PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Paříž není Melbourne, mohla si oddechnout Petra Kvitová. Traumatický lednový zážitek z Melbourne, kde startovala plná očekávání a vypadla hned v úvodním kole, na Roland Garros zapudila. Kazachstánku Zarinu Diasovou přemohla 7:5, 6:2 a cítila se lépe.
Na kurtu Suzanne Lenglenové hrozilo opět drama, na jaké jsme si u Petry Kvitové už zvykli. 5:5 v první sadě proti 86. tenistce žebříčku. Pak však wimbledonská vítězka odhodila čelenku, vyhrála 8 z posledních 10 gamů a bylo po starostech. Minimálně do čtvrtka, kde čeká další duel s Novozélanďankou Marinou Erakovičovou.
Zvládla jste vstupní zápas, jak jste si představovala?
„Zvládla, hlavně vítězství se počítá. Ve druhém setu jsem se uvolnila, chodila jsem do míčů, už jsem to byla trošku já. I první set jsem dobře začala, ale pak na mě přišla slabá chvilka a ještě to byly nervy. Ale koncovku jsem zvládla.“
Pomohlo tehdy odhození čelenky, což se už u vás stává zvykem?
„No vidíte, asi jo. (smích) Od té doby jsem uhrála pár míčů, hned jsem ji brejkla. Byla to dobrá změna. Ale nedělám to úmyslně. Spíš dám čelenku pryč, když už je mokrá nebo mi nesedí. Stejně jde jen o psychiku, reálně mi to nepomůže.“
Tak právě psychika je u vás aktuálně nejdůležitější. Spadl z vás po prvním kole, z něhož jste měla respekt, balvan?
„Opravdu mi spadl kámen ze srdce. Po zápase jsem si hodně oddychla. První kolo v Austrálii bylo špatný, nechtěla jsem ho hlavně opakovat. Jsem ráda, že už jsem ve druhým.“
Ukázal druhý set, v němž přešla nervozita, že je forma slušná?
„Snad ano. Při tréninku jsem spokojená se vším. Co se týká pohybu, taktiky, všeho. Pár míčů jsem dneska doběhla dobře, což mi dává klid na duši. Vím, že můžu ještě něco vrátit. Jsem zdravá, fyzicky se cítím opravdu dobře. Udělali jsme dobrou práci s Markem (Všetíčkem – kondičním trenérem) i s Davidem (Kotyzou – tenisovým koučem) v Prostějově. Dneska to bylo nervózní, ještě můžu dát zápasu víc z toho, co jsem natrénovala, než dneska.“
Poprvé máte s sebou na grandslamu psychologa Michala Šafáře. Je cítit, že máte pomoc na místě a ne jen po telefonu?
„Rozhodně. Přeci jen on po telefonu nezjistí, jak se cítím. Nevidí mě na vlastní oči. Tady vidí celou přípravu před prvním kolem, tréninky, atmosféru, jak mi prostě je. To je pro něj důležité. Zase mě poznává trošku jinak, než když si sedneme v Olomouci a povídáme si v křesle. Určitě mi pomohl.“
Takže se daří nebrat si grandslam moc k srdci a příliš od sebe nečekat, jak jste říkala před měsícem?
„Já říkala, že se budu snažit… (smích) Nejde to. Nejsem typ, co by tohle dokázal. Nervy k tenisu patří, záleží mi na něm a chci hrát dobře. Někdy chci až moc, dávám si na sebe moc velký tlak. Ale to bylo dneska trošku lepší.“
Takže na co si v Paříži troufáte?
„Momentálně na druhé kolo.“ (smích)
