František Prachař
6. června 2016 • 11:50

Nedržte se jen plánu, ale také svých pocitů, říká Mužík, patron Superlife

Jiří Mužík, nový patron aplikace Superlife.
TOP VIDEA
Mladá Boleslav - Olomouc: Bum! Rozhodčí se po buly skácel na led Mladá Boleslav - Olomouc: Bum! Rozhodčí se po buly skácel na led
Málaga - Granada: Famózní Ochoa! Hostující gólman předvedl úžasný zákrok Málaga - Granada: Famózní Ochoa! Hostující gólman předvedl úžasný zákrok
VŠECHNA VIDEA ZDE

Vicemistr Evropy na 400 m př., národní rekordman a spolutvůrce velké české atletické éry na začátku 21. století. V současnosti je Jiří Mužík úspěšným osobním trenérem profesionálů i amatérů. A nyní se stal i patronem aplikace Superlife. Rekreačním sportovcům přichystá řadu výzev. V následujícím rozhovoru objasňuje svůj přístup k pohybu, k němuž si došel i díky vážnému zranění kolena.



Jak se změnilo vaše vnímání sportu a pohybu poté, co jste přestal závodit na nejvyšší úrovni?
„Budu celoživotní sportovec. Nějakou dobu na úrovni, ale dřív nebo později ji člověk musí opustit. Vrcholový sport je jen na omezenou dobu, takže je pro mě přirozené, že teď pomáhám jako trenér. Baví mě to a naplňuje.“

Nechybí vám velké výkony?
„Kdyby to bylo ze dne na den, bude to těžké. Já měl vážné zranění kolena a pokoušel jsem se dlouhou dobu vrátit zpátky do vrcholové atletiky. Bojoval jsem o to několik let, byl jsem na slušné úrovni, ale mezitím jsem začal dělat i trenéra. Takže jsem měl přechod pomalou nenásilnou formou. Tak to má být. Pro mě je super, že můžu být pořád součástí sportu.“

Co lidem chcete předat ze svých zkušeností?
„Velkou výhodou je, že atletika se dá aplikovat skoro na všechny sporty, protože většina jich je o běhání. Fotbal, házená, ragby, tenis a další. Běh je důležitou součástí výkonu. Dá se pracovat na rychlostních dovednostech, umět rychle akcelerovat a být co nejdřív u míče a míčku. Kondiční stránka je důležitá. Umět krásně běhat není na škodu. A pak jsou sporty, kde to není tak důležité, třeba bojové sporty. Ale atletika je perfektní na rozvoj kondice, takže atletika a silová příprava dokáže zlepšit každého sportovce. Je to o propojení a efektivitě.“

Trénujete i rekreační sportovce. Co nejvíc potřebují?
„Dělám to formou, aby mohli společně trénovat výkonnostní i rekreační sportovci. Je to o rychlosti, technice, obratnosti. Rozdíly vznikají spíš u vytrvalostní aktivity, což se dá dělat individuálně. Mně stačí kousek plácku a mám tam sportovce všech úrovní. Muže i ženy.“

Řada sportovců má pocit, že se u sportování musí zničit a unavit. Vysvětlete, v čem spočívá efekt kratší intenzivní zátěže?
„Dnes už se ukazuje v řadě sportů, třeba v hokeji, že to funguje. Nikdy jsem nechápal, proč jezdí dlouhé štreky na kole a opomíjí dynamiku a rychlost. Dnes vidíte kondičního trenéra v Liberci, který to dělá jinak a hned pomohl k titulu. Na druhou stranu, všude musí být základ, ten se buduje určitým objemem. Zpočátku je intenzita nižší a objem vyšší, pak se to prohodí. Pokud potřebujete formu delší čas, musíte mít určitou vytrvalost. Tak s lidmi pracuji a vyplácí se to. Pak člověk nevydrží pár týdnů, ale celou sezonu.“

Chtěl byste právě tohle předat lidem coby patron aplikace Superlife?
„Tak by to mělo být. Každý začíná na určité úrovni. Tohle musí být určitým způsobem zohledněné, aby se lidé neničili.“

Proč lidé často neumí najít správnou míru? Buď sportují moc, nebo málo.
„Srovnávají se obvykle s těmi, s nimiž by se srovnávat neměli. Lidi se často neodhadnou a nechají se strhnout okolím. Lidi se přeceňují, těch je moc. Nemají kolem sebe trenéry, kteří by jim dali informace. Spíš sází na obecné rady, které mohou být mířeny na jinou skupinu lidí. Nejlepší je využít rad zkušených lidí. Problém je, že dnes je trenérem skoro každý. Víkendové kurzy a certifikáty do toho vnáší chaos. Sportuju celý život a pořád sbírám nové informace u malých dětí i o dospělých. Dělal jsem sport vrcholově a studoval kvůli tomu školu. Je to stejné jako dlouhodobý a systematický trénink. Zkratky nefungují a spíš můžou ublížit.“
Může za tento váš přístup i to, že jste poznal řadu přístupů kvůli těžkému zranění?
„Celou kariéru jsem byl v pohodě a deset let jsem běhal bez zakázaných látek na nejvyšší úrovni. Měl jsem i štěstí, zdraví drželo, ale šel jsem tomu naproti poctivou regenerací. Nikdy jsem to nezanedbával, věnoval jsem se svému tělu. Bohužel pak přišlo velké zranění kolena a to mě vyhodilo ze sportu. Dnes vím, že mi to pomohlo, protože radím lidem se zkušenostmi člověka, který sportoval na maximum a byl téměř pořád zdravý. Pak jsem se zranil a vím, jak se v této pozici vrátit zpátky a pochopit i ostatní, kteří mají podobný problém. Vše má určitou návaznost.“

Popište tedy ideální cestu k sportovnímu cíli pro rekreačního sportovce.
„Strašně důležitou součástí tréninku je regenerace. Je to nedílnou součástí. Kdo hodně trénuje, musí hodně odpočívat. Masáž, sauna, vířivka, fyzioterapie. A že je to drahé a časově náročné? Zranění je na delší dobu a je dražší. Důležité je nepřemáhat se. Lidi nesmí napodobovat vrcholové sportovce. Řada lidí se pro něco nadchne, zblázní se a chtějí za dva týdny běžet maraton. Z toho jsem hotový. Dělejte jen výkony, na které jste připravení, jinak vás to rychle unaví a znechutí. Kdo má nadváhu, nezbaví se jí zběsilým sportováním, ale správnou výživou.“

Máte ještě nějakou osobní sportovní výzvu?
„Momentálně ne. Naplňuje mě spíš věnovat se ostatním. Udržuju se v kondici, protože bez ní bych se cítil špatně fyzicky i psychicky. Mám vyzkoušené, že když nějakou dobu nesportuju, jsem nevrlý. Dělám to pro sebe, když nemám chuť, nejdu, když ji mám, jdu klidně dvakrát denně. To doporučuju, nedržte se plánů, ale svých pocitů. V tom má přece každý rekreační sportovec obří výhodu, je svým vlastním pánem.“

Témata:  Mužíksportsuperlife