Jan Berger: Pepíka Chovance nechápu

Nedávno u trenéra Jarolíma zazvonil zvonek. Před dveřmi stál vysoký muž ostrých rysů oblečený celý do bílého, s večerníčkovskou čepicí na hlavě a se štaflemi v rukou. „Tak jsem tady, Karle!“ Zblízka byste ho určitě poznali. Jan Berger.

Někdejší idol a fotbalová hvězda, po které v 80. letech toužil i Real Madrid, jeden z největších sparťanů v historii. Dnes trenér bez angažmá, jenž se nebojí zkritizovat cokoliv, co mu nevoní. A jistě – taky muž, který si přivydělává jako malíř pokojů.

„Člověk se musí nějak živit,“ říká 54letý Berger. „Mně to nijak nevadí. Já jsem se malířem pokojů vyučil, furt mě to baví. Jen ze jména holt nevyžijete.“

Jste lepší fotbalista nebo malíř pokojů?
To se zeptejte druhých, třeba právě Karla Jarolíma, kterému jsem maloval naposledy. Ale zatím mě za práci nikdo nevypráskal. Spíš chodí nabídky, abych to dělal pravidelně. Jenže to nechci. V roce 1987 jsem podstoupil těžkou operaci zad, denně bych tu dřinu nesvedl. Jdu do toho vyloženě jen když si řeknou kamarádi.

Z hvězdy malířem pokojů. Není to příliš velký skok?
Ale ne. Práce šlechtí člověka. A tohle je navíc moje hobby.

Rukama jste se musel živit už dřív. Nechybí tahle průprava dnešním fotbalistům, žijícím kolikrát mimo realitu?
Je to dané dobou. Začalo to, když do českého fotbalu přišel mecenáš Boris Korbel. Tenkrát se tady platy fotbalistů hrozně vyšprajcovaly. Radim Nečas šel z Ostravy do Slavie za nějakých 25 milionů, ta cena byla nasazená šíleně vysoko. Samozřejmě, takhle to pak pokračuje až do dneška. Podívejte na Spartu, ve které jsou pod smlouvami i dorostenci. I juniorka má velmi slušné peníze. Ti kluci se vlastně ani nechtějí dostat do áčka. Prachy jim stačí, mají hezký život.

Jak to bylo kdysi?
Když kluk kopal v béčku, měl jako určitý základ jen prémie. Jinak normálně chodil do práce. Samozřejmě se chtěl dostat do áčka. Dneska vám rodiče řeknou: Vy našemu klukovi nedáte smlouvu? Fajn, tak my půjdeme jinam.

Jak se to dá řešit?
Řekl bych jim: Klidně, ale před tím nám vyplaťte výchovné, co za něj máte. To je 300 tisíc korun. Fotbalu na téhle úrovni chybí systém. Důsledek? Lidi už fotbal vlastně ani moc netěší. Nechodí na něj. Dneska se jdou na zápas podívat spíš takoví ti blázni, divocí fandové. Návštěvy jako dřív už nevidíte. Tehdy se chodilo na fotbal s radostí. Na Panenku třeba, na Frantu Veselýho. Tihle kluci bavili fanoušky každý týden. Kdežto dneska vám každý talentovaný fotbalista hned uteče.

Doba se změnila, to se dá pochopit. Ale nezdá se vám, že dřív bavil fotbal nějak víc i samotné hráče?
Podívejte – my jsme taky hrávali za peníze, přestože jen za drobné. Ale bavilo nás to, to je pravda. A i na té nejvyšší úrovni bývala v týmu skvělá parta, což už dneska zas tak samozřejmé není.

Ještě něco jako by zmizelo. Pokora.
Ano, něco na tom bude. Třeba ve Spartě jsou lidé jako Blažek nebo Řepka, kteří si o některých spoluhráčích myslí, že jsou úplný póvl. Při zápasech na ně strašně nadávají. To mě rozčiluje. Já když jsem přišel do Plzně, potkal jsem se tam se Standou Štruncem. Ohromně jsem si ho vážil, vždyť já na něj chodil na Duklu jako kluk. On byl mazák. Ale myslíte, že na mě v té Plzni řval? Absolutně ne. Pomáhal mi: Honzo, takhle to musíš udělat. Nadáváním se nic nespraví. Líp to vyřešíte v dobrém. Proč bych měl každému ukazovat: Hele, pozor, já jsem něco! Tohle partu neudělá. Ve Spartě právě parta trochu chybí. Škoda. Je toho ale víc, co mě štve.

Co třeba?
Dřív běhalo po hřišti 70 procent fotbalistů a 30 procent nekopů. Dneska je to opačně. Dneska někdo vybojuje balon, dá to dozadu. A lidi jsou vděční. Tenkrát by křičeli: Kam to hraješ? Fotbal býval hezčí. Občas nechápu Pepíka Chovance, když se Spartou doma hraje na jednoho útočníka. Samozřejmě uznávám, že hra se zrychlila, je to agresivnější a tvrdší. Tenkrát jste si ale taky musel dávat pozor, jako když to nebožtík Migas dvakrát pořádně slíznul od Petráše. Jezdilo se na Slovensko, kde to bylo sakra nepříjemné. Slovák vás zvedal ze země, šlapal na ruku a říkal: Ty Čehúne, zvedaj sa! Nebo jste stál při rohu před brankou, chtěl jste vyskočit a on vám stál na špičce nohy. To bylo o urvání kolena…

Zrovna jste asi narazil na někoho ze 30 procent nekopů.
Ale jinak se fakt hrál líbivější fotbal. Posledním, kdo tady pořádně bavil diváky, byl Tomáš Rosický. Lidi si stoupali a tleskali, i mně kvůli němu letěl mráz po zádech. Ta ladnost! Po něm už bohužel nikdo podobný nepřišel.

Bolí vás tedy sledování dnešního fotbalu?
V televizi dávají i dobré zápasy. Ale je pravda, že se u fotbalu poslední dobou málokdy opravdu hodně pobavím. Co za tím je? Samozřejmě, poměry se změnily. V mnohém. Dobře si pamatuju, jak kdysi za někým přišel trenér Pospíchal a řekl: Já tě sleduju asi tejden, tobě se nechce trénovat? Oslovený hráč odvětil: Ale jó... Na to mu Pospíchal vysvětlil, že jestli ho to teda nebaví, tak klidně může jít makat někam do ČKD. Hráč si hodně rychle rozmyslel, jestli se mu vyplatí flákat nebo ne. Trénink trval jen hodinu, zatímco směna ve fabrice osmkrát tolik. Tahle hrozba fungovala.

Trenéři hokejového Kladna taky nedávno „výchovně“ vzali hráče do továrny. Tohle by ale ve fotbalové Spartě asi nefungovalo, ne?
Jasně, ve Spartě je to specifické. Kdo se dostane do Sparty, má mnohem jednodušší dostat se v kariéře někam dál, do ciziny nebo nároďáku. Kdo znal před Spartou nějakého Hubníka? Tohle ale beru, víc mě štve jiná věc.

Povídejte.
Že oni jsou schopní zničit fotbalistu typu Morávka. Šikovný kluk, kterého jsem sledoval v druholigové Bohemce. Řekněte mi, proč ho Sparta neudělala? Třeba s tím, že by se pak z dalšího prodeje dala půlka Bohemce. Morávek by mohl kopat takové dvě sezony ve Spartě, zlepšoval by se. Bohužel se tak nestalo, kluk šel ven. Za to jednoznačně viním nenažraný manažery, kteří se starají jen o to, aby dobré mladíky rychle prodali. Tímhle se tady kur.. fotbal. Za Morávkem jsou generace trenérů, kteří se z něj snažili něco udělat. A pak přijde někdo takový se známostmi a žere z toho. To mi vadí. Přitom z takového nákupu Sparta mohla hodně vytěžit. Kdo jiný než ona se Slavií by měl vládnout české lize?

Jan Berger • Michal Beránek Sport

Zrovna Slavia má teď finanční těžkosti.
Vím, bavili jsme se o tom s Vláďou Šmicrem. Dokonce se snad i ví, kteří lidi to tam rozebrali. Mezi námi – po fotbalové stránce je trošku na vině i Karel Jarolím, přestože je se dvěma tituly nejúspěšnějším trenérem v historii Slavie.

Počkejte, teď už vás asi na vymalování bytu nepozve.
V pohodě, my dva si takové věci dokážeme říct i do očí (smích). Ale zpátky ke Slavii se Spartou – chápu, že pokud se jim nedaří a lidi si pak přečtou, že ten a ten hráč bere osm milionů, tak jsou naštvaní. Přestože i jim je jasné, že mančaft nemůže laufovat furt. Něco takového dokáže snad jen Mourinho.

Uznáváte ho?
A jak! Kam vleze, tam má úspěchy. To musí být výborný psycholog!

Zvládnul by zkrotit i sparťany?
Stoprocentně. Moc bych ho Spartě přál. Není náhoda, že se mu tak daří. To si ale pište, že jakmile by do Sparty přišel, udělal by v kabině čistku. Já se divím Pepíkovi Chovancovi, že nějaký průvan už dávno neudělal. Bylo by to vhodné. Jenže vy se ho zeptáte, kdo vede Spartu a on odpoví: Trenéři Hašek s Kmochem. To mi hlava nebere. Vždyť na lavičce stojí on. To on je odpovědný.

Myslíte, že si to připouští?
Myslím, že ne. Bavil jsem se s ním o tom před deseti dny. Tvrdil jsem mu: Pepo, tady by se mělo něco zlepšit. Odpověděl, že to bych měl říct trenérům. Zarazil jsem se. Povídám: Vždyť při zápasech tam u té lajny stojíš ty!

Je to od něj alibismus?
(povzdech) Když on Pepíka nemůže nikdo vyhodit. Má od Macha doživotní smlouvu, to by musel jít sám.

Teď do něj dost šijete. Jak spolu vůbec vycházíte?
Velice dobře, jsme kamarádi. Kvůli tomu, že ho kritizuju, se určitě nechytneme. Jakmile se potkáme, vůbec nemá potřebu se o tom bavit. Takový už jsem, že se moc nehlídám. Proto třeba nemůžu dělat ve Spartě, mám se svou upřímností problémy. Lidem jsem vždycky říkal do očí, co si myslím. Tak jsem byl vychovanej.

Takže mu dokážete říct: Pepo, jsi můj kamarád, ale Spartě bys nejvíc prospěl, pokud bys odešel?
Dokázal bych to. Jenže vím, že by neodešel. Našel by si ve Spartě jinou funkci a trenérům by zase radil. Pozor – ono to v té Spartě není jenom v něm. Podívejte se na hráče. Nechci za každou cenu kritizovat Blážu, je to vynikající gólman. Ovšem poslední dobou dělá chyby, které nedělal. Bohužel – lidi stárnou. Je umění si to připustit a skončit. Není to lehké, ne každý je tak chytrý, aby už za své kariéry někam investoval a neměl pak na stará kolena prázdné kapsy. Takový Tomáš Skuhravý by teď měl na Spartě sedět v křesle s obrovským cigárem a být v klidu. Přestože si fotbalem vydělal dost, je z něj pomalu chudák. Tohle je kolikrát taky vina klubů. Slavný Gento jezdí s Realem na zápasy Ligy Mistrů po celé Evropě, chlubí se s ním. Tady? Sparta nevzala nebožtíka Kvašňáka nikam, ani Pepíka Vojtu. S lidmi, kteří něco dokázali, se v Česku pracuje velmi špatně.

Mluvíte i z vlastní zkušenosti?
Jelikož jsem ve Spartě chvíli pracoval, tak jsem si lecčeho mohl všimnout. Když vám před VIP čeká Pepík Vojta s Tádou Krausem, chtějí dovnitř, ale oni je tam nepustí, pak mi to přijde nelogické. Neumím si představit, že by v Bayernu nepustili Beckenbauera do VIP.

Cítíte nevděk, že vás ze Sparty před lety vyhodili?
To bylo za Košťála. Nějakou dobu jsem tam trénoval ligový dorost a tohle řešení mi bylo doporučeno. Tenkrát mi vnucovali, abych určité lidi stavěl a jiné ne. Nechtělo se mi, na to jsem neměl žaludek.

A co ten nevděk?
Takhle přímo bych to nenazval. Občas mě na nějaké vyhlašování pozvou. Já tam ale už nechodím, nezapadl bych. Že jsou lidi typu Košťál bohatí? Beru to, v pořádku. Ale ať zůstanou stejní, ne aby se nad vás povyšovali. Peníze budou, my nebudeme. Jsou lidi, které velké peníze nezměnily. S nimi se rád pobavíte. Jiní se bohužel nafouknou, přestože třeba ve fotbale nic nedokázali.

Jsme zase u pokory. Je to snad s českým fotbalem tak, že přitahuje lidi, kteří ji nemají?
Nevím, já se podobným jedincům zkrátka snažím vyhýbat. Proto na ligu ani tolik nechodím, radši na I. A třídu, na Duklu. Doba se zkrátka změnila. Týká se to i fotbalistů. Hodně z nich hraje ligu a myslí si: My jsme někdo.

Nepřijde vám, že je pro ně teď kolikrát důležitější jak na hřišti vypadají, než co předvedou s míčem?
Tetování a tak? No jo, už ho má i mladej Kadlec (smích). Ale ne, tohle je každého věc. Už za nás si pamatuju na Bobbyho Poláka, jak dbal o svou patku. Nebo Víťa Lavička, to byl taky fešák, běžně se česal před zápasem. I Honza Fiala si v Dukle než šel na plac nosil v kapse zrcátko a hřebínek. Tak to bylo, tak to je.

Opravdu to nemá vliv? Třeba argentinský trenér Passarella kdysi své svěřence nenechal nosit dlouhé vlasy. Měl za to, že je starost o zevnějšek odvádí od svého výkonu.
Hlavně se to nesmí řešit silou. Mně jako blonďákovi rostly černé fousy, jednou jsem si je nějakou dobu neholil. Tak za mnou přišel trenér Ježek a povídá: Honzo, jsi fešák, ale kdybys ty fousy dal dolů a trochu si zkrátil vlasy, bylo by to lepší. Co myslíte? Šel jsem k holiči. On na to jen: Vidíš, jak ti to sluší. I ti to jde líp (úsměv). Uměl to hezky podat. Pak to sám rád uděláte. Ale jinak to podle mého nehraje roli. Jestli se někdo dlouho strojí před zrcadlem nebo ne, to je jedno. Hlavní je, aby pak hrál dobře fotbal.

A nespustila se snad krize české reprezentace zhruba v době, kdy to na jejích srazech začalo vypadat jak na setkáních metrosexuálů?
Jasně, že jsou hráči, kteří si schválně vyhrnují rukáv, aby bylo vidět jejich nové tetování. To jsou hlupáci. Jenže já vidím problém hlavně v tom, že dneska ti kluci vlastně ani nemusí reprezentovat. Oni si řeknou, že mají peníze, nádherný auta, krásný ženský, a že tohle teda nepotřebují. Chyba. Pro každého musí být čest hrát za svou zemi. Ať mají všechny ty věci, co jsem řekl. Ale ať si zároveň odvedou svoje i na hřišti. Co si budeme povídat, český fotbal je ve sračkách. Kdyby nedávno Lichtenštejnsko dalo z té připitomělé standardky první gól, tak se kluci ještě potili. Ještě že se vyhrálo…

Nemá dnešní krize něco společného i s charakterem české reprezentace, kterou tak pošramotily všechny možné aféry typu večírek v hotelu Praha?
Předně – já jsem se dozvěděl, že těch věcí bylo víc. Akorát se o nich nemluví. Určitě přijde doba, kdy to vyjde na světlo. Pochopitelně je to hrozné. Hráč je profesionál, měl by si uvědomit, co si už nemůže dovolit. Vždyť ty kluky sleduje mezi kvalifikačními zápasy celý národ. Do pytle, když už se musí jít někam ožrat, tak ať vydrží až po srazu! Pokud to nezvládnou, tak jsou to blbci. Nechápu to.

Tím spíš, že toho asi bylo víc.
Ty aféry se ale musí rozlišovat. Petr Rada třeba odnesl případ s Kováčem čurajícím na veřejnosti neprávem. Vždyť tehdy už bylo po srazu! On je ten Kováč blbec, navíc nefotbalista, ale tohle je přece něco jiného. Nepřišlo mi fér, že i kvůli tomu se s Radou zametlo. Jasně, i on měl svoje chyby. Výroky typu: Národ chce hrát na dva útočníky, tak budeme hrát na dva útočníky. Hrozná blbost! Jenže Péťa měl hlavně smůlu. Český mančaft byl v krizi, Radovi nikdo nepomohl. Zkoušel všechno, nevyšlo to. Bohužel. A ten zmíněný Kováč nakonec ještě hrdě řekne, že končí s reprezentací. Panebože! Víte, kolik fotbalistů tímhle urazil? On, který vůbec neumí kopat. Nechci ho urážet, ale poté, co řekl, že už do reprezentace nechce, je u mě prostě jen hloupej člověk.

Zamluvili jsme otázku, zda může za krizi týmu pošramocený charakter.
Je spravedlivé říct, že fotbalový svět se hlavně hodně vyrovnává. Přičtěte k tomu generační výměnu českého mančaftu, taky to, že se mu zkrátka nedaří. Kdybych před dvaceti lety řekl, že si zahrajeme přátelák s Pobřežím slonoviny, pak bych slyšel, že jim musíme dát desítku. Dneska? Pche.

Kde má tedy český fanoušek brát naději, že zase bude líp?
Naděje je vždycky. Podívejte se třeba v lize na Plzeň. Mančaft hraje zajímavě, na fotbal tam chodí hodně lidí. Kluci, které vyhodili ze Sparty, teď ukazují, že to bylo neprávem. Že to v nich je. Jen mít tu trpělivost. Tak ji mějme.