Potvrzení Ščasného ve Spartě? Teď už se za alibi neschová
To, že se dočasný mandát Zdeňka Ščasného ve Spartě mění v trvalý, není překvapení, vše k tomu směřovalo. Jestli jde o správný krok, se teprve uvidí, koncepční řešení to však není. To by totiž Ščasný musel přijít na Letnou už před třemi roky, kdy se po ztrátě téměř jistého titulu hledal nástupce odvolaného Martina Haška.
Největší český klub se tehdy probíral řadou kandidátů, nicméně bývalý trenér Žižkova, Kréty, Panathinaikosu, Mostu, Mladé Boleslavi a Debrecínu mezi nimi nebyl, jeho jméno zkrátka nepadlo. Chodil doma v Roudnici nad Labem na ryby a zdálo se, že se nad ním defi nitivně zavřela voda. Na uvolněné místo ve Spartě zatím nastoupil Vítězslav Lavička, Ščasného chvíle přišla až letos v dubnu.
Po nečekaném návratu dostal jasné zadání. Obhájit titul. Přitom to tehdy neměl vzhledem k pětibodovému náskoku Plzně ve své moci, což neopomněl zdůraznit. Těžký úkol nesplnil, ani když dosud stoprocentní Viktoria začala krvácet tak silně, že vrátila soka do hry. Co se dlouho zdálo jako utopie, byla najednou realita, sparťané měli dostihy za ligovým zlatem opět ve své moci. Jenže stejně jako předtím pod Lavičkou v této sezoně už poněkolikáté v klíčovém momentu zkolabovali a vzájemný zápas s Plzní na svém stadionu prohráli.
Vyčítat Ščasnému, že šanci, s níž už nikdo nepočítal, se svým týmem nevyužil, by nicméně nebylo fér. Ve vypjatém závěru sezony měl velmi malý prostor k tomu, aby Spartu výkonnostně pozvedl, zvlášť když bylo třeba se soustředit na uhájení druhé příčky. Myšlenky na novoty a experimenty v rozestavení tak musely jít stranou, prioritou bylo v nelítostném souboji s ambiciózním Jabloncem přežít. A to se navzdory hlasům znalců zákulisí, kteří Spartu dlouho dopředu pasovali na třetí místo, povedlo poměrně s přehledem.
Nedostatek času přitom nebyl pro Ščasného jediným problémem, s nímž se potýkal. Hlavním úskalím bylo, že po svém předchůdci zdědil realizační tým i hráče, které si sám nevybral ani nepřipravil. To je samozřejmě z pohledu každého trenéra velká svízel, nota bene když má Ščasný třeba o složení, trénovanosti a vystupování hráčů diametrálně odlišné představy než Lavička. Z jeho kritických vystoupení po většině zápasů to ostatně bylo jasně patrné.
Je to také Hřebíkova prohra
Pokud jde o realizační tým, na pozici prvního asistenta si z Teplic přivedl Stanislava Hejkala a je jasné, že v personální obměně bude pokračovat. Mluví se především o odchodu Václava Jílka a trenéra brankářů Pavla Srníčka, tedy dvou mužů spjatých s Jaroslavem Hřebíkem. A právě osoba sportovního ředitele Sparty je dalším faktorem, který Ščasného misi znesnadňoval – minimálně z trenérova pohledu. Je veřejným tajemstvím, že vztah Ščasného s Hřebíkem má ke konstruktivní spolupráci asi stejně daleko, jako dejvická voda k luxusnímu šampaňskému. Dvě odborná ega si zkrátka nesedla a jejich koexistence se změnila v kolíkování vlastních území a sfér vlivu s tím, že Ščasný chtěl Hřebíkův účinek na A mužstvo omezit na úplnou nulu. To se mu nyní zřejmě vyplní.
Potvrzení Ščasného ve funkci se tedy dá interpretovat i jako Hřebíkova prohra: uznávaný, ale zároveň také povahově složitý expert nyní bude rád, když situaci ustojí coby šéf mládeže, což je mimochodem jeho hlavní náplň práce v klubu.
Do nové sezony tak Ščasný půjde s lidmi, kterým absolutně věří, a bez toho, že by mu do práce někdo kecal. Cíle však zůstávají ty nejvyšší, postup do Ligy mistrů či aspoň Evropské ligy je absolutní povinností, zisk titulu pak naprostou nezbytností.
Prudký kouč přitom musí počítat s tím, že pro své případné selhání už nebude mít žádné alibi, maximální pravomoc totiž zároveň znamená i maximální odpovědnost. A tu zrovna v případě trenérů umí klubový boss Daniel Křetínský vyvodit rychle a nekompromisně.
