Není jen hrdým tátou, který drží palce synovi v jeho kariéře. Je metodikem, profesionálem, jednou z největších kapacit na sportovní výchovu mládeže v zemi. I díky práci Antonína Baráka staršího se z jeho kluka, který zažil období, kdy pochyboval, že bude vůbec hrát fotbal, stala posila italského Udinese Calcio. „Tondovy velké sny se stávají reálnějšími,“ říká pořád se střídmostí v hlase vedoucí Úseku talentované mládeže na FAČR.
Jaké byly vaše první rady, když se profláklo, že o syna má zájem Udine?
„Nejdřív jsme z toho byli hodně překvapení. Tondovi jsem ale hned od začátku říkal, že si myslím, že je nezbytné, aby minimálně jaro odehrál ještě tady. Je to absolutní minimum, v němž potřebuje nasbírat další celé zápasy, kterých ještě neodehrál tolik. Pomůže mu to k jednadvacítce, k EURO a tyhle další zkušenosti můžou jeho vyhranosti pomoct o dvacet třicet procent, možná víc. Říkal jsem, že léto je nejbližší termín, kdy si dokážu představit, že může jít ven.“
Sám Tonda pak vstupoval do jednání s tím, že ve Slavii chce jaro určitě odehrát, že?
„Ano. Navíc si k ní vytvořil obrovský vztah díky kabině, spoluhráčům, fanouškům, realizačnímu týmu. Je v ní nesmírně šťastný a uvědomuje si, že nebýt Slavie, nebyla by repre, nebyl by ani teď tenhle zájem z Itálie. Uvědomuje si svůj vděk a chce to dát během jara najevo. Říkal, že se pro fanoušky na hřišti roztrhá, pokud bude hrát. Že se chce poprat o titul.“
To, co v něm zvítězilo, byla touha se zase posunout, jít hrát do velké ligy. Není to ale moc velká liga?
„Toužil po tom strašně, je to část jeho dětského snu, kdy teď najednou začíná cítit, že je všechno blíž a relativně reálné. Od začátku, co se ozvalo Udine, jsme zůstávali realisty. On sám říká, že v současné době asi nemá na bundesligu, asi určitě nemá na Premier League, a když jsme se dřív bavili o zemích, kam se posunout dál, mluvili jsme o Nizozemsku, Rakousku, že by byly přijatelné výkonnostně i s tím, co má Tonda za sebou.“
A Itálie?
„Je těmhle zemím docela blízko, ale přece jen je kvalitou nad nimi. Nás to samotné překvapilo, na druhou stranu neozval se AC Milán, Juventus, AS Řím, nebo Inter, je to v tuhle chvíli desátý klub Serie A.“
Co jako první váš syn udělal, když se dozvěděl o zájmu Udine?
„Obvolával svoje známé, kteří tam strávili část kariéry. Mluvil nejdřív s Tomášem Zápotočným, pak s Tomášem Sivokem , teď je hodně v kontaktu s Jakubem Janktem.“
A doporučují mu to?
„Všichni mu řekli, že velikost klubu, jeho strategie a filozofie hodně leží na mladších hráčích. Pochvalovali si servis, jaký tam měli po fotbalové i zdravotní stránce, jak se tam k nim chovali. A navíc pro hodně z těch kluků to byl dobrý krok k posunutí jejich kariéry a odpíchli se potom do větších klubů. Pomohlo jim to a Tondovi to doporučovali.“
Musela to pro něj ale být zátěž, ne? Pral se s tím, nebo to byl schopný hodit za hlavu, když se jednání vlekla?
„Úplně hodit za hlavu to nejde. Hodně jsme spolu o tom každý den mluvili, snažili jsme se to někdy i zlehčovat, ale v hlavě to prostě je a Tonda kvůli tomu asi dvanáct dní hrozně blbě spal. I když se toho sám chtěl zbavovat, tak to úplně nešlo, protože taky šlo o jeho touhu se posunout dál. Hráč najednou cítí, že je nadosah velký přestup, logicky si představuje, jak se tam pere o místo. Na druhou stranu se jasně vyjádřil, že kdyby to nevyšlo, sice by ho to mrzelo, ale vůbec by ho to neovlivnilo ve vztahu ke Slavii a v přínosu pro tým. Pral by se dál stejně a doufal by, že se zase něco objeví v létě. Zahraniční fotbal ho ale prostě hrozně lákal a láká.
Plní si sny…
„Jo, jako malinkej měl dva velký, a ty se mu už splnily. Že chce hrát za český velkoklub a že si chce zahrát za reprezentaci, to říkal už snad v pěti letech. A teď má další dva. Jednou stát na hřišti a slyšet znělku Ligy mistrů, zahrát si ten totálně vrcholový evropský fotbal. A v budoucnu, pokud na to bude mít, dostat se s reprezentací na EURO nebo na mistrovství světa. Ví, že je to strašně složité, ale…“
Jo, už jsme o tom mluvili. Zase o trochu reálnější…
(smích) „Do určité míry jo, ta realita nějak stoupá. Ale ten kotrmelec je šílený, mazec, co za rok a půl zvládl.“
To je. Proto mě zajímá taky váš otcovský pohled. Nejen o tom posledním roce a půl, ale že váš syn v pubertě vlastně málem o všechny svoje sny přišel, o celý fotbal.
„Jasně, všechny tyhle věci jsme si procházeli spolu, přiznám se, že jsem vůbec nečekal, že se Tonda může někdy dostat takhle daleko. Z toho musí mít každý rodič radost, jasně, že jsem pyšnej táta. A taky si myslím, že snad naší výhodou je i to, že fungujeme dobře jako rodina celkově a všechny tyhle věci jsme zvládli díky tomu, že si z nich dokážeme dělat i srandu, trochu to odlehčit, bavit se o tom úplně normálně, nic nepodceňovat, ale ani nepřeceňovat. A taky pořád říkám, že Tonda si především musí hlídat zdraví, musí denně cvičit, možná i to mu pomáhá, že má větší pokoru a uvědomuje si, že se mu může únavový syndrom vrátit a přibrzdit ho, nebo dokonce úplně zastavit. Zatím má už pět let klid.“
To už je podruhé, co jsme narazili na to, že věci odlehčujete. Jak to u vás probíhá?
„Je to spíš takovým rodinným nastavením. Tonda když mohl, tak byl s přítelkyní každý den u nás, byl tu i jeho brácha, máma, babičky. Děláme si srandu tak, jako by to celé ani nebylo o něm, jako bychom se bavili o někom jiném. A Tonda se do toho vždycky zapojí. Říkáme třeba, že ten kluk až tam přijde, dyť to bude hrozná ostuda, dyť nic neumí. (smích) Tondova přítelkyně na to zírá, chechtá se, a manželka se jí pak ptá, jestli to chápe. (smích) Vlastně i když byl Tonda třeba nešťastný nebo mrzutý, že to nemusí vyjít, tak se stejně řežeme smíchy a pak jdeme hrát nějaké Aktivity nebo podobné nesmysly. On říkal sám, že měl zamotanou hlavu, ale že byly dva momenty, kdy byl schopný to vytěsnit. U nás doma, a s přítelkyní.“
Vidíte, a od léta se tenhle blízký vztah docela naruší. Nestraší vás to?
„Vůbec ne. Nedávno mu bylo 22 let, už je to velkej chlap. Navíc co se týče studijních předpokladů, je na tom poměrně slušně. Bavíme se teď o nějaké intenzivní výuce italštiny, tvrdím, že dvakrát třikrát týdně si musí někoho platit, s kým bude mluvit z očí do očí, koukáme po různých jazykových agenturách. Za ty čtyři pět měsíců do sebe základy dostane, italština tak těžká není. A Udine? Koukali jsme s manželkou, že je to blízko, šest sedm hodin autem. To je pohoda, budeme často jezdit na jeho zápasy.“
SLEDUJTE PŘESTUPY ONLINE ZDE>>>
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Slavia |  |
30 | 20 | 9 | 1 | 65:22 | 69 |
| 2. Plzeň |  |
30 | 20 | 7 | 3 | 47:21 | 67 |
| 3. Sparta |  |
30 | 16 | 9 | 5 | 47:26 | 57 |
| 4. Ml. Boleslav |  |
30 | 13 | 10 | 7 | 47:37 | 49 |
| 5. Teplice |  |
30 | 13 | 9 | 8 | 38:25 | 48 |
| 6. Zlín |  |
30 | 11 | 8 | 11 | 34:35 | 41 |
| 7. Dukla |  |
30 | 11 | 7 | 12 | 39:35 | 40 |
| 8. Jablonec |  |
30 | 9 | 12 | 9 | 43:38 | 39 |
| 9. Liberec |  |
30 | 10 | 9 | 11 | 31:28 | 39 |
| 10. Karviná |  |
30 | 9 | 7 | 14 | 39:49 | 34 |
| 11. Slovácko |  |
30 | 6 | 14 | 10 | 29:38 | 32 |
| 12. Brno |  |
30 | 6 | 14 | 10 | 32:45 | 32 |
| 13. Bohem. 1905 |  |
30 | 7 | 7 | 16 | 22:39 | 28 |
| 14. Jihlava |  |
30 | 6 | 9 | 15 | 26:47 | 27 |
| 15. Hr. Králové |  |
30 | 8 | 3 | 19 | 29:51 | 27 |
| 16. Příbram |  |
30 | 6 | 4 | 20 | 29:61 | 22 |
