Fotbalista Petr Mikolanda skončil na přístrojích: Další transplantace!
Znovu naskočil do maratonu dialýz a čeká na druhou transplantaci ledviny! Ta, kterou fotbalovému reprezentantovi Petru Mikolandovi (36) před deseti lety darovala maminka, totiž dosloužila.
Lenička, jak jste ledvinu po mamince nazval, ale fungovala nad plán, že?
„Ano. Počítalo se, že vydrží pět až osm let. Ale asi před měsícem a půl dopracovala.“
Jak jste to zjistil?
„Poslední půl rok jsem cítil únavu po každé sebemenší zátěži. Pak jsem se třeba šestkrát za noc budil s křečemi, kroutily se mi prsty na rukou a nohou, člověk ani neudrží skleničku s pitím, otékaly mi kotníky... Cítil jsem, že ledvina dodělává, což následně potvrdili v IKEM.“
Jaký teď máte režim?
„Třikrát týdně si dávám šestihodinovou dialýzu. Chodím pondělí, středa, pátek. Vždy ráno, v poledne už chci fungovat...“
To musí být dost náročné...
„Během šesti hodin vám přes tu mašinu proteče 100 litrů vaší krve, která se neustále čistí, takže je to obrovská zátěž na srdce. Člověk se pak cítí, jak kdyby složil kamion uhlí. A to já jsem ještě ten z mladších pacientů. Také můžete vypít za den jen půl litru tekutin navíc, než kolik vymočíte. Takže když vyčůráte půl litru, tak je to jen litr vody na den, což v těch vedrech není nic moc. Složité je rovněž plánování, musíte dopředu myslet, kde celý týden budete, když někam jedete, jestli tam mají dialyzační středisko... A samozřejmě v úvahu nepřipadá zahraniční dovolená. Kdyby se objevil dárce.“
Takže manželka Hanka, o níž se uvažovalo, vám ledvinu nakonec nedá?
„Ne. Když prošla všemi testy, zjistilo se, že jí by pak jedna ledvina nestačila. Tak se nabídli synové. Říkali: Darujeme ti ji my! Ale to prostě nechci, o tom vůbec nepřemýšlím. Nejlepším dárcem by byl taťka. Je to statnej chlap, má ideální krevní skupinu. Jenže on má potíže se srdcem, chápu, že se mu do toho nechce. Takže jsem na klasické čekací listině.“
Na první transplantaci jste čekal 3,5 roku, dovede si představit, že by to znovu trvalo tak dlouho?
„Nyní už to jde mnohem rychleji. Několikrát se znásobil počet dárců, čímž všem moc děkuji. Může to přijít zítra, za 14 dnů, za měsíc. Já doufám, že po létě už budu mít všechno za sebou a v zimě snad zase začnu fungovat jako trenér.“
To by byl fofr...
„Medicína se ohromně posunula. Tehdy jsem byl po transplantaci v nemocnici jeden a půl měsíce, teď vás v pondělí odoperují a ve čtvrtek jdete domů. To samé jizva. Ta první měří 25 centimetrů, teď by to mělo být osm...“
Když víte, do čeho jdete, máte obavy?
„Vím, co budu muset podstoupit. Ale já se na to těším. Pět těžkých dnů v IKEM mi stojí za dalších 10 nebo 15 let plnohodnotného života.“
Petr Mikolanda (36)
* Jako útočník reprezentoval Česko ve fotbalových výběrech do 19, 20 a 21 let.
* Hrával za Motorlet, Slavii, Žižkov a Boleslav, rok byl na zkušené ve West Hamu.
* Po transplantaci se zkoušel k fotbalu vrátit, ale zdraví dostalo přednost.
* Jako trenér fungoval v Táborsku, na Žižkově, u jedenadvacítky a také v Saudské Arábii.
* Komentuje fotbal v televizi, pomáhá s chodem rodinného podniku, který se zabývá prodejem zmrzliny a dalších pochutin.
* S manželkou Hankou má sedmiletého syna, další dva vyženil.
Témata:
rozhovor, Mikolanda, sport, blesksport, IKEM, Česko, fotbal, ledvina, transplantace, Saúdská Arábie, Institut klinické a experimentální medicíny, Žižkov, Waltrovka, Petr Mikolanda
