Asi navždy jí zůstane nálepka té, co na Štvanici nadávala jako dlaždič. Ona sama si myslí, že když bude dobrá, tak se na to zapomene. Peprné výlevy tenistky Barbory Záhlavové-Strýcové, která hrála své první finále turnaje WTA v životě, přenášela ČT v přímém přenosu. V dalších dnech propukla mediální smršť. Jak napsal na internetu jeden její fanoušek, nadělalo se kvůli tomu, jako by postřílela půlku Prahy.
Čtete si o sobě ráda v novinách?
„Některé články čtu, podle toho, jaké to jsou. Když pozitivní, vidím se v novinách ráda.“
Po skončení turnaje ECM Prague Open to bylo čtení spíš za trest, ne?
„Moc příjemné to nebylo. Chtěla jsem si užít úspěch, ale řešilo se něco jiného.“
Tenisově jste byla v tu chvíli nejvýš v kariéře. Bylo vám líto, že se propíraly nadávky a ne tenis?
„Někdy mám pocit, jestli to náhodou není náturou Čechů. Proč neřeší to, jak jsem hrála ve svém prvním finále a že mám nejlepší ranking v životě, ale všechny zajímá můj soukromý rozhovor s manželem, který ostatní neměli ve skutečnosti slyšet. Dva dny jsem to prožívala hodně těžce. Naštěstí jsem hned hrála v Rakousku. Doma v Čechách by to bylo asi ještě mnohem horší.“
Myslíte si, že kdyby se něco podobného stalo v cizině, že by to tisk tolik nerozmazával?
„Neřekla bych, že by se to neřešilo vůbec, asi by se o tom objevil článek. Jeden a dost. Ne jako u nás, propíralo se to týden. Vrcholem bylo, že už mě nebude vysílat televize a že mám být příkladem pro mládež. Samé bla bla bla...“
Mluvil s vámi někdo z televize, nebo jste si o zamýšleném trestu přečetla jen v novinách?
„Znám to právě jen z novin. Mně ani tak nevadilo, že Ota Černý řekl, že už mě nebude vysílat v televizi. Je mi to v podstatě jedno, stejně se u nás moc tenisu z českých turnajů nevysílá. Spíš mě mrzelo, když řekl, že mě už nikdy nechce vidět ve finále. Tohle člověk pracující se sportovci nemůže nikdy říct.“
Tohle necitlivé vyjádření bylo možná jedním z důvodů, proč se většina veřejnosti přidala na vaši stranu. Na rozdíl od šéfa sportovní redakce ČT se vás snažili pochopit.
„Jak tohle může někdo říct? Co by dělal, kdybych já řekla takovou šílenost jemu? Hraje si na sportovce, ale tohle zrovna moc sportovní nebylo. Získala jsem pocit, že jsem ta nejhorší na světě. Bylo fajn, že lidi byli na mé straně. Někteří si ale hráli na hrozný slušňáky, snad nikdy v životě neřekli sprostý slovo. Přitom naše země je svým slovníkem vyhlášená. Zrovna ten týden se ale v Česku sprostě nemluvilo a jediný, kdo s tím začal, byla Bára Strýcová.“
To jste se jenom setkala s pokrytectvím.
„Ještě ke všemu se mi to stalo ve sportu, v důležité situaci, kde to bylo samý adrenalin. Já se neumím jinak vyjádřit, říct: To jsem ale hloupá holka. Prostě to takhle neumím. Tohle by mi nepomohlo. Prostě si musím říct sprosté slovo. Kdybych mluvila sprostě mimo kurt, neřeknu ani slovo. To je u holky strašný. Na kurtě jsem ale taková.“
Nejde s tím něco udělat?
„Pracuju na tom. To finále byl nejklidnější zápas z celého turnaje. Navíc jsem si tam mluvila se svým manželem, neřvala jsem to tak nahlas, aby to ostatní slyšeli a pan prezident Klaus kvůli tomu musel odejít. To je úplná blbost. To by musel mít úžasnej sluch.“ (směje se)
Váš trenér a zároveň manžel měl na sobě připnutý mikroport. Koučování v přímém přenosu je nápadem Mezinárodní tenisové federace ITF. Šlo to odmítnout?
„Je to výmysl ITF, tohle byl ale turnaj WTA, takže vlastně ani nevím, jak to funguje. Manžel určitě nepodepsal žádnou smlouvu, že by si mikrofon musel vzít. Netuším, jak by to dopadlo, kdyby řekl: Nechci ho. Věděla jsem, že mu ho dávají, ale v momentě, kdy za mnou přiběhl na kurt, jsem na to už nemyslela. Tak trošku jsem na to zapomněla...“
VIDEO - (Ne)slavný výlev Barbory Záhlavové-Strýcové:
Česká tenistka Barbora Záhlavová Strýcová se pořádně rozčertila na turnaji Prague Open
Video se připravuje ...
Kdyby místo užití mikroportu mezi vás a manžela strčili mikrofon na tyči, vzala byste přítomnost techniky na vědomí?
„Určitě bych si v zápalu boje ani tohle neuvědomila.“
Manžel se vaše výbuchy snaží klidnit a usměrňovat. Nenapadlo ho, že kvůli mikroportu může nastat průšvih?
„Když jsem řekla první sprostý slovo, chtěl mě uklidnit. Určitě si v tu chvíli uvědomil, že má na sobě mikrofon. Chtěl mi ale samozřejmě říkat úplně jiné věci, řešit taktiku. Že bych neměla takhle mluvit, to mi přímo neřekl.“
Nelitoval pak doma, že měl aparát radši zahodit?
„Ne, to ne. Všichni si myslí, že je mi všechno jedno. Ale když jsme jeli z Prahy domů do Plzně, tak jsem s ním celou dobu nemluvila o ničem jiném.Vůbec jsem neprobírala zápas, ani to, že se zlepším v žebříčku. Byla jsem z toho úplně špatná. Mrzí mě to, vím, že to nesmím dělat, říkat taková slova. Ale stalo se a už to nezměním.“
Stálo za to dva dny probrečet, když nešlo o zdraví ani o život?
„Když jsem otevřela noviny a uviděla to, můj dojem byl – ježíšmarjá, já jsem ta nejhorší ze všech! Úplně jsem zapomněla na svůj úspěch. Manžel nechápal, proč brečím kvůli takové blbosti. No, úplná blbost to teda nebyla, je mi to jasné.“
Byly to slzy lítosti, zlosti nebo neštěstí?
„Byla jsem na sebe naštvaná, ale proč to ty lidi museli ještě takhle řešit? Asi nebylo o čem psát.
Chtějí se zabývat věcmi okolo, vidět ostatním do soukromí.“
Chápete zájem čtenářů nebo diváků o soukromí známých lidí, fascinaci drby a neštěstím druhých?
„Nechápu, že noviny chtějí psát a lidi číst o negativních věcech, než aby se věnovaly něčemu pozitivnímu. Když půjdu nahá po Václaváku, budou o mně psát víc, než kdyby někdo z Čechů vyhrál grandslam. Proč nepsali, že jsem třicátá devátá na světě? Proč nepíšou, že je osm českých tenistek ve stovce? To mně přijde strašný.“
Vy byste si nepřečetla o tom, že Bára Strýcová chodí nahá po Václaváku?
„Ne. Já bych si chtěla číst třeba o tom, jak nějaký slavný sportovec trénuje. Co dělá pro to, že je tak dobrej. Ne o těchhle blbostech.“
Váš kamarád, hokejista Radek Duda je taky osoba provlečená novinami za všelijaké výstřelky. Řešili jste to někdy spolu?
„Kdybyste ho znali, věděli byste, že takovej vůbec není. Já mám svá dvě já – na kurtě a mimo kurt. A on je na tom úplně stejně. Teď už tolik ne, ale dřív jsme si o tom hodně povídali. Úplně zatemněno mít nemůžu, to bych pak neviděla míč. Ale vedle pozitivního adrenalinu, který pomůže vyhrát zápas, je tam i ten negativní, že vůbec nepřemýšlíte, co děláte. Radek má to samé. Bavili jsme se, proč to tak je, proč se nám krev nahrne do hlavy, až jsme úplně nepříčetní…“
K čemu jste došli? Kde se to ve vás bere, je to vrozené?
„To je mi teda otázka. (směje se) To kdybych věděla! Snažím se na tom pracovat skoro každý den, čtu hodně knížek, manžel mi hrozně moc pomáhá. Ale stejně nikdy nebudu na kurtě tak klidná, že nebouchnu raketou. Mám prostě takovou povahu. Potřebuju se vybít. Musí to ale být pozitivní. Sice bouchnout raketou, ale na další míč už být zase připravená. Ne bouchnout raketou a dva gamy myslet na to, že jsem zkazila balon.Tohle se, myslím, naučit dá. Jsem na tom mnohem líp než před takovými třemi lety.“
Vaše výsledky tomu nasvědčují.
„Je to ale hodně těžký. Nejdřív jsem si myslela, že to vůbec nepůjde. Ale s manželovou pomocí se pořád zlepšuju.“
Co konkrétně na ovládnutí vaší psychiky platí?
„Když chci bouchnout raketou, je potřeba si říct: Ne, to nesmím. Ovládnout ten pocit v těle, že chci strašně moc něco rozbít, je těžký. Ne, ne, ne, nesmím. Protože mi to stejně nepomůže. Takhle na tom pracuju.“
Stejně mi vrtá v hlavě, kde jste k tomu slovníku přišla. Rodiče z toho byli nešťastní, odcházeli z kurtů, od nich jste se asi nadávat nenaučila. Že by už ve školce?
„To fakt nevím, od koho jsem to okoukala. (směje se) Na školku si už nepamatuju. Sprostá slova kolem sebe ale vždycky někde uslyšíte. Možná od dospěláků na kurtě, co já vím? Přišla jsem na to, že se tím zbavím vzteku. Šílený, že jo?“
John McEnroe taky zuřil, ale uměl hrát tenis a lidi se na jeho zápasech bavili. I takoví tenisté patří na kurty, ne?
„Někdy bylo vostrý, co předváděl. Vyhrožoval rozhodčím, to já bych už byla dávno diskvalifikovaná. Určitě na kurtech nějaký místo máme, my nerváci! (směje se) Musí to mít ale svoji míru.“
Pokud vím, tak vám vaše výstupy docela procházejí.
„Já jsem ale v životě nikomu nevyhrožovala! (směje se) Pokutám vždycky nějak uteču. Jsou na mě hodní. I s úroky jsem si to vybrala až teď v Praze.“
Možná to je tím, že jste žena. Když sprostá slova vypouští z pusy hezká dívka, zdá se to okolí hodně nepatřičné.
„Znám spoustu holek, co mluví sprostě. Ale když je to ve sportu? Jak jinak se toho vzteku mám zbavit?“
Zastala se vás bývalá tenistka Sandra Kleinová. Pohledná černovláska, který taky mlátila raketou a nadávala.
(směje se) „Četla jsem to a tímto jí děkuji.“
Říkala jste, že by vám stačilo číst si o sportovních výkonech. Kam byste zašla v prezentaci osobního života sportovce? Psala byste o tom, že se oženil nebo vážně onemocněl?
„Je potřeba vidět i to, že se noviny musejí prodávat. Když se bude pořád psát jen o tom, jak sportovci trénují, tak to asi bude nuda. Když si někdo někoho vezme, když se mu narodí miminko, tak proč to nenapsat? Ale o tom, co se děje v rodině, to už je čistě soukromá věc. Sportovci to může ublížit. Ví, že si to lidi přečetli, pořád na to myslí...“
Sledovala jste, co si protrpěl záletník Tiger Woods a jaké to mělo následky na jeho sportovní výkonnost?
„Jenom ze začátku, pak už to byla docela nuda. Je to jeho život, on si ho pokazil. Je neuvěřitelná hvězda, o které se bude psát, ať udělá, co udělá. Soukromí si neuhlídal a teď si vybírá daň. Nezvládá golf v hlavě.“
Martina Navrátilová si v reality show I´m A Celebrity nechala zavřít hlavu do průhledné koule a zasypat ji housenkami a pavouky. Má tohle sportovní hvězda zapotřebí?
„Martina, to je úplně jiná kategorie. Ta nemusí nikomu nic dokazovat. Nemusí lidi přesvědčovat, co vydrží, chce to dokázat jen sama sobě. A baví ji to. Tohle chápu. Ale jít tam s tím, že se o mně bude psát, že mi lezou brouci po hlavě, to je kravina. Do toho bych nešla už proto, že bych ty brouky na hlavě nezvládla.“
Co jiná reality show, třeba Big Brother. Zkusila byste být zavřená v domě, kde by vás neustále sledovaly kamery?
„Ani za nic, to by mi přišlo úplně šílený. Být v baráku a sledovat ostatní, jak se oblékají a svlíkají. Tak to ani náhodou.“
Tiger Woods se za své úlety veřejně omluvil. Tomáš Řepka se kál za to, že plivnul na protihráče. I vy jste se v tisku omlouvala za sprostá slova. Proč jste to udělala?
„Když sportovec udělá něco, za co se stydí, nebo si to vyčítá, asi by se omluvit měl. Přitom si myslím, že zrovna já se nemám za co omlouvat. Jenže to k tomu tak nějak dospělo. Zavolali mi z novin a ptali se, jestli bych se nechtěla omluvit. Tak dobře, omlouvám se... Ale Tiger? Mně je úplně jedno, kolik má holek. Proč ten to vlastně udělal?“
Jeden golfista mi řekl, že se měl omluvit manželce a ne celému světu.
„No, vždyť jo. Ještě do toho zatáhl maminku. Nejhůř přece dopadla jeho manželka, té by se měl omlouvat desetkrát denně.“
Myslíte si, že to, co se kolem vás strhlo, by mohlo poškodit vaši kariéru? Nebo se z vás naopak konečně stala známá česká tenistka? Negativní reklama je přece taky reklama.
„Nevím, proč by se to mělo na mé kariéře negativně odrazit, i když už jsem to taky slyšela. Spíš to dopadne tak, že mě lidi budou znát. Budou si říkat - to je ta, co mluví sprostě. Myslím si ale, že když budu hrát dobře, tak se na tohle všechno rychle zapomene. Taky se může stát, že budu třeba jednou hrát finále grandslamu a Ota Černý mě zakáže vysílat.“ (směje se)
Související články
