9°C
Fyzioterapeut nároďáku bojuje s ALS: Chtěl umřít, loučil se, ale pak...
Býval sportovcem tělem i duší, a když mu kariéru přeťalo zranění, tak zasvětil svůj život pomoci druhým. Osud ale nachystal Vladimíru Mikulášovi (45) ještě těžší zkoušku. Bývalý fyzioterapeut českého futsalového národního týmu se už léta potýká se zákeřnou amyotrofickou laterální sklerózou.
Lékaři mu diagnostikovali nevyzpytatelnou nemoc, kvůli které člověk přichází o nervové buňky, tím pádem i o kontrolu nad svaly. Postupně se přidávají i komplikace s dýcháním, tělo člověka postiženého touto chorobou nakonec zůstane naprosto závislé na přístrojích. Mikuláš však přijímá svou nevyléčitelnou nemoc s nevídanou statečností! Je šťastný za podporu a každý další den s manželkou Denisou a jejich dvojčaty Samuelem a Gabrielem (7).
A právě nutná pomoc rodiny, bez které se v pokročilém stadiu nemoci už neobejde, je pro některé lidi důvodem, proč by takový boj radši vzdali. Takový postoj přiměl Mikulášovu ženu k emotivnímu vyjádření. „Občas lidé napíšou něco ve stylu „já bych v tomto stavu radši život ukončil“, „kdybych byl na vašem místě, radši bych se šel zabít“, „nechtěl bych takhle žít“, „neobtěžoval bych nikoho a radši umřel“. Myslím si, že je to přesně naopak, že to chce velkou odvahu a statečnost rozhodnout se pro ventilaci a předem vědět, že zůstanete zcela odkázán na pomoc ostatních,“ napsala na instagramu.
Vysvětlila, že existuje institut »dříve vysloveného přání« kde pacient písemně sdělí, zda chce nebo nechce být napojen na přístroje. „Vládík od začátku diagnózy věděl, že nechce být připojen. Že chce odejít v určitém stavu a netrápit hlavně nás. Kdo Vládíka znal dříve, ví, že by se pro ostatní rozdal, všem pomáhal. Když po třech letech přišel ten okamžik, že už plíce nefungovaly a nešlo polykat jídlo, kontaktovali jsme hospic. Dostali jsme morfin, který utlumuje dech a postupně zvyšujete dávky, až se třeba jednou neprobudíte ze spánku (to je ideální, protože smrt udušením je fakt nepříjemná, zažili jsme 2 měsíce dušení, tísně a bylo to hodně nepříjemné)," popsala chvíle hrůzy.
Bolest, kterou musela v té době celá rodina prožívat, je nepředstavitelná. „V ten nejkrizovější okamžik, kdy zbývalo pár dní, se u nás střídali kamarádi, rodina a Vládík se s nimi loučil, rozhodnutý odejít. Všichni brečeli a říkali mu, ať se na ten ventilátor nechá připojit. Že to má cenu, že pomůžou a získá dalších pár let," vypráví. Celá rodina tehdy Vladimíra přesvědčovala, že si nepřejí nic jiného, než moci se o něj starat. „A jak to dopadlo, už asi tušíte. Když viděl, kolik lidí si přeje, aby tu zůstal, tak na poslední chvíli souhlasil, změnil přání a na ventilátor se nechal připojit. Bylo to opravdu za pět minut dvanáct," popsala moment, kdy se vše zvrátilo.
V závěru své zpovědi se Denisa znovu vrátila k lidem, kteří si myslí, že je lepší v takové situaci život ukončit. „Není. Statečnost je, že tu s námi zůstal. A až se budete dusit a někdo vám nabídne ventilátor, jsem zvědavá, kolik z vás by ho opravdu odmítlo. A poslední vysvětlení, v tomto stavu, kdy hýbete jen očima, sebevraždu opravdu nespácháte žádným způsobem. Jedině by vám někdo pomohl. Miki, jsme rádi, že tu s námi stále jsi,“ popsala detailně svůj pohled na věc.
