Vladimír Růžička: Už mi došla trpělivost!

Když hráčům včera cosi maloval při tréninku na tabuli, jeho hlas duněl celým Edenem. Ale to nic nebylo proti tomu, co se dělo v kabině při vytýkání velké nedisciplinovanosti. To musel být jiný řev...
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
„Už mi trošku došla trpělivost,“ přiznal slávistický kouč Vladimír Růžička. Právě nešetrné fauly stály mistra nedělní zápas v Kladně, celkově tým čtyřikrát v řadě prohrál.
Byl jste tedy při hodnocení rozzlobenější než jindy?
„Museli jsme si všechno vyříkat, což se také stalo. Je to jednoznačné – zápasy jsme si prohráli tím, že jsme byli zbytečně vylučovaní. S hrou jsem spokojený, ale ta disciplína byl problém!“ (zvýší hlas)
Padly už i nějaké pokuty?
„To si nechám pro sebe. Ale přiznávám, že pokud se to nezlepší, budu muset sáhnout i k pokutám. A v tom případě by byly opravdu velmi tučné.“
Čím to, že vaši hráči ke konci zápasu takhle faulují? Docházejí jim síly?
„To v žádném případě! Kdo zápasy viděl, nemůže říct, že by nás někdo přebruslil. S tím nesouhlasím, naopak fyzicky jsme na tom dobře.“
Takže z čeho ty fauly plynou?
„Je to prostě v hráčích...
| Fauly ve 3. třetině v posledních zápasech |
Litvínov–Slavia 4:2, poměr vyloučení1:3 Liberec–Slavia 4:2, poměr vyloučení0:3 Třinec–Slavia 3:2sn, poměr vyloučení0:2 Kladno–Slavia 2:1, poměr vyloučení1:3 |
Čtyřikrát v řadě jste prohráli, z této bilance máte jediný bod za porážku v nastavení. Jak moc je to pro vás zneklidňující?
„Není jednoduché pořád držet hráče v napětí, když jsme předtím byli v tabulce první. Sice jim člověk něco říká, kladu jim na srdce určité věci, oni je poslouchají, ale potom si na ledě stejně dělají, co chtějí. Takže teď se musíme vrátit k tomu, co máme hrát! V posledních dvou utkáních už to tak bylo, jenže zase jsme doplatili na nedisciplinovanost – soupeři dáváme sami velkou šanci.“
Čím si podle vás procházíte?
„Prostě na nás sedlo trochu horší období. V úvodu sezony jsme něco vyhráli se štěstím o gól, tentokrát je to obráceně.“
Hraje roli i to, že jste čtyřikrát v řadě hráli venku?
„To se nedá nic dělat, máme něco nahráno, pak zase budeme hrát doma. Liga je ještě dlouhá, pohybujeme se pořád nahoře. Ale když se podívám na tabulku, zespoda už se na nás dotahují ostatní, takže je na čase zase zabrat.“
V pátek jste v Třinci inkasovali v poslední sekundě, hodně jste se vztekali. Pořád to ve vás vře?
„K našim vzájemným zápasům prostě takové věci nějak patří. Třinec vždycky vypadal, že je poškozený, tak teď si asi někdo řekl, že to bude obráceně. (pousměje se) Je zajímavé, že od minulého play off se takové věci stávají zrovna při našich utkáních. Je to trošku podivné, ale musíme to tak brát.“
Vyčítáte gólmanovi Adamovi Svobodovi, že ten gól pustil?
„To, že ho dostal, určitě ne. To nedělám. Ale vyčítám mu jinou věc – že přestal chytat a díval se na hodiny. To byla jednoznačná chyba.“
Hned po utkání jste mu to takhle řekl?
„Později ano. On si toho jistě byl sám vědom.“
Nesouvisí porážky i s jistou mírou uspokojení poté, co jste výtečně zvládli zápasy v prestižní Lize mistrů?
„Ve fotbale je běžné, že mužstva postaví na domácí ligu jiné mužstvo, nechá odpočívat čtyři pět hráčů. V hokeji je to trošku jiné... Hraje pořád stejná sestava, Liga mistrů kluky stála hrozně psychických sil, byli pod obrovským tlakem. Takže je možné, že se uspokojení potom přeneslo i do extraligy. Při Lize mistrů hráče tlačím, že to jsou zápasy jako play off. Což je něco jiného než česká soutěž, která se rozhoduje až v březnu. Ne teď.“
Takže i trenérská příprava na zápasy s Curychem nebo Linköpingem byla důkladnější než třeba na Třinec?
„Určitě ano. Protože tam je každý zápas o bytí a nebytí.“
Už teď tedy máte v hlavě utkání s Curychem, v němž se třetího prosince utkáte o postup do semifinále?
„V úterý hrajeme zápas se Znojmem, který musíme nutně vyhrát, abychom zase přidali tři body. Ale pak už se opravdu budeme věnovat tomu Curychu, abychom byli dokonale připraveni.“
Přizpůsobujete kvůli větší porci zápasů i tréninky?
„Ne, trénujeme normálně, na velký zápřah jsou hráči zvyklí. Jsou dobře připraveni. Akorát je pravda, že trošku dobu tréninků zkracuju podle potřeby. Místo hodiny a čtvrt jsme na ledě třeba jenom čtyřicet minut.“
S Curychem se utkáte za týden ve středu. Už nažhavení stoupá?
„Je to pro nás obrovská výzva. Na druhé straně jsem trošku zklamaný, že se nám podařilo třikrát vyhrát, ale nic není rozhodnuto... Přitom v úvodu soutěže jsem si myslel, že osm bodů bude na postup stačit. Ale je vidět, že nestačí.“
Karty jsou jasně rozdané, postoupí ten, kdo vyhraje...
„Což je dobře, nikdo nemůže spekulovat, jestli stačí remíza, nebo tak něco. Postoupí vítěz, tedy ten lepší. Bude to hodně napínavé.“



















