Vincour hledá v Kazani pevné místo a je rád za pozvánku
"Každého samozřejmě potěší, když dostane pozvánku do reprezentace. Bude záležet jen na mně. Uvidíme," řekl novinářům Vincour, který v této sezoně nasbíral ve 36 zápasech osm bodů za šest branek a dvě asistence. Odchovanec brněnské Komety si po šesti letech strávených v zámoří zvyká na evropský hokej a během sezony hledá pevné místo v sestavě.
"Já se cítím trošku jako takový bágl. Jsem všude. Záleží jen na mně, jak se s tím vyrovnám a poperu. Musím si důvěru trenéra získat," doufá Vincour, že mu trenér Valerij Bělov najde pevné místo v jedné z formací a nebude stále měnit spoluhráče. "Každý hraje hokej, aby předvedl to nejlepší, o to se snažím i já. Uvidíme, jak to půjde dál."
V NHL má Vincour na kontě z 88 zápasů 16 bodů za sedm gólů a devět asistencí. V Rusku si zvyká na jiný styl hokeje i života. "Už jsem se zadaptoval a poznal, o co jde a jak se tam hraje. Den ode dne je to lepší a lepší," prohlásil.
V Kazani jsou nejvyšší ambice a podle Vincoura je to na chodu týmu znát. "Kazaň každý rok nebere nic jiného než první místo. Chce vyhrát Gagarinův pohár. Jako tým hrajeme dobře, jsme na špici. S Astanou se pereme o první místo. Měli jsme bohužel chvilku výpadek formy, že se nám moc nedařilo, ale zaplaťpánbůh, že jsme všichni zůstali v prvním týmu. Rozhodovat se bude až v play off," doplnil Vincour.
V Rusku si musel také zvyknout na pobyt na báze před zápasem. "Já jsem se s tím ještě nikdy nesetkal, takže pro mě to bylo všechno nové. Ale člověk si na to zvykne. Je to ale přeci jen něco jiného. Jsme tam pod stálým dohledem čtyřiadvacet hodin denně. Člověk fakt jen hraje hokej a trénuje, na nic jiného není čas," uvedl Vincour.
Někdy je to prý i náročné na psychiku. "Jsou dny, kdy si člověk říká, že to dál nejde. Ale každý musí být mentálně silný, mít to v hlavě srovnané. Každý den se může cokoliv stát a je potřeba být optimista," uvedl Vincour. Občas se zajde v Kazani podívat na fotbal. "Jinak s programem, jaký máme, bohužel vůbec není čas na nějakou větší prohlídku města, které je krásné."
Z ruštiny zatím za půl roku moc nepochytil. "Vystačím si s angličtinou. Snažím se rusky mluvit, je to docela podobný jazyk jako čeština. Takže nějaké srandičky nebo sprostá slova zvládnu, ale že bych se pouštěl do nějakých větších rozhovorů, to nehrozí," usmíval se Vincour.
Azbuku ale nezvládá. "Přijde mi to jako nějaké obrázky a jsem úplně ztracený. Když s někým hrajeme a je to v azbuce, tak bych ani nevěděl, kdo to je, když se nepodívám na logo. V týmu je ale hodně cizinců, dávají nám rozpis v angličtině," dodal Vincour, který má v týmu například kanadského beka Shauna Heshku, amerického útočníka Tima Stapletona či Fina Janneho Pesonena.
