Ivo Pospíšil
4. července 2015 • 13:20

Startuje Red Bull X Alps. Je to další survival, říká Stanislav Mayer

Startuje Red Bull X Alps. Je to další survival, říká Stanislav Mayer
TOP VIDEA
V Plzni budu až do smrti, řekl kapitán Petržela. Divil se zprávě o odchodu Ďuriše V Plzni budu až do smrti, řekl kapitán Petržela. Divil se zprávě o odchodu Ďuriše
Trenér Třince Kýhos po výhře v Plzni o kauze Polanský: Tým to utužilo Trenér Třince Kýhos po výhře v Plzni o kauze Polanský: Tým to utužilo
VŠECHNA VIDEA ZDE

Tvrdý, nemilosrdný a čekající na každou chybu. Už řadu let je braný za jeden z mnoha extrémních výzev. A ani letos nebude chybět český účastník. Již dnes s českým zástupcem Stanislavem Mayerem startuje další ročník Red Bull X-Alps, při němž závodníci musí na cestě ze Salzburgu do Monaka zdolat stovky kilometrů. Chůzí i díky seskokům s padákem.



Co vás vedlo k tomu účastnit se této akce?
„Asi prvotní impuls byl, když jsem viděl v televizi dokument ze závodu z roku 2011. Tenkrát na závodě reprezentoval Českou republiku Jan Škrabálek. Později jsem v závodě podporoval, jako oficiální supporter  Michala Krystu a sám začal v podobných soutěžích závodit. Vloni se mi podařilo jako pilotovi zabodovat v podobném závodě X-Pyr a také díky tomuto výsledku jsem byl vybrán pro RedBull X-Alps 2015. Když se na to dívám zpětně, asi mě k tomu vedla prostě láska k horám, přírodě, létání apod.“

Jaké jsou tedy největší nebezpečí cesty?
„Jako největší nebezpečí vidím silný vítr a turbulence během letu. Pro paragliding potřebujeme celkem dost specifické počasí. Doufám, že odhadneme vždy riziko správně. Další rizika jsou samozřejmě na hlavních cestách, kde jezdí auta, ale i v horách.“

Jak dlouho jste se na tento závod připravoval?
„Konkrétně na tuto cestu jsem se připravoval tři čtvrtě roku, kdy jsem trénoval fyzičku, ale hlavně také létání. Je ale nutno říci, že pro tento závod je potřeba dlouhodobá příprava a kdybych nebyl připraven, nejspíš by mě ani nevybrali. Létám v Alpách relativně často a dříve jsem i s kamarádem zdolal pár Alpských vrcholů.“

Jak probíhá rivalita během závodu s ostatními? Pomáháte si nebo si navzájem nedůvěřujete?
„Tady si většinou pomáháme. Rivalita je ale také znát. Je to, jak s kterým týmem. Hlavně s lidmi, se kterými se známe déle, je to skvělé. S favority nebo s některými nováčky je to trochu horší.“

Je to takový Survival?
„I tak by se to dalo určitě nazvat.“

Co a koho berete všechno sebou? Kuchaře? Navigátora?
„Letos podle pravidel může dvoučlennému týmu pomáhat kdokoliv. Já jsem zvolil jasně podle kamarádů a předchozích závodů a zkušeností. Petr Kostrhun je oficiální supporter. Měl by hlavně navigovat, řídit a taktická rozhodnutí jsou na něm. Dále se mnou občas nejspíše i poletí na svém závodním padáku a pomůže mi najít tu správnou trasu. Denisa Mayerová, moje sestra, nám pomáhá s kvalitní a zdravou stravou, dále je výborná masérka atd. Petr Polách by měl v týmu převzít roli fotografa, komunikátora a bude se mnou chodit po kopcích a snad mi pomůže i ve vzduchu.“

Jak moc vše záleží na počasí a jak se dá hlídat?
„Podle počasí budeme volit taktiku a podle počasí se asi u paraglidistů odvíjí vše. Takže na počasí záleží extrémně. Modlíme se za vysoké základny mraků, slabý vítr a hodně slunečního svitu.“

Jak je těžké bojovat s chybami, přeci jen vyčerpání musí být s přibývajícími dny znát?
„Upřímně takhle dlouhý závod jsem ještě nešel. Nevím, jak velké chyby můžeme udělat. Ale například pětidenní jsme už šli. Doufám, že udržíme nervy během závodu na uzdě. Slyšel jsem, že už pár lidí během letu na tomto závodě mělo dokonce mikrospánek.“

Jak se držíte při síle? Co se jí a pije?
„Jím tak nějak standardně. Ráno vločky nebo müsli, hodně vitamínů, potom mám doplňky stravy, gely a iontové nápoje. Měl bych také jíst co nejvíce proteiny, aby tělo obnovovalo svalová vlákna. K obědu například těstoviny nebo kaše. Knedlíky a pivko mám většinou zakázáno.“

Kolik tak denně naspíte?
„Budeme většinou spát kolem šesti hodin. Máme povinné pauzy kvůli bezpečnosti. Jednu noc ale můžeme vynechat a vzít si takzvaný nightpass.“

Je sprcha nebo koupel v těchto dnech unikát?
„Sprchu máme s sebou celkem jednoduchou, ale doufám, že nám dobře poslouží. Jinak koupel během dne třeba i v řece asi nebude výjimkou. Koupel dáváme každý den, člověk se bez toho ani pořádně nevyspí.“

A platí, že ten kdo si zničí padák, je v tom terénu nahraný a může rovnou vzdát?
„Ne, pokud padák roztrhneme jen trochu, je možné ho opravit, zalepit. V případě velkého poškození můžeme padák během závodu vyměnit.“

Jak tedy vypadá vaše tělo po takové akci? Plné modřin, škrábanců, na hranici únavy?
„Tělo bude nejspíše extrémně vyčerpané. Největší problém je během závodu většinou s chodidly, které bývají plné puchýřů. Je nutné je dobře ošetřit a překousnout tu bolest. Modřiny snad ne, škrábance nejspíš budou.“

Kolik párů bot se tak zničí?
„Za jeden rok si většinou kupuji tři páry nových sportovních bot. Samotný závod by asi zničil jeden pár, ale konkrétně já mám s sebou asi 12 párů tenisek, pak ještě další pohorky a pantofle.“

Na kolik celá ta výbava přijde?
„Tak to radši ani nepočítám. Otázka je, co všechno počítat, ale myslím, že se dá říci, že kolem sto tisíce korun. Naštěstí se občas najde nějaký ten sponzor, který nám s tím pomůže, za což jsme moc vděční. Téměř veškeré mé finance „investuji“ do létání. Doufám, že se to jednou třeba vrátí.“

Jaký tedy máte letos cíl? Dokončit? Vyhrát?
„Cíl závodu je v Monaku a určitě by byl obrovský úspěch pro náš tým se tam dostat. Za sebe bych byl šťastný, kdyby se nám povedlo co nejlepší umístění Českého týmu v historii.“

Témata:  sportStanislav Mayer