Pavel Bárta
20. prosince 2015 • 10:35

Opora dvacítky Zbořil: V zámoří už jsem si sjednal respekt

Autor:
Jakub Zbořil patří k nejnadanějším českým zadákům posledních let
TOP VIDEA
Zlín - Slavia: Škoda jako Poborský! Krásným lobem překonal Dostála, Slavia vede 2:0 Zlín - Slavia: Škoda jako Poborský! Krásným lobem překonal Dostála, Slavia vede 2:0
Chomutov - Mountfield HK: Hokejová paráda! 16letý Lauko vymíchal obránce Newtona Chomutov - Mountfield HK: Hokejová paráda! 16letý Lauko vymíchal obránce Newtona
VŠECHNA VIDEA ZDE

Nominaci na šampionát dvacítek neměl dopředu jistou nikdo. Ale upřímně, někdo ji měl jistější. Do téhle party patří brněnský odchovanec Jakub Zbořil, jeden z očekávaných lídrů defenzivy. Šikovný bek nové generace a nejvýš draftovaný český zadák za posledních deset let, jehož si v létě vyhlédl jako 13. v celkovém pořadí Boston. Nyní hraje za juniorku v kanadském Saint Johnu.



Dovede stejně dobře bránit jako útočit, umí se do toho i pěkně opřít. Jakub Zbořil před půldruhým rokem pomohl české osmnáctce vydolovat na mistrovství světa stříbro, z dvacítky ho však loni před šampionátem po dvou dnech odstřihli. Ale k tomu se nevrací. Teď je zpátky mezi svými, s výběrem vrstevníků, s nimiž objížděl turnaje do svého odchodu za moře.

Začátek soustředění prý připomínal sraz spolužáků po letech. Tolik jste se na sebe těšili?
„Těšili jsme se teda dost. Skoro všichni jsme spolu byli od šestnáctky, jen pár kluků se mezitím vyměnilo. Poslední dva roky jsme se trochu odloučili, pár nás zamířilo do Kanady, ale je super, že jsme se k sobě zase mohli vrátit.“

Taky jste po dlouhé době jediný český výběr, který ví, jak vyhrávat velké turnaje. Může to být na šampionátu dvacítek výhoda?
„V Česku není tolik talentů jako v Kanadě, ale my jsme tenkrát vytvořili parádní tým a skvělou partu. To byla naše největší síla, ve čtvrtfinále jsme porazili Rusy v prodloužení a v semifinále to tak dokázali uhrát proti Kanadě. Hlavně ta parta, že jsme drželi pospolu, to nám pomáhalo.“

Její sílu prověří krizové situace. Bude hodně důležité, jak se vypořádáte se zápasy ve skupině?
„Bude. Máme s tím zkušenost právě už z osmnáctky. První zápas s Dánskem jsme vyhráli 9:2. To víte, nosy trošku nahoru, a druhý den Amerika. Dostali jsme 0:3. Každý najednou akorát křičel, bylo to docela rozházené, rozpadlo se to do skupinek. Přišel pan Hnilička (manažer týmu) a trenéři a vyprávěli nám báječný příběh o hokejovém bohu. Jak se tým musí stmelit a jak tomu musíme věřit, že to štěstí nemůžeme mít jen tak, musíme za ním jít, makat na tréninku, i před zápasem na rozbruslení, pak se nám odrazí nějaký šťastný puk a rozhodne zápas. Slyšeli jsme, jak to bylo v Naganu a tohle všechno. Byl to magický okamžik, seděli jsme na chodbě, každý se podíval na souseda vedle sebe. Od té doby, co jsme odešli z pohovoru, se tým stmelil.“



Jste připravený na roli jednoho z lídrů dvacítky?
„Nejsem ten typ, co by řval v kabině. Ale když se někomu třeba něco nepovede, bude smutnej, určitě ho podpořím. A spíš se budu snažit jít příkladem na ledě. Makat, hrát tvrdě. Mně udělá radost gól, ale i hit na otevřeném ledě. Taky ostatní to vždycky vyburcuje a pak to šlape dobře.“

Zapojit se do útoku, střílet góly, to docela umíte...
„Snad jo, i když střílím jen zápěstím, protože jsem nahoře a tam není moc času. Blokaři jsou v naší lize docela dobří. Je to asi můj styl. Začal jsem s tím minulou sezonu, kdy jsem doplňoval útok a byl všude. Teď už to ani nejde nějak výrazně změnit. Byl jsem draftovaný, berou mě jako určitý typ obránce. Chce se po mně, abych tak hrál. Takže v tom pokračuju.“

Dovedete se i poprat?
„Minulou sezonu trenéři nechtěli vůbec, abych se rval. Byl jsem v týmu první rok, ještě k tomu Evropan, spíš si přáli, abych dal gól v přesilovce nebo tak, potřebovali mě na ledě. Tento rok se to trošku změnilo, už bych měl být lídr a zastávat se mladších kluků. Takže pokud někoho zramlují, tak bych tam měl skočit, i když sám bitky nevyhledávám. Zatím jsem měl asi tři. Dvě nebyly nic moc, ta vůbec první proběhla bez rukavic. Proti Charlottetownu, kde hraje (spoluhráč z dvacítky) Filip Chlapík. První ránou jsem toho kluka knokautoval. Otřes mozku, vypadl na čtrnáct dní.“

Takže jste docela zabiják.
„Bylo to asi štěstí amatéra (směje se). Měl jsem docela strach, tak jsem se do toho chtěl opřít.“

Jdou po vás v kanadské juniorce?
„Po první bitce už si na mě tolik nedovolovali. Byl to tehdy druhý přípravný zápas, pak po mně spíš pokřikovali, ale už jsem si zjednal respekt. V týmu mě přijali parádně, tam se spíš smáli mojí výslovnosti, hlavně ze začátku. Ale s tím jsem i počítal.“

Mezitím jste prošel kempy Bostonu. Co tam na vás zanechalo největší dojem?
„Oslnil mě ten servis, a jak všichni makají. Ne, že by mi z toho spadla brada, ale otevřelo mi to oči. Ví se, že jsem neudělal běžecký test. Sledoval jsem při něm Marchanda. Tři úseky se po sobě měly zaběhnout pod minutu. On to skoro celé sprintoval a třikrát zaběhl za 54 vteřin. To jsem zíral.“



Takže to byla i škola, že talent nestačí, už víte, kde přidat, abyste se dostal do NHL?
„O Bostonu se říká, že na tyhle věci hodně dbají. Všichni musí mít například tuk pod deset procent, hráči dostávají docela čočku. Škola to opravdu je a nejen v tomhle. V kempu mi například říkali, že mám zlepšit návyky na tréninku, být všude první, víc se rvát o puk a podobně. Trenéři zohledňují úplně všechny maličkosti. Dávám si na to pozor. Jednou chci hrát NHL, Boston je jedním z tradičních klubů. Pro mě by byla obrovská čest za něj nastoupit. Budu dělat, co ode mě vyžadují.“

Obdivujete někoho z týmu?
„Když jsem viděl v kabině poprvé v životě zblízka Zdeno Cháru, měl na sobě jen elastické trenky, jinak byl celý vysvlečený. Obrovskej, žádnej tuk, namakanej. Neskutečný! Pak tam je Torey Krug. Menší hráč, ale má (ukazuje) takovýhle stehna. Vyprávěl nám svůj příběh. Nebyl draftovaný, ale strašně chtěl hrát NHL. Oprostil se od všech kamarádů, všechno hodil za hlavu a dal si jen jediný cíl. Zavřel se do bytu, kde jen spal, neměl přítelkyni, nic. A tvrdě na sobě makal. Ráno výběh, pak do posilovny, na trénink, to byl celý jeho den. Dosáhl svého.“

Je to inspirace i pro vás? Jak jste někde řekl, do juniorky jste šel i proto, abyste zlepšil svoje chování.
„Změna je už v tom, že odejdete od rodiny. Člověk je dospělejší, samostatnější. Na ledě jsem měl zase takové problémy, že když jsem se třeba naštval, sekal jsem hokejkou do mantinelu, jakmile se něco nepovedlo, kroutil jsem hlavou, svěsil ramena. Kdybych v tom pokračoval, asi by to nevypadalo dobře. Ještě mi to tedy občas ujede, mám to v povaze. Ale zlepšil jsem se.“

S čím vás vyprovázeli ze Saint Johnu na mistrovství světa dvacítek?
„Měl jsem pohovor s manažerem Sea Dogs. Kladl mi na srdce, abych si zachoval pokoru, nechoval se jako hráč, co prošel prvním kolem draftu, ale jako normální kluk, abych makal v tréninku, v zápasech. Z našeho týmu tam bude ještě Thomas Chabot, který byl draftovaný do Ottawy. S ním jsme se spíš štengrovali, že budeme hrát proti sobě.“

S Kanadou se ale můžete střetnout nejdřív až v play off . Jste schopni to i bez Jakuba Vrány a Davida Pastrňáka zvládnout jako před půldruhým rokem na osmnáctkách?
„Musíme místo nich najít další tahouny. Věřím, že je máme. Pavla Zachu, který má neskutečnou bombu, najdou se další, kteří to tam dají. A hlavně musíme hrát dobře jako tým.“