22°C
Stačilo zmáčknout! »Rytíř z Dakaru« Kvapil popisuje, jak se pokusil o sebevraždu
Elitní voják, který má za sebou několik zahraničních misí, si jede splnit sen na slavnou Rallye Dakar, kde místo cesty za výhrou raději pomůže těžce zraněnému soupeři. Tenhle krásný příběh Lukáše Kvapila (41) má však také hodně temnou stránku.
Motocyklový závodník o ní promluvil v nové knize nazvané Slzy rytíře z Dakaru, kde bez okolků popisuje, jak byl rozhodnut sáhnout si na vlastní život.
„Dva dny jsem se na tenhle okamžik chystal a ani pořádně nespal. Na jednu hromadu jsem připravil doklady a smlouvy, aby je manželka nemusela hledat. A vybral jsem posledních 50 tisíc korun, aby po mně něco zbylo, než sem vlítnou exekutoři,“ popisuje Kvapil, co se mu honilo hlavou, než vyrazil na střelnici. Ukončit to trápení.
Ve finančních problémech létal dlouhá léta. Vše ale vyvrcholilo na začátku roku 2019. Kvůli účasti na africkém Dakaru se zadlužil. A byť do cíle přes všechny peripetie dojel, sponzoři svůj slíbený závazek vzali zpět. Kvapil tak najednou pochybným společnostem »visel« dva miliony korun. „Neviděl jsem světlo na konci tunelu. Doma nám to taky neklapalo, neměl jsem už důvod žít,“ přiznává.
Na střelnici se chtěl proto v kóji zastřelit. Marně však čekal na moment, než bude úplně sám. „Byl jsem tam hodinu, a jak jsem si říkal, co tomu řeknou ostatní, tak se mi to znovu honilo hlavou. Vzal jsem si poslední náboj, vrátil pistoli a šel domů. V hlavě jsem měl prázdno a ze střelnice odcházel, jako bych začal nový život,“ ohlíží se.
Teď už je Kvapil mnohem spokojenější. Kvůli problémům vyhledal psychologa, kterému se konečně se všemi hrůzami svěřil. A také podal žádost o insolvenci, aby mohl po oddlužení začít znovu naplno žít. Znovu a lépe, po boku nové partnerky Andrey. „Mé rozervané srdce opět bije. Ona ho spojila a donutila mě se zamyslet.“
Proč nikdo nezastavil?
Přezdívku Rytíř z Dakaru dostal Kvapil za svůj heroický čin z ledna 2017. Tehdy ve slavném závodě jako jediný zastavil, aby pomohl Italu Cipollonemu, který ležel na vyprahlé jihoamerické poušti v bezvědomí. „Vidím ve křoví rozsekaného frajera, který se nehýbal. Kamiony i auta tam jezdily na plný plyn. Já jen nevěřícně zíral a pochopil jsem, jak nebezpečná situace to je,“ ohlíží se Kvapil. Se zraněným soupeřem počkal na záchranáře, sám na přímém sluníčku dostal úpal. Že mu utíkal v závodě čas? To český závodník neřešil. „Věděl jsem, že mi nic neuteče. Zmizet odsud by byla nezodpovědnost!“ měl jasno. Sám Kvapil na to ale doplatil. Vyčerpaný totiž pokračoval v etapě a pak na cestě přehlédl obrovskou díru. Zničil si rameno i nos a Dakar pro něj předčasně skončil. Pomoci soupeři však nikdy nezalitoval: „Instinkt mi velel zastavit!“
Děsil jsem se, že všechny zabiju
Posttraumatická stresová porucha. Vážná duševní nemoc, která často postihuje vojáky, se nevyhnula ani Lukáši Kvapilovi. Problémem ale je, že v Česku se o ní stále moc nemluví. Také sám Kvapil, který jako profesionál prošel zahraniční mise v Iráku či Afghánistánu, příznaky neřešil a jen se je snažil potlačovat. I po návratu z války se budil z nočních můr a myslel si, že je stále na bojišti. „Co mám manželce říct? Že jsem magor, co občas běhá po bytě a u okna hlídá perimetr, aniž by o tom ve skutečnosti věděl? Že se bojím šlápnout na trávník, jestli tam není nášlapná mina?“ ptal se sám sebe. Závažnější to ale bylo přímo v Afghánistánu, kde měl na základně okolo sebe nabité zbraně. „Děsil jsem se, že se mi bude něco zdát a všechny tady omylem postřílím. A věděl jsem, že to nemůžu nikomu říct, protože by mě poslali šupem domů, zatímco já těch 700 tisíc korun z mise potřeboval,“ krčil rameny. Pomoci se dočkal až poté, když z armády vystoupil a vyzpovídal se odborníkovi. „Další kluci to ale dusí v sobě,“ mrzí ho.
