ROZHOVOR | V neděli ráno se bývalý tenista Petr Korda doma na Floridě probíral jen ztěžka. Vždyť celou noc probděl s rodinou u počítače, když sledoval, jak si vede jeho dcera Jessica na turnaji v australském Melbourne. Pak jí poblahopřál po telefonu, na oslavu si dal skleničku vodky. Zalehl až po páté ráno, spal asi jen dvě hodiny. „Moje trofeje pro mě v tuto chvíli nemají vůbec žádnou cenu,“ říkal.
Televizní přenos neměl k dispozici, a tak mohl Petr Korda sledovat na internetu jen skóre své dcery Jessiky na turnaji v Austrálii. O to byl napjatější. Trnul u pokažených jamek. „Říkal jsem si, že jí mohly pracovat nervy. To hřiště je tak brutálně těžké, že jakákoli maličkost vás tam stojí hrozně moc,“ říkal 44letý vítěz tenisového Australian Open 1998.
Prý jste dceři do telefonu po turnaji pogratuloval, že jste na ni pyšný a že se o puttech na tři údery pobavíte později. Je to tak?
„Moc si nepamatuju, co jsme si říkali. Ale musíte se dívat dopředu. Je to velký moment v jejím životě a s Reginou (manželkou) jsme strašně rádi, že jsme jí k tomu mohli být nápomocní. Teď je její čas, aby roztáhla svá křídla a hrála to, co si myslím, že může hrát.“
Vaše dcera má za cíl být světovou jedničkou, v tomhle ohledu vás chce předběhnout. Má na to?
„Nikdy jsem nemluvil o možnostech svých dětí a neudělám to ani teď, když jsem emocionálně opit. Ale určitě má na to být velkou golfistkou. Záleží čistě jen na ní. My jí v tom pomůžeme, aby měla možnost jít si za svými cíli.“
Jako bývalý sportovec to můžete posoudit. Co může takové vítězství změnit v dceřině kariéře?
„Hodně. Strašně moc věcí. Hlavně vidíte, že veškerá dřina, pot, se vám v něco proměnily. Že ta práce dává smysl. Je strašně těžké pracovat a prakticky nemít výsledky. Ten teď přišel.“
Jessica hezky mluví o tom, jak chce v golfu překonat vaše tenisové úspěchy. Těší vás to?
„Hrozně moc. Rivalita je dobrá. Ale já to neprožívám tak, že mě předběhne. Teď je její moment, můj už vlastně byl. Čím více bude její hvězda zářit, my s Reginou budeme strašně moc spokojení.“
Po vítězství vystřihla i nůžky jako vy na Australian Open 1998. Jste rád, že vás okopírovala?
„Asi ji požádala australská média. Nejde o to, jestli mě kopíruje. Je to její moment, ona s ním nakládá. Moje trofeje pro mě v tuto chvíli nemají vůbec žádnou cenu, když vidím, že může zvednout tu svoji.“
To chápu. Jessiku jste hodně provázel, ještě loni jste jí dělal caddyho. Co vás vedlo ke změně?
„Vždycky byl plán, že jí pomůžu rok. A ten skončil. Je dobré, aby byla sama. To neznamená, že my se ženou nebudeme jezdit na turnaje. Když bude třeba, určitě jí pomůžu. Ale chci chodit za šňůrami, kde jsou diváci. Můj plán byl být tátou, já nikdy nechtěl být trenérem ani caddym. Také mám firmu, ke které mám určité povinnosti. Jsou tu její sourozenci. Nelly je třináct let, Sebastianovi jedenáct, taky potřebují pomoct. Je čas jezdit s nimi a být s Jessikou co nejblíže v kontaktu.“
