Jarda Špaček si na mně pochutnal, řekl nováček Lukáš Kovář

"Jarda Špaček si na mně docela pochutnal. Dělali jsme takové cvičení na obratnost a power skating. Docela jsem si máknul. Ale jsem rád, protože se do toho potřebuju dostat. Zůstal jsem proto na ledě déle, abych byl připravený," řekl novinářům Kovář. Naposledy byl na ledě v neděli 5. května na Oddset Hockey Games v duelu s Finskem. "Víceméně týden jsem nic nedělal a počítal s tím, že mám konec sezony. Vypnul jsem hlavu a jen odpočíval, takže se do toho musím dostat."

Nebude to ale podle něj problém. "Není to tak těžké jako třeba v letní přípravě. Týden není až tak dlouhá doba. A hlavně ten dnešní trénink byl docela náročnější," usmíval se.

K týmu se připojil v pondělí večer a měl trošku hektickou cestu. "Potřeboval jsem se z Ostravy dostat do Vídně, kde jsem měl odlet. Jel jsem vlakem přes Břeclav, kde jsem měl asi dvě minuty na přestup. Do toho jsem ještě sháněl hokejky, se kterými byl problém. Nepřišly mi ze Švédska, takže jsem je ve Vítkovicích neměl u sebe. Přivezl mi je masér z Komety Brno. Jsem rád, že už to mám za sebou," líčil.

Malou naději na dodatečnou nominaci v sobě uchovával. "Když mě trenéři vyřadili po Švédských hrách, říkali, že existuje malá šance, kdyby se někdo zranil. Že mají víc možností, ale malá šance je, tak abych nejezdil nikam na dovolenou. Když jsem viděl na telefonu, že volá (manažer týmu) Martin Loukota, už jsem tušil, jaké má zprávy," prohlásil Kovář.

Bude spolu se čtveřicí útočníků Milanem Gulašem, Lukášem Kašparem, Michalem Vondrkou a Martinem Růžičkou čekat, zda se vejde na soupisku. "Nečekám, že bych hned hrál, ale budu se připravovat tak, abych mohl kdykoli nastoupit. Není to úplně sranda se tak narychlo zapojit, ale co mi zbývá. Musím se s tím nějak vyrovnat," uvedl.

Pokud by byl na soupisku zařazen, trenéři si od něj slibují fyzickou hru. "Když má někdo takové parametry jako já, čeká se to od něj. Každý využívá své přednosti, počítám s tím," řekl dvoumetrový zadák vážící 107 kilogramů.

První dva zápasy českého týmu na turnaji proti Slovensku a Švédsku si nenechal v televizi ujít. "To sledovalo celé Česko. Sledoval jsem i to, jak je na tom Roman Polák. Hlavně jsem doufal, že to nebude vážné, protože člověk nikomu nepřeje zranění. Mám z toho takové smíšené pocity, že tu jsem na úkor někoho, kdo se zranil," prohlásil Kovář.

Na konci března se zařadil jako jeden z řady nováčků do přípravy reprezentace a nakonec se dostal až tak daleko, jak ani nedoufal. "Před začátkem přípravy jsem si říkal, že šance je opravdu minimální. Takřka žádná. Postupem času procenta trochu přibývala, ale spíš jsem to bral tak, že na mistrovství bych se mohl podívat někdy v budoucnu. Letos jsem to nebral za reálnou věc," řekl.

Po hektickém pondělí teprve vstřebává první dojmy z dějiště šampionátu a běloruské metropole. "Doléhá to na mě postupně. Hlavně pozornost médií, tím je mistrovství světa specifické. Na to nejsem úplně zvyklý. Jinak kluky znám a hokej zůstává pořád stejný," podotkl Kovář.

Neobyčejný byl ale počet gratulací, které mladý vítkovický obránce dostal. "Samozřejmě, už od rány mi pípaly esemesky od kamarádů. Jen přítelkyně možná nebyla úplně šťastná, že se jí nebudu věnovat. Ale to říkám v nadsázce," dodal Kovář.