22°C
Zápasnický veterán Pešta odvážně tvrdí: V hospodě se nikdy neporvu!
V kleci nemá slitování, mimo ni by ale nikomu neublížil! Takový je MMA zápasník Viktor Pešta (30), jenž se dnes na galavečeru OKTAGON 20 (18:00, oktagon.tv) poprvé představí v polotěžké váze.
Viktore, oba vaši rodiče jsou kantoři. Nemrzelo je, že jste se dal na zápasení a nešel v jejich šlépějích?
„Samozřejmě je to mrzelo, ale nebylo to tak, že bych přišel domů a řekl: Budu zápasník. Smiřovali se s tím postupně. Když jsem se pak vykašlal na školu, pochopili, že to myslím vážně a můžu se tím živit.“
Studoval jste na policejní akademii. Umíte si sám sebe představit v uniformě?
„Nemyslím si, že by ze mě byl policista, ale člověk nikdy neví. Spíš bych na to mohl navázat dalším vzděláním.“
Studium jste ukončil kvůli angažmá v UFC, kam jste šel jako druhý Čech v historii. Proč to tam nevyšlo?
„Prostě jsem tam byl moc brzo, teď je to do očí bijící. Trénoval jsem tam necelých pět let, půlku toho času rekreačně. Bylo mi 25, proti mně stáli lidi, kterým bylo 30, měli za sebou stovky amatérských zápasů. Moje nezkušenost se musela projevit.“
Teď vás čeká premiéra v polotěžké váze, deset let jste se rval jen v těžké. Proč ta změna?
„S tou myšlenkou jsem si pohrával už dlouho, i trenéři říkali, že bych v ní mohl být lepší. Dlouho jsem to ale odmítal kvůli odvodňování. Vždycky jsem tvrdil, že to je p*čovina. Je to ale nezbytný, aby člověk udělal váhu a byl konkurenceschopný. Jak čas plynul, uvědomil jsem si, že už se nemůžu vymlouvat a musím to zkusit.“
Jaký nyní máte cíl? Návrat do UFC, nebo snad vytoužený zápas s Karlosem Vémolou?
„Rád bych obojí, ale rozhodně bych to nedával na stejnou úroveň. Zápas s Karlosem je něco lokálního, co bych rád zrealizoval, návrat do UFC je mnohem větší. Nefixuju se ale na to.“
Poslední zápas jste měl loni v listopadu. Tehdy vám Michal Martínek zlomil čelist…
„Já si původně myslel, že mi vyrazil zub, ale pak mi ale odsunul rukou celou čelist. Byla to hrozná bolest, vyděsila mě hlavně ta nestabilita. Zlomená čelist zní hrozně, ale když si třeba člověk utrhne křížovej vaz, je rekonvalescence složitější.“
Už to pro vás muselo být dlouhé bez zápasení, že?
„Byl to těžký rok, hlavně kvůli tomu, jak ten zápas dopadl. Neměl jsem šanci napravit si reputaci, a když už jsem měl na podzim zápasit, onemocněl jsem na covid.“
Soupeře vám hledali dlouho, nakonec jím bude Brazilec Alcantara. Ten už v téhle váze zápasil…
„Bojovníci si uvědomují, že jsem nebezpečnej a navíc po prohře. Ne každý chce se mnou zápasit. Alcantara je zkušenější, má toho víc odzápaseno. Ale v kleci je to jedno, člověk dělá, co umí.“
Dočetl jsem se o vás, že jste se v životě nepral mimo tělocvičnu. Platí to pořád?
„Ano, držím to. V týhle fázi už mi to přijde hloupý a trapný, abych někoho bil někde v hospodě. Takže už se to asi nezmění“ (smích).
