Čajánek nemusí nic dokazovat. Je dobře, že bude ještě bavit i štvát
Zvednul nad hlavu vysněný pohár, mocně oslavil svůj první extraligový titul a na pár týdnů se ztratil. Nechal za sebou otazníky, měl je dlouho i sám v sobě. Čekal, zda se v jeho srdci opět rozhoří hokejový plamen. Stalo se, Petr Čajánek si minimálně o rok natáhne svou bohatou kariéru.
Nikomu nemusí nic dokazovat, po extraligovém titulu tuplem ne. Ve svém rozhodnutí byl naprosto svobodný. Nenechal se přemlouvat, zatlačit do kouta. Rozhodl se sám.
Neodcházení kapitána je pro Zlín skvělou zprávou. V Baťově městě je jeho hodnota vyšší než umění nejlepších hráčů světa. Jakkoliv se to může zdát přehnané, tady vám to všichni podepíší.
Ačkoliv šel Čajánek do minulé sezony s tím, že je jeho poslední a postupně se ve svém názoru utvrzoval, zlatá medaile mu plány roztrhala. Už když pár desítek minut po pátém finále s Kometou prohlásil, že úspěch je opojný, bylo zjevné, že se to v něm láme. A nakonec zlomilo.
Dobře pro celou extraligu, která už přišla o Straku s Nedvědem, hrozí odchod Tona. Je fajn, že srdcerváč Čajánek zase bude bavit, dráždit, štvát. A sesadit Zlín z trůnu bude pro konkurenci mnohem větší výzvou, než kdyby útočníkův dres visel od září pod stropem stadionu. Na to je vždycky dost času.
