtěl jsem si dát čas a zjistit, jak jsem na tom. Vidím, že pořád můžu hrát s nejlepšími. Říká se, že boj není o tom, kolik člověk rozdá ran, ale kolik je jich schopen přijmout a dál bojovat. Jedu dál a věřím, že půjdu zase nahoru.“
Související články
