Ručinský se vrátil na led: Zápasový adrenalin mě naplňuje
ROZHOVOR - Olympijský šampion Martin Ručinský je zpátky! V utkání třetího kola extraligy se v Ostravě vrátil v litvínovském dresu na led. Po devíti měsících si zase zahrál zápas. A hned se blýsknul gólovou asistencí. Pomohl svému týmu k bodu, když vicemistr z Vítkovic vyhrál až po nájezdech 2:1.
„Od ledna jsem nehrál a trénoval jsem maximálně čtrnáct dní,“ říkal po zápase Martin Ručinský. „Kondiční a zápasové manko mám, protože jsem stál dlouhou dobu. Potřebuju nějaký čas se do toho zase dostat. Ale důležité je, jsme tady uhráli bod.“
Kdy jste se rozhodl, že půjdete na led?
„Dohodli jsme se v pondělí po tréninku, že půjdu hrát. Onemocněl nám Majdan, zůstal doma s horečkou, i tohle hrálo roli. Schází mi zápasová pohoda, navíc v mých letech se do toho po takové pauze těžce vrací. Ale čím déle se hrálo, tím jsem se cítil líp. Stáhli jsme to ve třetí třetině na tři lajny, dostával jsem se víc do hry a dostával se do pohody. Pár zápasů to ještě vezme, ale teď už to bude jenom lepší.“
Pomůže vám k osobní pohodě bod z Ostravy a přihrávka na gól?
„Tak, já už na osobní statistiky dávno nehraju. Neodehráli jsme špatný zápas, bylo to vyrovnané. Dostali jsme nešťastný gól vteřinu před koncem druhé třetiny, ale naštěstí nás to nesrazilo. Remíza po základní době je zasloužená.“
Evidentně vás nesrazila ani nevyužitá přesilovka proti třem, kterou jste v poslední části hráli za stavu 1:0 pro Vítkovice dlouhých 96 sekund.
„Mohl to být rozhodující moment zápasu. Sehrané to bylo dobře, byly tam střely, Luky (František Lukeš) trefil tyčku… Ale nakonec jsme vyrovnávacího góla dali, to bylo důležité. Bod je příjemný.“
Na přesilovku proti třem jste se nedostal. Necukalo to s vámi na střídačce?
„To vůbec, kluci to mají za celou přípravu sehrané. Já trénoval necelých čtrnáct dní, byl by nesmysl narušovat přesilovkové formace. Nebyl důvod.“
Nakonec jste si mohl bilanci ještě vyšperkovat v nájezdech…
„Nejel jsem penaltu moc dobře, dostal jsem se před Málka, chtěl vystřelit na vyrážečku. Jenže mi tam ještě trošku škobrtnul puk. Bohužel. Kdybych dal, mohli jsme vyhrát a bylo by to ještě příjemnější.“
Po dvou zápasech máte čtyři body. Doma jste porazili Budějovice a bodovali jste v Ostravě, kde se Litvínovu historicky nedaří. To je příjemný start do sezony, souhlasíte?
„Právě, do Ostravy jsme vždycky jezdili s tím, že jsme dostali nadílku hned v první třetině a jezdili pak domů s prázdnou. Nemyslím, že jsme dnes hráli špatný zápas. Vítkovice měly v prvních dvou třetinách víc šancí, ale ve třetí jsme se dostali do tempa. Měli jsme tlak i šance.“
Operované rameno drží?
„Zatím jo. Pořád jej cítím, ale to asi budu už pořád. Už to nikdy nebude jaké to bylo, ale teď je to dobré na to, abych mohl hrát zápas. Víceméně v pohodě, tak to snad vydrží.“
Berete to tak, že každá sezona může být poslední?
„Jasně, beru to sezonu od sezony, už neplánuju nic. Zranil jsem se loni nepříjemně, měl problémy strašně dlouho, ale chtěl jsem si ještě zahrát. Hokej mám rád, už jej hraju jen kvůli tomu. Baví mě být s klukama v kabině, adrenalin v zápasech mě naplňuje. Sezonu si ještě určitě dám a co bude dál, to se uvidí.“
Neberete tedy konec kariéry podobně jako Tomáš Řepka - jako polosmrt?
„Á, tak není to příjemný. Jednou to přijít musí, nejde hrát donekonečna. Jde pak jen o to, aby se člověk nějak zorganizoval a vrhnul jiným směrem. Teď se cítím dobře, budu hrát. A co bude dál, to teprve uvidíme.“
