Bednář: Jsem blázen, riziko neřeším

Mužstvu chce v tíživé situaci pomoct. Čtrnáct dní nehrál, bolest je veliká, ale Bednáře nic nezastaví. „V hlavě mám jen ten zápas,“ reaguje. Bolavé místo si nechá umrtvit.

V pondělí jste absolvoval celý trénink. Šetřil jste se?
„Do soubojů jsem nechodil, to nejde. Ale hlavně jsem bruslil, střílel. To už dělám delší dobu, abych na tom byl fyzicky dobře.“

Jak vás zranění vlastně omezuje?
„Nemůžu se vysmrkat, pořádně nadechnout. Jako když vás tam bodne kudlou... Ale konec, už o tom nechci mluvit. To by vypadalo, že kňourám.“

Neriskujete příliš?
„Tohle si vůbec nepřipouštím, riziko si neuvědomuju. I když je jasné, že si tím rozhodně nepolepším a bolest neustoupí. Ale i kdybych potom týden neměl hrát, ve středu půjdu do toho. Je to pro nás zatím nejdůležitější zápas v sezoně.“

Od lékařů máte zelenou?
„Já jsem se s nimi o tom nebavil. Řeknu jim to jako hotovou věc a budou mi to muset umrtvit. (usměje se) Všichni si uvědomujeme důležitost toho zápasu. Navíc v naší situaci, kdy se nedaří. Něco se musí změnit! Já mám po čtrnácti dnech do hokeje hroznou chuť, jsem natěšený. Cítím, že je potřeba mužstvu pomoct.“

Chcete hrát celý zápas? Nebo jen klíčové okamžiky?
„Když to nepůjde naplno, hrát nebudu. Jde o zápas, který člověk nemůže hrát na půl plynu. V něm si nemůže dovolit vypustit jediné střídání.“

Nebojíte se, že po vás soupeř kvůli tomu zranění „půjde“?
„Jestli to budu mít umrtvené a nebudu to cítit, bude mi to úplně jedno. Na pár hodin mi dají injekci, abych nic necítil. Doufám, že se mi to nevymstí...“

Chcete nastoupit i kvůli tomu, abyste strhnul ostatní?
(přikyvuje) „To je přesně ten důvod. Oni poznají na střídačce, že tam zase jsem.“ (usměje se)

Nemá o vás vaše dcerka strach?
„Naopak by byla ráda, abych hrál. Aby mohla přijít na hokej.“

Takže budete hrát i pro ni.
„Budu bojovat hlavně kvůli Slavii, abychom uspěli! Budu rád, když přijde, ale ono to vlastně začíná hodně pozdě, co... Snad se tedy aspoň podívá v televizi.“

Proč podle vás Slavia v posledních utkáních tak uvadla? Šestkrát v řadě prohrála.
„Děláme si to sami. Hrajeme hrozně individuálně, dopouštíme se spousty chyb. Což v dnešním hokeji nejde, zvlášť když je liga takhle vyrovnaná. Když dostanete jeden blbý gól, manko se těžko dohání, navíc když se nedaří. Otočilo se od nás i štěstí, což je ale paradoxně dobře. Protože předtím jsme na něj spoléhali až příliš...“

Mohlo se po výborných výsledcích v Lize mistrů projevit i uspokojení?
„Je to možné, do hlav hráčům ale nevidím.“

Říkáte si, že by byla obrovská škoda po jedné prohře přijít o semifinále prestižní soutěže?
„Určitě ano. Máme to skvěle rozjeté, je jenom na nás, jak se s tím popasujeme. Hraje se u nás na užším hřišti, na které soupeř není zvyklý.
Musíme do toho dát naprosto všechno.“

Jaké to je nastupovat do tak důležitého zápasu po šesti porážkách?
(zamyslí se) „Nic příjemného to není. Každé mužstvo si však takovou krizí v sezoně projde a my teď nemůžeme koukat a řešit, že to přišlo zrovna teď. Prostě se musíme dostat nahoru jen bojovností a poctivým výkonem, samo to nepřijde.“

Bojíte se prohry?
„Moc by nás to mrzelo! Všichni spoléháme, že to urveme. Musíme zabrat a ukázat sílu, aby to vyšlo. Ale znovu říkám – samo to nepřijde...“

Půjde zničehonic hrát o tolik lépe než v extralize?
„To si musíme srovnat sami v hlavě. Je to jenom v nás.“

Do semifinále půjde vítěz zápasu. Měl byste opět nervy jít na rozhodující penaltu? Posledních sedm v řadě jste proměnil...
„Už jsem nad tím i přemýšlel, Vláďa Růžička by mě na ní asi znovu dal. Takže v tom případě bych stoprocentně jel. Věřil bych si.“

Láká vás si prožít takové nervy?
„Je to obrovská zodpovědnost, ale někdo ji na sebe vzít musí. Jsem připravený.“

Myslíte i na velkou finanční motivaci? V případě postupu klub čeká pět milionů korun.
„Vítězství nás prostě láká hlavně ze sportovního hlediska. Víme, že by nás to mohlo nakopnout navíc i v extralize.“

Všiml jsem si, že i kvůli vašemu zranění si do vás občas spoluhráči rýpnou. Co říkají?
„Pořád něco. Jsem tady neustále terčem žertíků a posměšků, jsem zvyklý. A to je právě to, co mě v kabině nejvíc baví. I když se prohrává, snažíme se neustále udržet pohodu. A teď jde o to, abychom ji přenesli také do zápasu.“

Čím konkrétně si vás teď v kabině dobírají?
„Že se čtrnáct dní válím, potom si zajdu na trénink zastřílet a vypadám jako by nic. (usměje se) Ale oni už neví, při jakém dalším pohybu to bolí.“

Společenské časopisy řeší i váš nový vztah s Lucií Hadašovou. I kvůli tomu, že jste opět často na prvních stránkách, se do vás hráči strefují?
„Jasně... Přinesou mi noviny a hned mi něco ukazujou. Bývaly doby, kdy všechny ty články visely na nástěnce v kabině, ale potom už to buď Růža (Vladimír Růžička) zakázal nebo to kluky přestalo bavit vystřihovat. Ale rejpání je tam pořád.“ (usměje se)

A vadí vám to?
„Jsem zvyklý, mě nic nerozhází. Hlavně že je sranda.“

Jak snášíte, že se občas v článcích objevují i choulostivé věci ze soukromí?
„Už když vidím, že o mně mluví nějaký zdroj nebo kamarád, vím, že je to všechno vymyšlený a jsem v klidu... Naštěstí to zatím není tak osobní, abych to musel řešit.“