24°C
Stříbrný olympijský medailista Krčmář: Už devět let miluje výživovou specialistku
Byla první, komu volal. „Ale mluvili jsme spolu asi jen tři nebo čtyři vteřinky,“ hlásil biatlonista Michal Krčmář (27) po senzačním stříbru. Řeč je o jeho přítelkyni Romaně (27), která má na olympijském úspěchu rodáka z Vrchlabí lví podíl!
Jak jste závod prožívala?
„Koukala jsem u rodičů na Moravě a se ségrou. Byl to zážitek, který se nedá slovy úplně vyjádřit. Ohromný nával emocí, pláč, křik… Až po závodě jsem si všimla, že mám úplně rozškrábanou ruku. Asi jak jsem byla nervózní. Pořád mám pocit, že mi to ještě nedochází…“
Neskutečný zážitek to musel být i pro Michalovu babičku s dědou, u nichž odmala kvůli biatlonu vyrůstal.
„Ano. Michal není vnuk, berou ho jako syna. Bydlel u nich od základní školy. Určitě to ohromně prožívali. Vůbec jsem se jim nemohla dovolat…“
Co jste říkala na ty slzy při rozhovoru?
„Brečeli jsme všichni s ním. To nešlo zadržet. Tohle byl asi nejsilnější zážitek, co jsme spolu prožili.“
Je takhle citlivý i doma?
„Že by každou chvíli brečel? To ne. Ale umí dát emoce najevo. A tohle byla obrovská síla okamžiku. Uvědomil si všechno to úsilí, které do toho za ty roky dal a kolik lidí mu pomohlo.“
Byla jste první, komu volal…
„To bylo hrozně rychlý. Já ho ani neslyšela. Všude kolem byl hluk. Byla jsem moc ráda, že se ozval. Zároveň jsem se docela divila. Říkala jsem si, aby si hlavně udělal, co po závodě potřebuje a užil si to.“
A jak vypadal telefonát číslo dvě, kdy už měl klid?
„Slzy se hrnou do očí pořád… Ale já už vlastně ani nevím, jestli jsem brečela, bylo toho za ten den hodně. Ty emoce jsou hrozně silné, to nejde popsat. Hlavně jsem mu gratulovala. A pamatuju si, že bylo z toho rozhovoru cítit, jak si to užívá.“
Stihli jste to doma oslavit?
„Přiťukli jsme si, zase si pobrečeli. Ale já to nechtěla s oslavami přehánět. Olympiáda teprve začíná. Ta pořádná oslava s celou rodinou bude až po olympiádě.“
Všichni se shodují, že je Michal hrozně hodný, férový, poctivý. Nezmění ho takový úspěch?
„Tyhle všechny vlastnosti se přesně skrývají za těma slzama. Nemyslím si, že by se změnil. Ani se toho nebojím. A kdyžtak má kolem sebe lidi, kteří ho usměrní.“
A prásknete na něho nějakou špatnou vlastnost? Třeba, že je nepořádný?
„Michal? Ten má naopak ve věcech pořádek. Takže to je těžký. On všechno dělá naplno. Co ho baví, to dělá s láskou, a co ho nebaví, tak na to se hecne.“
Polovinu sezony tráví na závodech či soustředěních. Jak zvládáte odloučení?
„My jsme na to už zvyklí. Já taky sportovala, vím, co to obnáší. Někdy už je to dlouhé, ale dá se to zvládnout.“
Jezdíte občas fandit?
„Občas ano. Líbilo se mi v Pokljuce nebo letos v Itálii. A samozřejmě v Novém Městě, to je povinnost.“
Znáte se s partnerkami ostatních biatlonistů?
„Ano. Všechny holky po zápase volaly a gratulovaly. Sem tam se vídáme, zavoláme si, napíšeme. Někdy jezdíme společně fandit na závody. Vycházíme dobře.“
Jako výživová poradkyně jste před časem pomáhala celému týmu se správnou stravou. Platí to dál?
„Když potřebovali pomoct, tak se na mě pan Rybář obrátil. Teď už to mají tak nějak nastavené.“
Jaký je Michal jedlík? Prý má rád játra s rýží…
„Má rad všechno, italskou kuchyni i klasiku. Ale preferujeme zdravou stravu, takže vařím pro oba stejně.“
Taky se o něm ví, že má rád fotbal a fandí Spartě. Ale vy pocházíte z Moravy…
„Ano. Já jsem odchovaná na Baníku.“
Tak to musí být občas zajímavé…
„No, spíš než se mnou se Michal hecuje hlavně s mým taťkou. To je pak doma sranda.“
Jak jste se vlastně dali dohromady?
„V Letohradě, kde jsme oba trénovali, když jsem taky dělala biatlon. Už jsme spolu přes 9 let.“
Za výhru dostane prémii 875 tisíc korun. Za to by mohla být po sezoně nějaká pěkná dovolená.
„Tak to děkuju za informaci. To jsem ani nevěděla. Ale to bude na Michalovi, jak s tím naloží…“
