Jágr řádí v NHL a chválí svého centra: Hraju s malým Lemieuxem
ROZHOVOR PŘÍMO Z USA - Podruhé za sebou byl vyhlášený první hvězdou zápasu. Podruhé byl kolem něj v kabině kolem největší frmol. „Určitě bych si přál, aby se mi takhle dařilo i dál, ale to pochopitelně slíbit nemůžu,“ vykládal Jaromír Jágr poté, co třemi body (2+1) sestřelil v domácí premiéře Rangers, tedy klub, z nějž odcházel do Ruska. „A pokud jde o bruslení, KHL mi moc pomohla,“ řekl Sportu.
I ve druhém utkání po comebacku do NHL jste zazářil, čekal jste vůbec, že vám to takhle půjde?
„Už jsem se cítil o něco líp než v tom minulém utkání (v Detroitu). Bylo to trochu jednodušší i v tom, že jsme měli hodně přesilovek. A určitě jsem to měl ulehčené tím, že jsem hrál s výtečným centrem. Ten (Claude Giroux) má před sebou velkou budoucnost, nemusíte o něj mít strach. Je to malý génius.“
Nepřipomíná vám někoho?
„Mě, když jsem byl mladší! (směje se) Je to malý Mario Lemieux. Vážně – má skvělé ruce, výborně vidí. Když s ním hrajete, musíte se pořád koukat, protože nevíte, kde všude ten puk může skončit.“
Zdá se, že by vám spolupráce mohla šlapat výborně, že?
„Snad jo, akorát bych asi měl ještě víc střílet, protože já ho pořád hledám, ale on je to spíš nahrávač než střelec. Na druhé straně je pravda, že i tady si člověk chce hezky zahrát a dát něco do prázdné branky, když je příležitost.“
Jste sám se sebou spokojený?
„Můžu slíbit, že se budu snažit hrát co nejlíp. To je hlavní. A musím i pracovat na svojí hře, to hřiště je tady tak malé, že si zase musím vžít nové věci, třeba rychleji zatáčet.“
Hrál jste poprvé doma, je dobře, že se vám daří i kvůli fanouškům? Ty jste si rychle získal na svou stranu.
„To jo, taky mi to přidá na sebevědomí. Ale zase je to pořád jenom příprava.“
Vy jste do Philadelphie šel i s tím, abyste mohl hrát na svém oblíbeném místě při přesilovce, což zatím funguje parádně...
„To ano, ale uvidíme, jak to bude vypadat během sezony, mohou přijít nějaké změny.“
Přiznejte – čekal jste, že vám úvodní zápasy až takhle vyjdou?
„Já jsem o tom nijak dopředu nepřemýšlel, pravda je, že jsem hodně trénoval. A i jsem změnil přípravu, vlastně jsem vůbec nechodil do posilovny, všechno, co jsem dělal, bylo na ledě, na kterým jsem strávil dost času. A piloval jsem i střelu, protože jsem věděl, že bude důležitá. Pokud jde o bruslení, v tom není takový problém, když jdete ze širšího kluziště na užší. Takže z toho hlediska jsem na tom líp, než když jsem odcházel do Ruska. KHL mi stoprocentně pomohla.“
Stejně jako jste o tom mluvil poté, co jste se po roční výluce v Omsku vrátil v roce 2006 do Rangers a prožil jste jednu z nejlepších sezon v NHL?
„Myslím, že jo. KHL je fakt výborná soutěž, hlavně se v ní hodně nabruslí. Takže z toho jsem obavy neměl a soustředil jsem se na to, co musím kvůli NHL zase získat. A to je síla a střelba.“
Zatím naplňujete očekávání, je to velká úleva?
„Pořád je to jenom příprava, nechci předbíhat.“
Už jste se v novém týmu pořádně rozkoukal?
„No, hlavně musím říct, že kabina Flyers je fakt obrovská. Je dlouhá snad pět set metrů, než dojdete z jedné strany na druhou. (usměje se) Je mnohem větší než naposledy v NHL v Rangers. V Madison Square Garden, což je stará hala, jsou vlastně jenom dvě místnosti, tady je jich asi dvacet. To jsem fakt ještě neviděl. Takže zázemí je tady parádní. Fakt jo.“
Na led ale nechodíte poslední, jak jste býval zvyklý. Na závěr vypochodoval z kabiny Danny Briere, nevadí vám to?
„Ne, nikdo nesmí zapomenout, že já jsem tady jenom na rok, abych mužstvu pomohl. Je tady něco zavedeného, což je správný a tak to má být. Až se vyléčí Chris Pronger (kapitán), ten podle mě chodí úplně poslední. A nechci to měnit, jsou věci, které jsou dané. Jasně, když jsem hrával v Pittsburghu a vrátil se na led Mario (Lemieux), i potom jsem chodil na led poslední já. Jenže to byla úplně jiná situace, byl jsem v klubu dlouho. Teď jsem tady fakt jenom na sezonu na výpomoc...“
