15°C
Nový byznys bývalého reprezentanta Hubníka: Podniká se svojí životní láskou
Když profík definitivně uloží kopačky na dno botníku, měl by aspoň tušit, co ho uživí po kariéře. Někteří budou živořit, protože bankovky vydělané čutáním do mičudy naházeli do blikajících bedýnek. Roman Hubník (36) je ovšem jiný případ.
Někdejší stoper nároďáku, Sparty, Plzně a dnes už zase pilíř defenzivy Olomouce »Hubňa« se dal na obchod s motorkami všech druhů a kubatur. Je libo čtyřkolku, tříkolku, crossku? S uhrančivou láskou Valerií jim to tuze sluší a frčí.
Jak jste vy dva k motorkám přišli?
VALERIE: „Chtěli jsme něco otevřít, abychom něco dělali, vymýšleli jsme holičství barber, relaxační centrum, nebo něco takového, ale potom náš kamarád, dodavatel motorek, nám všechno vysvětlil a my jsme na to přistoupili. Tak takhle to bylo.“
Romane, je tohle součást vašeho plánu na život po kariéře?
ROMAN: „Nevěděl jsem přesně, co budu dělat, ale v žádném případě jsem nechtěl sedět doma. To vydržím tak dva tři dny. Chtěli jsme něco rozjet a tahle příležitost se nám naskytla. Jsem rád, a když přijdu z tréninku, tak tady vlastně odpočívám. Je to i relax a hrozně mě to baví a snažím se Valerii co nejvíce pomoci.“
Bavily vás motorky vždycky?
ROMAN: „Chodil jsem jako kluk k dědovi do garáže, on měl starší Jawu, ale já neměl nikdy odvahu i na to sednout. Spíš jsem měl velký respekt. A mám ho i dneska, protože jsou to přeci jen stroje.“
VALERIE: „Tak to jsme na tom úplně stejně. Mám ráda rychlá auta, ale motorky jsou něco jiného. Ale vyzkoušeli jsme si to a přišli jsme tomu na chuť. Je to neskutečný zážitek a adrenalin. Oba se projedeme na strojích, které tady máme.“
Kdo je vaše cílová skupina, kdo si u vás ten stroj pořídí?
VALERIE: „Máme dětské čtyřkolky i minibiky, takže spíš děti. Ale všechno, co tady máme, je trendy, takže všichni. Mladé holky, mladí kluci i starší, takže každá skupina si u nás přijde na své.
ROMAN: „Máme i vozíčky pro seniory.“
Ten už skoro jsem. Jakou motorku byste mi doporučili?
VALERIE: „Pro vás bych to viděla na elektrokoloběžku.“
ROMAN: „Nějakého čopra. Není to tak rychlé, jede to padesát v hodině a já, když tady projíždím Olomouc, tak jezdím takových pětadvacet, třicet a kochám se. Jedu tak na trénink, sem do práce, na kafe.“
Už máte zákazníky mezi parťáky v Sigmě?
ROMAN: „Lanařím je, uvidíme. Třeba manažer klubu Minář se mě pořád ptá, kdy mu nějakou motorku dám .“ (rozesmátě)
Kolik času vás tenhle obchod stojí?
ROMAN: „Po tréninku jedu do firmy a když je třeba odvézt krabice nebo něco do sběrny nebo pro zboží, tak skočím do auta a jedu.“
VALERIE: „No a já to mám od rána.“
Romane, co váš syn Patrik a motorky?
ROMAN: „Páťa vždycky, když je tady, tak jezdí na elektrických koloběžkách. Říkám mu, ať dává pozor, protože ta elektrika je hodně živá.“
Valerie, jaký je Roman řidič v autě a na motorce?
VALERIE: „Na obojím je výborný. Cítím se vedle něj bezpečně i na sedadle smrti vedle řidiče. Často řídím já, ale asi je to jediný člověk, vedle kterého se cítím v bezpečí.“
Mluvíte jeden druhému do řízení?
VALERIE: „Vůbec ne.“
ROMAN: „Já to možná ani nevnímám. Možná, ze začátku jsem zjišťoval, jaká je Valerie řidička, ale pak jsem zjistil, že jezdí úplně v pohodě, a nepamatuju si, že bych jí něco říkal.“
Stane se vám, že zabloudíte?
ROMAN: „Musím říct, že ne.“
VALERIE: „V Olomouci ne, ale v Praze ano. Jakmile minu odbočku, jsem úplně ztracená.“
Máte svého řidiče, kterého jste prokleli?
ROMAN: „Ani ne. Možná v Plzni, kde kluci ve Viktorce taky měli koloběžky a motorky. Tam je na tréninkové hřiště blbá cesta a když to bylo namrzlé, tak pár kluků tam bylo odřených. Já sám řídím opatrně a nabádám k tomu všechny, kdo si tady cokoliv koupí.“
Co máte společného kromě motorek?
VALERIE: „Je to takové zvláštní, ale my máme stejné i myšlenky (Roman přikyvuje). Jsme sehraní. Nepamatuji si konflikt, že bychom na něco pohlíželi jinak. V domácnosti jsme absolutně sehraní. Jen se na sebe podíváme a víme. Třeba oba máme rádi italskou kuchyni a vymýšlíme nové věci.“
ROMAN: „Společně vaříme i uklízíme. Není to tak, že bych přišel domů a lehnul si na gauč. Když byl koronavirus a byli jsme zavření doma i se syny, tak jsme vymýšleli. Třeba poprvé svíčkovou, pizzu. Všechno společně . Snažíme se být s klukama co nejvíc.“
