Minář: Křeče jsem měl ze stresu

A když mu pak v páté sadě naskákaly na nohách boule a dostával křeče, musel smutně vyhlásit kapitulaci. Po víc než třech hodinách a výsledku 7:6 (2), 6:3, 4:6, 3:6, 2:6. Český tenis tak už zachraňoval jen Radek Štěpánek, jehož utkání skončilo po uzávěrce.

Zápasy se z vedení 2:0 na sety již obyčejně neprohrávají. Co se stalo, že vám to nevyšlo?
„Po čtvrtém setu, když jsem šel na záchod, jsem už cítil, že mám náběh na křeče. Když jsem se vrátil, vyhrál jsem si servis na 1:0 a měl brejkbol. Přitom mi ale naskákaly boule na nohou, nechal jsem si hned zavolat fyzioterapeuta, chvilku jsem si odpočinul, už to však prostě nešlo. Je to strašná škoda, bylo to tady šancovní určitě na dvě kola.“

Co se dá s křečemi během utkání dělat, dá se jich rychle zbavit?
„Právě že ne. On už mi pak hrál do stran, abych musel víc běhat. Nešlo to. Přitom unavený se necítím, že bych padnul a nemohl fungovat.“

Z čeho jste měl tedy křeče?
„Mně už se to dřív párkrát stalo ze stresu. Jak je člověk přemotivovaný, tělo je stažené a naskáče to tam.“

Z čeho jste byl ve stresu? Z celkového tlaku na turnaji, nebo spíš z blízkosti velké výhry, která by vás poprvé v životě posunula do třetího kola grandslamu?
„Spíš z výhry. Lidí zase kolem kurtu tak moc nebylo.“

Přelaďme na pozitivnější notu. Ve Flushing Meadows jste odehrál dva velice slušné zápasy. Výbornou hrou jste přinutil 20. nasazeného Němce Kiefera, aby vám vzdal. Teď jste svedl pětisetovou řež s bývalou světovou třináctkou Nieminenem. Takže jde váš tenis znovu nahoru?
„Řekl bych, že jo. Hodně jsem zlepšil voleje a přechod na síť, s tím jsem dneska v prvních třech setech dělal strašně míčů. Dřív jsem se vždycky strašně nadřel na každý fiftýn, hrál jsem jen od základní čáry. Jenom ránami zezadu ale člověk nevyhraje, mám teď pestřejší tenis.“

Od března tohoto roku trénujete s Janem Bedáněm, otcem bývalé tenistky Daniely Bedáňové. Spolupráce vám tedy prospívá?
„Hodně věcí jsem se naučil. On myslí na tenis dvacet čtyři hodin denně. Co se dá zlepšit, čím by se dalo vyhrát. Při trénincích je strašně náročný. Když už si myslím, že je to dobrý, přijde vždycky s další věcí, která se musí udělat. Je přísný.“

V květnu jste mi říkal, že vaším letošním cílem je proniknout do konce roku do první padesátky žebříčku. Stále to platí?
„To už se mi nejspíš nepovede, tam už jsem měl být v tuhle chvíli. Na podzim obhajuju hodně bodů.“

Jiří Novák svého času prohlásil, že Češi se na okruhu prosazují v pozdějším věku, že si později uvědomí, co v nich je. Vám je 24 let a právě se do tohoto stadia dostáváte. Souhlasíte?
„Já doufám, že tuhle větu potvrdím. Tenisově jsem na dobrý cestě.“

A v hlavě už jste si také srovnal, že se chcete věnovat stoprocentně tenisu? V minulosti jste míval problémy se životosprávou, jste tím známý.
„Tak o tom nic nevím.“ (smích)

Už dlouho vás obchází pověst, že jste po Tomáši Berdychovi druhým největším talentem českého tenisu, který má být kolem třicítky na světě. Slýcháte to také často?
„Dnes a denně. Ráno, v poledne a večer.“

Co si o tom myslíte?
„Věřím, že ten čas ještě přijde. Hodně lidí říká, že už jsem tam měl být dávno. Ale pořád to ještě docela jde.“

Ale o rok mladší Tomáš Berdych, kterého jste v juniorech porážel, už je dlouho před vámi.
„S Berďou to mám v juniorech 2:0, to je pravda. Vyhráli jsme spolu i čtyřhru na mistrovství Evropy osmnáctiletých. Já tehdy vyhrál i singl. Ale každý má jinou cestu. Každý jsme jiný.“