Šampionát po 11 letech v Česku: Stejná hala, ale snad jiný konec!
Nikdy nezapomenu na ten pocit, jak jsem v tehdejší Sazka Areně sledoval čtvrtfinále s Amerikou. To, co přišlo po prohraných nájezdech, se mi navždy zarylo do paměti. To ticho, které se rozlehlo po hale. Seděl jsem ve čtvrtém patře, uzávěrka se kvapem blížila. Bleskově jsem se snažil popsat to, co jsem viděl kolem sebe.
A hlavně na ledě. Jak hráči nechápali, co se stalo. Jak seděli jako bez duše na střídačce. Smutek se rozlil nejen po hale. Ale po celém Česku. Po báječné základní části, kdy tým soupeře odrovnával, přišla drtivá realita. A vyřazení. Ve své novinářské kariéře jsem od té doby nezažil, aby ten smutek fanoušků byl tak hmatatelný. A silný. Aby tolik lidí najednou brečelo. Abych potom při rozhovorech viděl tolik utrápených obličejů. Psal se rok 2004.
Teď zpátky rychle do reality. Znovu stejná hala. Opět sedím ve čtvrtém patře, i když naproti. Uplynulo jedenáct let, hala už má jiný název. Jiná sestava. Ale pár věcí se nemění. Na ledě hlavně stálice se jménem Jaromír Jágr. Už ne v roli spasitele. Ale opět toho, kdo sklízí největší ovace. A hráče, který když je nejhůř, vždycky něco vymyslí. Nebo je ve správný moment na správném místě. Přesně jako včera při prvním českém gólu.
První zápas jasně naznačil, že Česko pohltí hokejová mánie. Když jsem se šel podívat chvilku před utkáním ven, uslyšel jsem ohlušující dunění. To skupinka bubeníků rozehrála svou show. Lidé s pomalovanými obličeji tleskali, točili si to. Zápas otevřel nápaditý ceremoniál, který ještě přiživil v lidech pocit národní sounáležitosti. Ten se rychle rozprášil po celé hale. Když našvihaná aréna spustila skandovaný potlesk, až z toho šel mráz po zádech.
Takový, který jsem prožíval už v roce 2004 v základní části. Přesto věřím, že tentokrát to nebude mít tak smutné a plačtivé rozuzlení. Tenhle tým má na to, aby hokejovou euforii dokázal držet až do konce turnaje. Jak se říká: nikdy nevstoupíš do stejné řeky. Věřím, že ani tahle hala nemůže podruhé prožít něco podobného… Takže podepisuju slova, která v češtině pronesl René Fasel, šéf mezinárodní federace: Do toho!
